Dne 26. října 1862 se v Uifalău, ležícím 5 km jižně od Aiudu, na břehu řeky Mureș v okrese Alba narodil biskup sjednocený s Římem Mons. Demetriu Radu rolnickým rodičům Ionovi a Paraschivě rozené Maior. Byl jednou z nejvýznamnějších osobností Velkého Rumunska (resp. Velké unie mezi lety 1918 – 1940, kdy rumunský stát dosáhl největšího územního rozmachu ve své historii) a zároveň první obětí politického atentátu v Rumunsku. Na počest biskupa Radua bylo jeho rodné město přejmenováno na Rădești. Nese tedy jeho jméno.
Základní vzdělání Radu dokončil v Aiudu na františkánské škole, poté navštěvoval řeckokatolické gymnázium Saint Basil v Blaji a v roce 1879 byl poslán do Říma, kde studoval na Institutu svatého Atanáše a na Fide Propaganda Collegium. Studoval zde 6 let a osvojil si působivou kulturu, kterou poté trvale obohacoval, k čemuž přispěla i znalost několika cizích jazyků: latiny, italštiny, francouzštiny, němčiny a maďarštiny. Na konci studií získal titul doktora teologie a filozofie. Papež Lev XIII. mu jako uznání výjimečných vlastností budoucího kněze udělil zlatou medaili. V roce 1885 byl v Římě vysvěcen na kněze a po vysvěcení byl jmenován farářem řeckokatolických transylvánských Rumunů v Bukurešti. V té době byla Transylvánie součástí Rakousko-Uherska a aby se předešlo jakémukoli diplomatickému napětí, byl Demetriu Radu začleněn jako řeckokatolický kněz do římskokatolické arcidiecéze v Bukurešti. Římskokatolický arcibiskup Paul Iosif Palma ho jmenoval profesorem na Teologickém semináři v Cioplei a tehdejším ředitelem Arcidiecézního semináře v Bukurešti. Jeho kázání, pronášená v rumunštině v katedrále svatého Josefa, kde se bohoslužba konala v latině, se stala tak ceněnou, že si ho přišli poslechnout Bukurešťané všech vyznání.
V Rumunském království po první světové válce biskup Radu dosáhnul značných zásluh a věhlasu a byl oceňován králem Karolem I. a premiérem I. C. Brătianuem, kteří si vážili jeho kulturní úrovně, taktu a diplomatických schopností, a proto byl jako zástupce Rumunského království vyslán do Vatikánu, aby urovnal některé neshody, které vznikly mezi Rumunskem a Vatikánem.
Jako řečník upoutal pozornost vysokého duchovenstva rumunské pravoslavné církve, které proti němu zahájilo prudkou tiskovou kampaň, zejména v časopise Biserica Ortodoxă Română. Z Bukurešti spolupracoval s Unirea z Blaje a s Revista Catolică P. Vasile Lucaciu a metropolita Ioan Vancea ho vyznamenal titulem čestný arcikněz a jmenoval ho metropolitním konzistorním asesorem. 9. května 1897 byl Demetriu Radu vysvěcen na biskupa v katedrále v Blaji metropolitou Viktorem Mihalyem z Apșe, podle přání císaře Františka Josefa I. byl Demetriu Radu jmenován biskupem v Lugoji. V roce 1901 zahájil Demetriu Radu obnovu řeckokatolického kláštera Prislop v okrese Hunedoara (který byl v roce 1948 zabaven komunisty a darován rumunské pravoslavné církvi; stal se poutním místem s hrobkou kněze Arsenie Bocy).
V roce 1903 se Vatikán rozhodl přeložit Radua a ustanovit ho biskupem v Oradea. Sedmnáct let, až do své tragické smrti, sloužil jako pastýř v diecézi Oradea. Jeho úspěchy v těchto letech byly vynikající. V první řadě je třeba zmínit výstavbu nádherného biskupského paláce v Oradea, který byl uveden do provozu v roce 1905. Dr. Demetriu Radu na své vlastní náklady znovu postavil věž řeckokatolické biskupské katedrály sv. Mikuláše v Oradea, která vyhořela při požáru, a dal jí nový tvar s byzantskými vlivy. Znovu vybudoval celou doménu Beiuş, zejména rezidenci zničenou požárem v roce 1910, a dominikální dům v Holodu. Ve Stâna de Vale postavil novou rezidenci a několik vil a zmodernizoval ty staré. Rozšířil a přistavěl nová křídla k semináři, diecézní normální škole, chlapecké internátní škole v Beiuş a domu pro dívky. Demetriu Radu se také zasloužil o přesvědčení Iona C. Brătianu, kterého znal z let strávených v Bukurešti, aby povolil stavbu řeckokatolického kostela zasvěceného svatému Bazilovi Velikému na ulici Polonă v Bukurešti (dnes je to nejmenší katolická katedrála na světě), a na stavbu tohoto kostela přispěl 100 000 rakousko-uherskými korunami. Poté na vlastní náklady postavil ve svém rodném městě impozantní kostel. Vynikající malba kostela je dílem Octaviana Smigelschiho, tehdejšího nejznámějšího malíře kostelů v Transylvánii, a ikonostas byl (podle Smigelschiho skic) vytesán Iosifem Vogelem ze Sighisoary. Vysvěcení svatého místa se konalo 17. července 1910. Aktivně se zapojil do boje proti připojení rumunské farnosti k maďarské eparchii Hajdu-Dorogh, založené v roce 1912. Za tímto účelem vedl delegaci rumunského episkopátu sjednocenou s Římem s protestním memorandem adresovaným Svatému stolci.
V diecézi Oradea bylo za jeho působení postaveno 20 nových kostelů, četné farní domy a domy pro učitele. V roce 1908 byla postavena řeckokatolická střední škola v Oradey a v roce 1914 začala výstavba Teologické akademie (na náklady Jeho Svatosti), která byla dokončena v roce 1924 za jeho nástupce, biskupa Valeriu Traiana Frențiua.
V roce 1918 byl biskup Demetriu Radu součástí prezidia Velkého národního shromáždění v Alba Iulia spolu s Gheorghem Popem z Băsești a pravoslavným biskupem z Aradu Ioanem Pappem. Jako děkan sjednoceného rumunského episkopátu přijal rumunského generála Nicolesca, který dorazil do Blaje v čele rumunské armády. 23. května 1919 hostil v biskupském paláci v Oradey rumunského krále Ferdinanda I. a královnu Marii. Do Oradey se mohl vrátit až v květnu 1919, poté, co rumunská armáda dobyla Bihor od bolševiků. Aktivně se účastnil zasedání Správní rady v Sibiu. 1. ledna 1920 mu bylo u příležitosti uvedení metropolity Vasile Suciua do úřadu uděleno arcibiskupské pallium, vyznamenání obvykle udělované metropolitům.
Biskup Radu se stal senátorem rumunského parlamentu. Byl zabit 8. prosince 1920 při bombovém útoku zorganizovaném anarchokomunisty z Ruska. Pachateli zločinu byli Max Goldstein, Saul Osias a Leon Lichtblau, přičemž terčem skupiny byl senátor Octavian Goga. Útok vedl k soudnímu odsouzení komunistů a k zákazu komunistické strany. Při tomto útoku zemřeli také ministr spravedlnosti Dimitrie Greceanu a senátor Spirea Gheorghiu; všichni zavraždění byli prohlášeni za mučedníky národa a byly pro ně uspořádány státní pohřby. Biskup Demetriu Radu byl pohřben v kostele, který postavil ve své rodné vesnici Rădești, později byly jeho ostatky převezeny do Oradey a uloženy do krypty katedrálního kostela.
Zdroj: FB Istoria care nu se învață la școală (Dějepis, který se ve škole neučí).
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!