Varšavský arcibiskup Galbas: „Součástí poslání církve je také říkat: ‚To nesmíš!‘“

Varšavský arcibiskup Adrian Galbas

Arcibiskup Adrian Galbas k učitelům náboženství o potratech, manželství osob stejného pohlaví a náhradním mateřství: „Jsi jako učitel náboženství připraven nést důsledky toho, že se zasazuješ za pravdu evangelia?“

„Jsi jako učitel náboženství připraven nést důsledky toho, že se zasazuješ za pravdu evangelia? Když zažiješ něco nepříjemného – něco, co je v rozporu s tvými zásadami, tvým vyznáním a tvým svědomím –, víš, jak nahlas říct: ‚To nesmíš dělat! To není správné! To je špatné!‘? Nebo mlčíš ze strachu, že o něco přijdeš: o své místo, přátele, peníze nebo přístup do elitních společenských kruhů?“, zeptal se arcibiskup Galbas nedávno na informačním setkání pro učitele náboženství varšavské arcidiecéze. Setkání předcházela mše svatá, kterou celebroval rovněž varšavský metropolita, arcibiskup Adrian Galbas. Zprávu zprávu převzala polská katolická média. Ve svém kázání arcibiskup poukázal na to, že toto každoroční setkání – těsně před začátkem nového školního a katechetického roku – se shoduje s památkou mučednické smrti svatého Jana Křtitele, který „byl odsouzen k smrti, protože mluvil pravdu“.

Podle arcibiskupa patří k poslání církve i to, že říká „nesmíš“. Zdůraznil, že ochrana lidského života patří k úkolům, k nimž je církev povolána. „Lidský život nesmí být zničen; naopak, musí být respektován a chráněn. (…) Každý člověk je důležitý a má svou důstojnost, kterou nikdo nesmí pošlapávat,“ řekl. Podle názoru arcibiskupa Galbase navíc nelze „každý vztah mezi lidmi – ani ten trvalý – označovat za manželství, i když zúčastnění tvrdí, že se milují.“ Varšavský metropolita se vyjádřil k mediálním zprávám, podle nichž ukrajinská klinika asistované reprodukce BioTexCom pořádá ve Varšavě konferenci za účelem propagace svých služeb – včetně náhradního mateřství.

Podle jeho názoru je „manželské společenství vhodným rámcem pro početí nového života, nikoli k využití náhradního mateřství; to totiž narušuje rodičovské vazby a je dehumanizující, protože s dítětem zachází jako se zbožím.“ Arcibiskup Galbas vysvětlil, že pokud manželský pár nemůže mít děti, „jsou manželé vyzváni, aby zvážili ušlechtilé rozhodnutí pro adopci namísto náhradního mateřství.“

„Dnes existuje mnoho takových otázek – otázek, k nimž musí církev odvážně říci: ‚To se nesmí stát.‘ Kvůli své věrnosti evangeliu byla a je církev často považována za nenormální a je terčem útoků. Kdyby se přidala k sboru těch, kteří říkají ‚všechno je povoleno‘, její veřejný obraz by se změnil přes noc,“ poznamenal. Dodal, že mladí lidé se od církve odvrací mimo jiné proto, že její učení je někdy „prezentováno vágně – jako mýdlová voda nebo zředěné ovocná želé – takže se téměř neliší od toho, co se nabízí na jiných světských stáncích.“

Připustil, že autorita církve je podkopávána i nepatřičným chováním lidí uvnitř církve. „Celé společenství je rychle obviňováno: ‚Nemáte právo nám předepisovat, co nesmíme dělat, když sami často děláte věci, které jsou horší než to, co děláme my…‘ Paradoxně je to však zároveň výzva pro nás, abychom byli věrnější Kristu,“ vysvětlil.

Podle arcibiskupa Galbase je dnes nejúčinnějším prostředkem evangelizace svědectví – a to je „nejúčinnější právě tehdy, když si člověk ani neuvědomuje, že ho vydává.“

„Projevuje se ve vlastním životě, v každodenním životě a v běžném bytí. Ne v nějakém životě, ale v životě, který je zakořeněn v Kristu a prostoupen jeho přítomností. Ústní kázání je součástí tohoto svědectví, ale netvoří ho celé. Samotné kázání vede k únavě a vyčerpání; podávání svědectví naopak ne,“ konstatoval. Ve svém projevu ke katechetům prelát zdůraznil, že žáci mají právo získat hluboké porozumění křesťanství – i tehdy, když zápasí s pochybnostmi.

„Měli bychom hodnotit znalosti, dovednosti a výkony žáků na základě zavedených hodnotících kritérií, nikoli podle hloubky jejich osobní víry nebo intenzity jejich náboženské praxe. Nemáme k dispozici žádný nástroj, jak ohodnotit vztah člověka k Bohu,“ varoval. Podle varšavského metropolity spočívá jedna z dnešních výzev pro katechety v tom, že společný jazyk víry již nelze považovat za samozřejmost. Dodal, že v jedné třídě sedí žáci, kteří jsou nábožensky angažovaní, lhostejní, hledající nebo vzpurní – a někdy i zranění zkušenostmi spojenými s církví.

„Samotná skutečnost křtu ještě neznamená, že každý z nich dnes rozumí základnímu poselství křesťanství. Proto dnes katechetovi nestačí začít tím, čeho by se člověk měl držet. Je třeba trpělivě objevovat identitu toho, v co křesťan vkládá svou důvěru. Teprve v tomto světle se přikázání stávají cestou k odpovědi a svátosti již nepůsobí jako nepochopitelné rituály,“ poznamenal.

Foto: Arcibiskup Galbas při tomto kázání, zdroj: Arcidiecéze Varšava

Katolické noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme

100 Kč 200 Kč 500 Kč