Akademický senát Fakulty geofyziky UDV se schází v poněkud napjaté atmosféře. Na pořadu dne je odvolání děkana Šperka, který dlouhodobě brání modernizaci klíčových studijních programů a zavedení progresivních přístupů ve většině geofyzikálních oborů. Zastánci modernity mají sice bezpečnou většinu, není jim však příjemná medializace celé kauzy.
„Bulvár se zas vyznamenal,“ řekne znechuceně předseda a obrátí do sebe první sklenici Bloody Mary, kterou si v posledních měsících oblíbil. „Prý puč. Přitom my tu cedíme blood za to, aby naše staroslavná fakulta důstojně přežila i 21. století, zatímco Šperk by ji rád udržel někde u Koperníka,“ zachechtá se ďábelsky a dvě třetiny senátu se k němu servilně přidají.
„Minulý týden potřetí zamáznul návrh na zřízení Ústavu ploché Země,“ připomene dr. Fatková. „Bojí se o své teplé koryto.“
„Teplé místečko,“ špitne asistent Hroch.
„Cože?“ vyjeví se Fatková.
„Teplé místečko,“ zopakuje Hroch. „Buď o koryto, nebo o teplé místečko. O teplé koryto se neříká.“
„A jsme u toho,“ zaječí Fatková jak stržená lodní siréna. „Už se bojíme jít vlastní cestou. Bojíme se svobodného akademického vyjádření. Jen papouškujeme, co, se říká‘.“ Hroch stáhne hlavu mezi úzká ramena.
„Nehádejme se,“ zahřímá předseda, „to nás jen oslabuje. Tím odmítnutím Ústavu ploché Země si pod sebou Šperk sám podřízl větev. Jeho zkostnatělé lpění na kulaté Zemi mu zlomí vaz.“
„Ale Země je kulatá,“ zmobilizuje Hroch všechnu svou odvahu.
„Hele, Hrochu,“ usadí ho docent Kefásek, „existuje nikoli nevýznamná skupina lidí, kteří si myslí, že Země je plochá jako tadyhle Fa… prostě že Země je plochá. A tihle lidi taky platí daně, a tedy i nás. A mají plné právo požadovat, aby u nás na fakultě byla tato teorie předmětem bádání.“
„Jenže náš obor,“ vloží se do toho docent Stejný, „má stejně jako všechny ostatní obory systém premis, na kterých jeho teorie stojí. A jednou z těchto premis je, že Země je geoid. Pokud tuhle premisu opustíme, můžeme to tady zavřít.“
„Tomu, čemu ty říkáš premisy,“ opáčí docent Kefásek, který se léta badatelsky věnuje otázce, kde přesně je Slunce, když zapadne, „já říkám dogmata! Tohle je svobodná akademická půda a tady můžeme bádat, nad čím chceme.“
„To jistě můžeme,“ zasténá tiše asistent Hroch, „nicméně některé věci nemůžeme popírat. To je, jako by – já nevím – začali flanďáci na KTF učit, že Pánbůh učinil člověka jako muže a ženu, transmuže a transženu, nebinární bytost, arodovou bytost, herma…“
„Ty už jsi dlouho nebyl na Vědecké radě univerzity, viď?“ skočí mu do řeči předseda.
„Nebyl, proč?“ znejistí Hroch.
„Nic,“ mávne rukou předseda a přihne si Mary, „zapomeň na to, zbytečně by tě to rozrušilo.
Pojďme se vrátit k meritu věci, totiž k odvolání zaprodance Šperka.“
„No konečně,“ zaječí Fatková. „Říkám to od začátku: Kdo chce psa bít, hůl do ruky!“ Předseda skloní hlavu a promne si unavené oči. To je materiál, pomyslí si. Jak to ten Lenin udělal, že mu to i s bandou úplných tupců vyšlo? A do toho ještě ten soud. Bude muset České televizi a Českému rozhlasu poslat scénář zpravodajských reportáží na večer, aby to zas celé nezkonily.