Dnes si církev připomíná svátek světců, o nichž toho v našich končinách příliš nevíme.
Svatý Pavel Miki a jeho druhové jsou první japonští mučedníci, kteří roku 1597 položili život za Krista. Jejich památka je silným svědectvím odvahy, věrnosti a hluboké víry tváří v tvář pronásledování.
Křesťanství se do Japonska dostalo v polovině 16. století díky misijní činnosti svatého Františka Xaverského a dalších jezuitů. Víra zde zapustila hluboké kořeny, avšak brzy narazila na odpor politických představitelů země. Obavy z cizího vlivu a rostoucí počet křesťanů vedly k tvrdému pronásledování.
Mezi zatčenými byl i jezuita Pavel Miki, rodilý Japonec, vzdělaný a horlivý kazatel. Spolu s dalšími – řeholníky, i prostými laiky, mezi nimiž byli také chlapci – byl odsouzen k smrti. Po krutém, takřka tisícikilometrovém pochodu, byli 5. února 1597 ukřižováni na pahorku Nišizaka u Nagasaki.
Cesta byla úmyslně vedena přes mnohá města jako veřejná výstraha křesťanům. Odsouzení byli vystaveni posměchu, ponižování i zimnímu počasí.
Právě tato dlouhá a veřejná cesta utrpení se však stala zvláštním svědectvím víry – vlečení mučedníci během pochodu povzbuzovali věřící a zpívali žalmy. I tím se jejich utrpení proměnilo v hlásání evangelia.
Podle dochovaných svědectví Pavel Miki z kříže odpustil svým katům a vyznal, že jedinou cestou ke spáse je Kristus. Jeho slova nebyla plná nenávisti, ale naděje a lásky. Tak se stal obrazem Krista, který na kříži prosí za své pronásledovatele.
Mučednictví svatého Pavla Mikiho a jeho druhů je výzvou i pro dnešní dobu. Připomíná nám, že víra není samozřejmostí a že věrnost evangeliu může vyžadovat odvahu jít proti proudu. V mnoha částech světa křesťané i dnes čelí útlaku a násilí. Jejich svědectví nás vybízí k modlitbě, solidaritě a k tomu, abychom svou víru žili odvážně a opravdově.
Kéž nám příklad japonských mučedníků pomáhá znovu objevit radost z evangelia a sílu, která pramení z důvěry v Krista, jenž je vítězem nad každým utrpením i smrtí.