Dne 17. září 1938 prohlásili zástupci starobylých českých šlechtických rodů věrnost českému státu, přičemž další dvě obdobná prohlášení následovala v lednu a září následujícího roku. Česká aristokracie byla v novodobé historii výraznou oporou katolické církve a českého státu. Vlastenecké vystoupení šlechty v kritických dobách mnichovské krize, druhé republiky a okupace slovem i skutkem dosvědčuje její národní a státní spolehlivost a věrnost.
Deklarace české historické šlechty na obranu státu a národa zahrnují tři důležitá vystoupení zástupců naší šlechty v letech 1938 a 1939, která směřovala k prezidentům Edvardu Benešovi a Emilu Háchovi.
- první deklarace byla přednesena 17. září 1938 na Pražském hradě prezidentu Československé republiky Edvardu Benešovi během zvláštní audience;
- druhá deklarace byla přednesena 24. ledna 1939 rovněž na Pražském hradě při audienci u Emila Háchy, prezidenta pomnichovské Česko-Slovenské republiky;
- třetí deklarace ze září 1939 měla formu dopisu, který byl signatáři podepisován postupně a poté 6. října 1939 doručen protektorátnímu prezidentovi Emilu Háchovi.
První prohlášení byla vyjádřením toho, že významná část české šlechty stojí na straně Československé republiky a českého národa.
Schůzka šlechticů s prezidentem Benešem byla smluvena na 17. září 1938. Text šlechtického prohlášení adresovaného hlavě státu měl původně přednést Zdeněk Kolowrat jako předseda velkostatkářského spolku, ale ze zdravotních důvodů se této pocty vzdal a deklaraci nakonec přečetl František Kinský:
Pane presidente,
za těchto dnů všechny stavy a třídy našeho národa svorně projevují svou vůli, zabránit porušení starých hranic našeho státu. Proto i řada členů starých rodů naší vlasti nás pověřila, abychom se k Vám dostavili s podobným projevem.
Věrnost k Českému státu, který naši předkové pomáhali budovat a po tisíc let udržet, je pro nás povinností tak samozřejmou, že jsme se rozmýšleli ji výslovně zdůraznit.
Považujeme za svou povinnost, uchovat dědictví svých otců. Země Koruny české byly pohromadě po tolik věků a přetrvaly spolu tolik bouří, že doufáme v přejití těchto časů nepokoje a násilí. Naše přání, aby staré hranice České koruny zůstaly neporušeny, vychází zajisté také ze starosti o budoucnost našich potomků i z pocitu odpovědnosti za svobodu a blaho českých Němců. Naši předkové vždy usilovali o přátelský poměr obou národů v zemi usazených, a tak i my toužíme po tom, aby i naši krajané německého jazyka mohli sdílet s námi lásku k nedělitelné vlasti. Důvěřujeme, že se tak může stát. Zejména doufáme, že zásady křesťanské udrží v této zemi pořádek a vzdělanost.
Vyslovujíce víru v lepší budoucnost, ujišťujeme, že jsme si vědomi svých zděděných povinností k vlasti a ke státu, který byl domovem našich předků a jehož stará práva jsme vždy chtěli a i dnes chceme hájiti.
Audience se účastnilo 12 zástupců z jedenácti šlechtických rodů: Karel Belcredi, Rudolf Theobald Czernin, Weikhard Colloredo-Mansfeld, Jindřich Dobrzenský, František Josef Kinský, Zdenko Radslav Kinský, Zdeněk Kolowrat, Jan Adolf Lobkowicz, Karel Parish, Karel VI. Schwarzenberg, Leopold Sternberg, Hugo Strachwitz.
Foto: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
