Umíte se usmívat? A baví vás to? Pokud ne, učte se to. Přinese vám to nečekaná zjištění. Náš Pán se na nás stále usmívá, protože nás má rád. A to je velká věc! On je láska a milosrdenství. A my? Můžeme se snažit mu být podobní.
Sedím na zahrádce restaurace v centru Prahy, popíjím malé „Kyselátko“ Sour Ale ostružina/malina (věru dobré) a čekám na jídlo, které si beru s sebou. A usmívám se. Prošlo kolem asi 20 lidí. Můj úsměv opětovali všichni, až na jednu paní, která cestou kolem mne telefonovala.
Sedím na zahrádce restaurace a raduji se. Jsem po zevrubném zubním vyšetření, které jsem absolvovala kvůli dosti neutěšené situaci mých starých zubů. Nebylo to vůbec příjemné, zjišťování situace kanálků, rentgen jednotlivých zubů, ale výsledek mě potěšil. Pan doktor na mě netlačil, vysvětlil mi mé možnosti bez invazní metody, které dávám přednost. A to jsem ani netušila, že mi později bude volat, aby mě upozornil na jednu věc, kterou zjistil bedlivým zkoumáním rentgenů. Takovou péči jsem dlouho nezažila.
Sedím na zahrádce restaurace a uvědomuji si, že má několikaletá práce na úsměvu se potvrzuje. Učím se usmívat nejen tehdy, když se raduji. Učím se usmívat stále. Ne se přiblble šklebit. Úsměv, aby měl hojivý efekt, musí být adresný. Podívat se každému do oči a do nich se usmát. Usmát se proto, že tento svět je přes všechny problémy krásný. Usmát se proto, že chci lidem kolem sebe sdělit, že jsou úžasní.
Neaktivní tvář
Ano, říkám tomu „neaktivní tvář“. Je to výraz, který máme, když nejsme v dané chvíli přítomni. Když na něco myslíme, když v hlavě řešíme nějaký problém. Neaktivní tvář pak má někdy ustaraný, někdy nepříjemný výraz. Ani si to neuvědomujeme. Mnohokrát jsem to viděla na lidech kolem sebe. Není to nic fatálního, ale když třeba v obchodě s touto „neaktivní tváří“ odpovíte prodavači, zpravidla nedostanete uznání. Kdo se chce dívat na zarputilého kupujícího?
Úsměvu je třeba se učit. Zvláštní, že? A jak na to? Tím, že jsme stále přítomni v přítomném okamžiku. V okamžiku, který jediný je. Co bylo, bylo, co bude, nevíme. Jediné, co je, je přítomný okamžik. A my můžeme tento okamžik osvítit. Úsměvem. Ten je klíčem k srdci těch, kteří jsou v přítomném okamžiku s námi. Je jedno, kdo to je.
Jsem seniorka. Dle různých zkušeností pro řadu lidí, zvláště mladých, neviditelná. S úsměvem však nikoli. Úsměv je láska. Úsměvem nemůžete nic zkazit. Nikdy, ani v těch nejdramatičtějších okamžicích. Je dobré se učit měnit „neaktivní tvář“, je dobré se učit vědomě usmívat. Je to rozhodnutí pro život, nikoli pro to, život nějak „doklepat.“ Úsměvem se můžeme podobat Stvořiteli. A to i se starými zuby v ústech.
Snímek usmívající se dolnolužické ženy v kroji: redakce
Katolické noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
