
Většina tradičních kultur považuje za úkol rodiče nebo učitele poučovat, vést nebo přikazovat. Úkolem dítěte je poslouchat. „Děti mají být viděny, ne slyšeny,“ říká staré anglické přísloví. „Děti, buďte ve všem poslušné svých rodičů, neboť to se líbí Pánu,“ říká známý novozákonní text. Známý židovský myslitel Jonathan Sacks však připomíná, že v hebrejském myšlení je tomu naopak. Náboženskou povinností rodičů je učit děti klást otázky. Právě tak, upřímnou zvědavostí a kladením otázek, mohou děti zdravě růst, do hloubky porozumět postojům rodičů a osvojit si je.
Judaismus je v tomto ohledu zvláštním fenoménem, říká Sacks. Je to víra založená na kladení otázek, někdy hlubokých a obtížných, které jako by otřásaly samotnými základy víry. „Cožpak soudce celé země neučiní spravedlnost?“, ptal se Abraham. „Proč jsi, Pane, přivedl na tento lid soužení?“, ptal se Mojžíš. „Proč se daří cestě bezbožných? Proč všichni nevěrní žijí v pohodě?“, ptal se Jeremiáš. Kniha Jobova je z velké části sestavena z otázek a Boží odpověď se skládá ze čtyř kapitol ještě hlubších otázek: „Kde jsi byl, když jsem zakládal zemi? … Dokážeš chytit Leviatana hákem? … Uzavře s tebou smlouvu a nechá tě, abys ho vzal za svého doživotního otroka?“
Historik Paul Johnson napsal, že rabínský judaismus byl „starobylým a vysoce efektivním společenským strojem na výrobu intelektuálů“. V rabínské škole je nejvyšším oceněním položit dobrou otázku: Du fregst a gutte kashe. Rabín Abraham Twersky, hluboce věřící psychiatr, vypráví, jak si jeho učitel v mládí liboval ve výzvách k argumentaci. Svou lámanou angličtinou říkal: „Máš pravdu! Ty máš 100 procent pravdu! Teď ti ukážu, v čem se mýlíš.“
Důraz na rozmlouvání s dětmi a povzbuzování dětských otázek je zakotven v Bibli samotné, připomíná Sacks. V nejdramatičtějším okamžiku židovských dějin, když se Izraelité chystají opustit Egypt a začít svůj život jako svobodný národ pod Boží vládou, říká Mojžíš: Předejte vzpomínku na tento okamžik svým dětem. Ale ne nějak autoritativně, příkazem! Raději inspirujte a povzbuzujte děti, aby se ptaly, kladly otázky, zkoumaly, bádaly, analyzovaly. Kdo si je jistý svou vírou, nemusí se bát žádných otázek. Bojí se jen ti, kteří si nejsou jisti, kteří mají tajné a potlačované pochybnosti.
Na třech dalších místech Starého zákona je různými slovy opakován příkaz: Až se tě tvůj syn v budoucnu zeptá: „Co znamenají ta ustanovení, nařízení a zákony, které ti přikázal Hospodin, náš Bůh?“, řekneš mu: „Byli jsme otroky faraona v Egyptě, ale Hospodin nás z Egypta vyvedl mocnou rukou.“ (Dt 6,20-21)
Jistě, důležité je vědět – a naučit to i děti – že ne na každou otázku známe okamžitou odpověď, nebo odpověď, kterou můžeme okamžitě pochopit. Jsou myšlenky, které plně pochopíme až s věkem a zkušenostmi, jiné vyžadují velkou intelektuální přípravu, další mohou být v této fázi lidského hledání mimo naše kolektivní chápání.
Je zajímavé, že v judaismu, tedy v náboženství, které obsahuje 613 přikázání, překvapivě neexistuje žádné hebrejské slovo, které by znamenalo „poslouchat“. Když byla hebrejština v devatenáctém století obnovována jako živý jazyk a bylo zapotřebí sloveso s významem „poslouchat“, muselo být vypůjčeno z aramejštiny: le-tsayet. Místo slova s významem „poslouchat“ používá Tóra sloveso šema, které je do češtiny obtížně přeložitelné, protože znamená naslouchat, slyšet, rozumět, zvnitřnit a také reagovat. V samotné struktuře hebrejského myšlení je tak vepsána myšlenka, že naší nejvyšší povinností je snažit se porozumět a pochopit Boží vůli, nikoli jen slepě poslouchat.
Isadore Rabi, nositel Nobelovy ceny za fyziku, byl jednou dotázán, proč se stal vědcem. Odpověděl: „Moje matka ze mě udělala vědce, aniž bych o tom věděl. Každé jiné dítě se vracelo ze školy a matka se ptala: ‚Co ses dneska naučil?‘ Ale moje matka se ptala: ‚Izzy, položil jsi dnes dobrou otázku?‘ To byl ten rozdíl. Dobré otázky ze mě udělaly vědce.“
A co vy: povedlo se vám dnes položit dobrou otázku?
Obrázek: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!