„V případě, že nemáme touhu odpustit, stačí mít touhu po této touze.“ (sv. Ignác z Loyoly)
Darem velikonočního rána není „jen“ zmrtvýchvstání, vítězství nad smrtí a život v nové dimenzi. Je to také všechno to, co dokáže způsobit zmrtvýchvstání v našem životě. A jedním – těžkým, ale velmi důležitým – darem je i odpuštění.
Štěpána kamenovali a on se modlil: „Pane Ježíši, přijmi mého ducha.“ Potom si klekl a zvolal velkým hlasem: „Pane, nezapočítej jim tento hřích.“ A jakmile to řekl, zemřel (Sk 7,51-8,1a).
Ježíš i Štěpán mohli při svém mučení křičet: „Za tohle všichni uhoříte v pekle.“ Jak píše jezuita James Martin, bylo by to lidské. Oba však odpustili katům, a tím udělali něco božského. Neodpuštění a nenávist je to, co obě strany uvězňuje v sobě samých. Odpuštění obě strany osvobozuje. To znamená, že přináší zmrtvýchvstání uprostřed života.
Odpustit však není tak jednoduché. „Možná chceš odpustit, ale zdá se ti, že to nedokážeš… Toto chtění je dobrý začátek. Skutečné odpuštění je totiž dar od Boha. Je to milost. Můžeme zmínit i myšlenku svatého Ignáce z Loyoly, podle kterého v případě, že nemáme touhu odpustit, stačí mít touhu po této touze. Bůh s tím dokáže pracovat. Možná nás napadá: ‚Já to nedokážu.‘ A máte pravdu. Vy ne. Ale Bůh to dokáže,“ napsal James Martin.
Vstát z mrtvých znamená také uvěřit, že Bohu nic není nemožné (Lk 1,37).
Já jsem chléb života. Kdo přichází ke mně, nikdy nebude hladovět, a kdo věří ve mě, nikdy nebude žíznit.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!