Některé západoevropské vlády a další demokratické země, jako je Kanada nebo Austrálie, uznaly Palestinu jako samostatný stát. Naše vláda se k těmto zemím nepřidala, což považuji za správné. Zachovala se dle mého mínění podle biblické zásady „nepřidáš se k většině, páchá-li zlo“. Ostatně jsem od našich zastánců „svobodné“ Palestiny neslyšel žádný validní argument pro tento krok – vyjma tvrzení, že by bylo lépe, kdybychom se v této věci přidali k ostatním, abychom příliš „nevyčnívali“.
Bezprostředním podnětem k uznání Palestiny měla prý být izraelská genocida v Gaze.
Uvedu několik důvodů, proč je uznání Palestiny špatným krokem, a proč by tento krok neměly dělat právě národy západního civilizačního okruhu.
Předně je třeba stále znova vracet pojmům jejich smysl. Páchá Izrael genocidu? Pak nelze o Gaze mluvit jako o koncentračním táboru. Gaza má patrně nejvyšší natalitu na celém světě. Jaká byla natalita v Buchenwaldu, Sachsenhausenu nebo Treblince?
Charta OSN požaduje, aby do OSN mohly vstoupit pouze státy, které nechtějí zničit jiný stát. Z tohoto důvodu měl být z OSN vyloučen Írán, protože ten se netají tím, že chce zničit Izrael. Palestinu bude možné – a smysluplné – přijmout za členský stát, pouze pokud se těchto snah o zničení Izraele zřekne.
V průběhu let – zejména v 19. století, ale pokračovalo to i ve století dvacátém – se války svým způsobem „humanizovaly“, dá-li se toto slovo pro válečnou situaci vůbec použít. Vznikl Červený kříž, usilující o pomoc raněným, přijaly se různé konvence, které měly za úkol chránit civilisty, případně raněné vojáky převážené do bezpečí, nebo zakazovaly mučení zajatců. Ano, i armády západních zemí tyto konvence mnohokrát porušovaly. K mé lítosti to byli nedávno i čeští vojáci, kteří umučili afghánského teroristu. Jistě, ten člověk zrádně zabil jejich kolegy, soud by ho nepochybně odsoudil k trestu smrti, ale o to více bychom měli usilovat o to, aby se ony „humanizující“ konvence dodržovaly.
Hamás a další teroristické skupiny si něčím takovým hlavu nelámou. Zbraně převážejí v sanitkách. Velitelé Hamásu mají své štáby v suterénech nemocnic a škol, někdy škol provozovaných OSN a s vědomím těchto teroristů. Když izraelská armáda obsadí nějak dům či byt, najde zbraně nejspíše v dětském pokoji pod dětskými postýlkami.
Do toho přijdou evropské státy s tím, že ano, všichni uznáváme právo Izraele se bránit, ale musí se bránit „přiměřeně“, tj. zase ne tak moc. „Ano, Izraelci, haste ten požár, ale nesmíte ho uhasit úplně, a my vám budeme dávkovat, kolik vody můžete pro hašení využít.“
Kdo chce do této tragédie nějak vstoupit – a evropské vlády do ní vstupují, ovšem velmi nešťastně – měl by poradit, jak se bránit, jak zabránit smrti civilistů (podle čeho odlišíte v Gaze civilistu od teroristy?) a dětí a zajistit dodávky humanitární pomoci, aniž by je Hamás rozkradl.
Toto evropské mustrování Izraelců je o to trapnější, že je neuvěřitelně pokrytecké. Proč právě Izrael? V západní Evropě se konají až statisícové demonstrace na podporu Hamásu. Proč na podporu teroristů, proč ne na podporu Izraelců?
Dan Drápal je publicista a evangelický duchovní
Obrázek: Kath.net
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
