Náboženství a hudba sbližují Čechy a Němce. Nedávná jubilejní slavnost ke 100 letům od narození hudebního skladatele Ernsta Mosche (7. 11. 1925 – 15. 5. 1999) ve Svatavě u Sokolova (něm. Zwodau bei Falkenau) zanechala u účastníků mnoho skvělých dojmů. Je vidět, že mezi Čechy a Němci existuje skutečné přátelství, spolupráce, respekt a úcta. Cílem tohoto příspěvku je podělit se s našimi čtenáři o dojmy z této úspěšné slavnosti konané k poctě slavného muzikanta Ernsta Mosche, výrazné postavy německé dechovky.
Společně v kostele, společně u muziky – nejstručnější charakteristika česko-německého setkání v západočeské Svatavě 11. 11. 2025. Češi a Němci se zde sešli ke společné mši svaté, kterou celebroval Mons. Petr Fořt, kněz zasloužilý o obnovu zdejších kostelů a známý kazatel na Karlovarsku. Mše svatá ve svatavském kostele Neposkvrněného početí Panny Marie byla sloužena za Ernsta Mosche, bohoslužbu doprovodila dechová hudba Schlossberger ze sousedního bavorského Eslarnu. Po mši svaté před kostelem zahrála pro změnu česká dechová hudba Březováček z nedaleké Březové. V těsné blízkosti kostela byla odhalena pamětní deska upomínající na slavného rodáka Ernsta Mosche. Požehnal ji Mons. Fořt. Hosté plynule přešli do blízkého kulturního domu na hudební produkci. Budova historicky sloužila jako spolkový dům zdejšího německého tělocvičnou spolku, plnila podobnou roli jako české orlovny a sokolovny.
Precizně zorganizovaný program měl svou duchovní i kulturní náplň. Slavnost nám připomněla, že i naši čeští předkové nejprve poklekli k mešní oběti a poté se šli radovat na taneční zábavu. Pro sudetské Němce i Němce ze spolkové republiky je Ernst Mosch stejnou muzikantskou legendou, jakou jsou pro Čechy Josef Poncar, Jaromír Vejvoda a Karel Vacek – králové české dechovky. Mosch českou dechovku miloval a celoživotně se jí inspiroval. Zároveň komponoval vlastní skladby a vedl svůj dechový orchestr Original Egerländer Musikanten.
Sál kulturního domu byl zaplněn do posledního místa. Oblíbený Mons. Fořt se zúčastnil koncertu a přítomné osobně pozdravil. Většina hostů přijela z Německa. Byli to původní obyvatelé z Karlovarska a dalších pohraničních oblastí a jejich potomci. Někteří účastníci přišli v původním chebském lidovém kroji, který nosíval i Ernst Mosch. Mužský kroj sestává z hnědé kazajky, bílé košile, černého klobouku se širokou krempou, černých kalhot, širokých kožených šlí se sponou, bílých podkolenek a černých polobotek, jak si můžete prohlédnout na přiložených fotkách. Ženský kroj mívá pestrou sukni a tmavou zástěru, bílou košili s balonovými rukávy, vyšívaný živůtek, přes hruď výraznou květovanou kosičku s třásněmi. Hlavu zakrývá speciálně uvazovaný šátek.
První část kulturního programu vyplnila produkce dechového orchestru Schlossberger. Muzikanti předvedli kvalitní výkon. Zvedali hosty ze židlí. Skvěle zahráli mnohé orchestrální i zpívané Moschovy i naše české skladby. V úvodním videu tohoto článku si můžete poslechnout polku Auf der Vogelwiese ging der Franz (jde o původní Poncarovu polku Počápelská), jak ji v listopadu ve Svatavě zahráli muzikanti z orchestru Schlossberger. Přinášíme ještě další ukázky z jejich produkce. Po bavorských hudebnících nastoupila místní dechová kapela Březováček v našem pěkném českém stylu (ukázku si můžete poslechnout výše). Sál bouřil. Posluchači odměňovali muzikanty upřímným potleskem. Nálada byla veselá a přátelská.
Slavnost uspořádaly společně místní samospráva, římskokatolická farnost a německé krajanské a kulturní spolky. O úspěch akce se výrazně zasloužil zdejší občan Jozef Haranza, podporovatel česko-německé spolupráce a chebských lidových tradic.
Příslušnost ke katolické církvi, živé náboženské tradice, lidová kultura, úcta ke kroji a poctivá dechovka přirozeně spojují Čechy a Němce, zvláště sudetské Němce, naše bývalé krajany, kteří se o svou původní vlast stále živě zajímají a pomáhají při obnově svých někdejších příhraničních měst, obcí a kulturních památek. Přitom dochází ke kulturní výměně a rozvíjení vztahů mezi Čechy a Němci. Samostatnou skupinu tvoří současní čeští Němci, kteří ovládají češtinu i němčinu a se svými rodinami žijí a pracují v českém pohraničí. Jejich předkové po 2. světové válce nebyli odsunuti a zůstali v Československu.
V době převažujícího individualismu je přirozená spolková činnost a družba jevem výjimečným a chvályhodným. V kostelních lavicích a pak u stolů na sále někdejšího německého tělocvičného spolkového domu zasedli Němci s Čechy.
Když se spolu Češi a Němci modlí a společně si sednou k poctivé dechovce – pak mizí jazykové rozdíly. O tom svědčí i zdařilá česko-německá slavnost v městysu Svatava u Sokolova. Mosch a Vejvoda naše národy zkrátka spojují.
Ze života Ernsta Mosche
Ernst Mosch se ve Svatavě narodil, patřil do zdejší farnosti. Od raného věku hrával v sokolovské školní kapele. V osmnácti letech byl, jako německý občan okupovaných Sudet, během 2. světové války povolán do německé armády a po roce 1945 se uchýlil do americké okupační zóny v Bavorsku. Živil se jako pozounista, hrával v klubech americké armády, byl angažován ve stuttgartském rozhlasovém orchestru.
Přestože se věnoval profesionálně swingu a jazzu, sestavil v roce 1956 s krajany třináctičlennou dechovou kapelu a nahrál s ní pro rozhlas pět titulů české dechovky. Nahrávky se ujaly a vznikl orchestr Ernst Mosch und seine Original Egerländer Musikanten.
Mosch poslouchal vysílání pražského rozhlasu a shromažďoval tištěná vydání oblíbených skladeb českých komponistů. Začal se plně věnovat orchestru, který rozšířil, a hrával v zajímavém obsazení (2 trubky, 6 křídlovek, 5 barytonů, 6 klarinetů, 3 trombony, 2 tuby a bicí nástroje). Potlačil tak typickou břesknost dechového orchestru a docílil měkkého sametového zvuku. Typickým pro jeho projev se stalo určité potlačení klarinetů, vyhýbání se krajním polohám nástrojů a kompaktní přiznávky tří pozounů. Zpočátku hrál pouze orchestrální skladby, později přidával tlumený a jemný zpěv. Obliba orchestru rostla a spolu s ní se šířila popularita skladeb českých autorů, které Moschův orchestr hrával především. Kapelník se při přejímání Poncarových, Vejvodových, Bláhových nebo Kubešových skladeb symbolicky vracel do rodných Čech, k rytmům české muziky.
Za čtyřicetileté působení jeho orchestr absolvoval přes tisíc koncertů v mnoha zemích světa, získal dvacet devět zlatých, platinových a diamantových desek. Úctyhodná byla produkce hudebních nosičů s nahrávkami Moschových skladeb. V roce 1966 vystoupil Moschův orchestr s velkým úspěchem v newyorské Carnegie Hall.
Současně s koncertní činností Mosch rozvíjel i rozsáhlou činnost nakladatelskou (Ernst Mosch Musikverlag), nejprve krátce v Hamburgu a od sedmdesátých let již trvale v Germaringenu (Algäu). Vydával a šířil tiskem stovky skladeb mnoha autorů, mezi nimiž byli vždy bohatě zastoupeni i čeští skladatelé. Se svým orchestrem sehrál nezanedbatelnou úlohu v poválečném opětovném sbližování Čechů a Němců.
Sám skládal hudbu. Nikdy nezanevřel na svoji původní českou vlast. I název jeho orchestru odkazoval na zem, ze které vzešel: Original Egerländer Musikanten – Originální muzikanti z Chebska.
Český a německý text Poncarovy polky Počápelská, oblíbené u Čechů i Němců
Počápelská polka – Auf der Vogelwiese ging der Franz (viz skladba v úvodu článku)
Josef Poncar: Počápelská polka
Pro tvé oči modré jako nebe, pro tvé čelo jako sníh, pro to všechno mám rád jenom tebe, štěstí mé je v očích tvých. Je v nich skryto pro mne tolik lásky, snad jí není na světě víc, dneska vím, že bát se nemusím, co já se celý týden bál jen tobě říct. Možná zítra, možná ještě dnes, přijdu k vám na chvíli, ať to ví už celá ves, co jsme si slíbili. Že my dva půjdem cestou společnou, ať je máj, i když přijde mráz. Naději nech v závěji, vždyť šťastný svět je kolem nás. Gerald Weinkopf, Franz Bummerl: Auf die Vogelwiese ging der Franz
Auf die Vogelwiese ging der Franz,
weil er gern einen hebt.
Und bei Blasmusik und Tanz
hat er so viel erlebt.
Das Bier im Zelt war gut und herrlich kühl,
darum trank der Franz viel zu viel.
Früh am Tag war er so frisch,
doch abends lag er unter′m Tisch.
Foto a video: archiv autora, Josef Haranza
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!