„Jeho teologie je darem celé církvi – i budoucím generacím.“ Homilie kardinála Gerharda Ludwiga Müllera v bazilice sv. Petra ve Vatikánu u příležitosti třetího výročí úmrtí Benedikta XVI.
Kath.net přináší v plném znění homilii J. Em. Gerharda Ludwiga kardinála Müllera, emeritního prefekta Kongregace pro nauku víry, pronesenou v předvečer třetího výročí úmrtí papeže Benedikta XVI. při pontifikální mši u oltáře katedry sv. Petra v bazilice sv. Petra dne 30. prosince 2025, a děkuje J. Em. za laskavé svolení k dalšímu zveřejnění původního německého textu.
Drazí bratři a sestry v Pánu,
před třemi lety, na den svatého papeže Silvestra, završil kněz a biskup Joseph Ratzinger svou pozemskou cestu a předešel nás do nebeské vlasti. Po smrti nás čeká nejen věčný odpočinek a blaženost. Budeme poznávat Boha, který nás už od věčnosti ve svém Synu vyvolil a předurčil k účasti na své trojiční lásce. Budeme hledět na Boha tváří v tvář a chválit a milovat ho ve společenství všech jeho vyvolených svatých. Poznání Boha je cílem veškeré duchovní činnosti člověka. Vždyť sám Ježíš, vtělené Slovo, říká: „Věčný život pak je to, že poznají tebe, jediného pravého Boha, a toho, kterého jsi poslal, Ježíše Krista“ (Jan 17,3). On je Syn, který se ve své osobě zjevuje jako cesta, pravda a život (srov. Jan 14,6). Proto jsme všichni zahrnuti do univerzálního spasitelského plánu Boha, který „chce, aby se všichni lidé zachránili a došli k poznání pravdy“ (1 Tim 2,4).
Joseph Ratzinger se vždycky chápal jako spolupracovník pravdy. Jako profesor teologie i jako vyhledávaný kazatel byl vždy služebníkem Slova. Jako prefekt Kongregace pro nauku víry nastavil měřítka nejvyšší pečlivosti, intelektuální přesnosti a neúplatnosti římského učitelského úřadu. Také ve svém pontifikátu byl jedním z největších teologů na Petrově stolci. Zanechal nám nesmírné teologické dílo mimořádné kvality. Právem byl uznáván jako jeden z největších katolických intelektuálů naší epochy. Dokonce i Jürgen Habermas, nejznámější představitel spíše neomarxistické Frankfurtské školy, který představuje duchovní svět moderny bez Boha, vyhledával dialog s ním, aby věřící i nevěřící společně uchránili moderní svět před chladnou smrtí antihumanismu a transhumanismu.
Když jsem papeži Benediktovi předával první svazek jeho opera omnia, informoval jsem ho o plánovaných šestnácti svazcích, které se odhadují na přibližně 25 000 stran. Místo aby byl hrdý na tak monumentální intelektuální dílo, řekl mi: „Gerharde, kdo to všechno bude číst?“ Poněkud rozpačitě jsem mu odpověděl: „Svatý otče, nevím, ale znám osobu, která to všechno napsala.“
Souborné vydání jeho teologických spisů, které je třeba odlišit od papežských dokumentů, nemá za cíl čtenáře zastrašit či odradit. Jeho teologie je darem celé církvi – i budoucím generacím. Každý má svobodu čerpat z tohoto pokladu podle svých duchovních, teologických, filosofických či kulturních zájmů věci staré i nové
Někdo se možná bude po celý církevní rok inspirovat jeho homiliemi. Jiný sáhne po svazcích věnovaných Druhému vatikánskému koncilu, jehož byl Ratzinger významným poradcem a později autentickým interpretem. Další se obrátí k dílu o nauce svatého Augustina o církvi jako Božím lidu a domě. Kdyby se mě však hledající bratr ve víře nebo ten, kdo prochází nejistotou, zeptal, co by měl bezpodmínečně číst, doporučil bych mu tři svazky o Ježíši. To, že Benedikt XVI. vydal toto dílo pod svým osobním jménem, aby odlišil svou teologickou autoritu od papežské, zároveň vyjadřuje nejhlubší smysl papežského primátu. Každý papež má totiž jako Petrův nástupce vidět svou svrchovaně svatou úlohu v tom, aby celou církev se všemi biskupy a věřícími sjednocoval ve vyznání knížete apoštolů, který řekl Ježíšovi: „Ty jsi Mesiáš, Syn živého Boha“ (Mt 16,16).
Zde se rozhoduje i budoucnosti světa a církve. Od osvícenství se otevřel rozpor mezi vírou a rozumem. Zdálo se, že výsledky historicko-kritického bádání Písma a filosofické kritiky poznání – a to zejména v otázkách vzniku vesmíru a života – odporují víře v Boha Stvořitele a v Ježíše Krista, jediného Vykupitele.
Ve skutečnosti však žádný rozpor se zjevenou pravdou o světě a člověku neexistuje, i když sama víra nepotřebuje potvrzení stále k chybám náchylnými poznatky empirických věd. Víra se zakládá na Božím slově, skrze něž povstalo všechno, co je. Protože Ježíš, pravý Bůh a pravý člověk, je ve své božské osobě sama Pravda, naše poznání Boha v Duchu svatém je neomylné a nelze je zpochybnit čistě světským věděním.
Úkolem teologů je však argumentačně ukazovat hlubší jednotu víry založené na Božím zjevení a vždy nově v různých teoriích uchopeného světského poznání. Máme být stále připraveni dát logicky srozumitelnou odpověď tomu, kdo se ptá na logos (= „důvod“, pozn. překl.) naděje, která je v nás (srov. 1 Petr 3,15). Syn Boží je božský Logos, Slovo Boží, které se nikdy nemýlí a nikdy nevede do omylu.
Joseph Ratzinger nás stále znovu upozorňoval, že křesťanství se všemi svými velkolepými kulturními plody v sociálním učení, hudbě a umění, literatuře a filosofii není teorií ani světovým názorem, nýbrž setkáním s Osobou. Ježíš je Pravda ve své božské osobě, Světlo, které osvěcuje každého člověka. Každý, kdo je z Pravdy, slyší jeho hlas.
A co je církev? Není to lidská organizace s velkolepým etickým a sociálním programem. Kristova církev je společenství jeho učedníků, kteří o sobě říkají a před světem vyznávají: „Viděli jsme jeho slávu, slávu jakou má od Otce jednorozený Syn, plný milosti a pravdy“ (Jan 1,14).
Joseph Ratzinger – teolog, biskup, kardinál a papež – nám není vzdálen. Naše pozemská liturgie odpovídá liturgii nebeské, v níž je s námi spojen, aby s námi uctíval a velebil Boha, miloval ho a chválil na věky věků. Amen.
Foto: Kath.net
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!