Katolické noviny se na podrobnosti lednové audience českého prezidenta Petra Pavla a jeho manželky u Svatého otce zeptaly bývalého ředitele protokolárního odboru Kanceláře prezidenta republiky Jindřicha Forejta.
Jaký význam pro ČR měla lednová návštěva prezidenta Pavla ve Vatikánu?
Zahraniční cesty prezidenta republiky, oficiální návštěvy jiných zemí, setkávání a jednání s jejich reprezentanty (a tedy s prezidentovými protějšky) – to vše představuje důležitou agendu, a to nikoli pouze protokolární povahy. Je to odraz vzájemné komunikace, podpory a spolupráce. V osobě Svatého otce přitom hlavy států a vlád potkávají jak suveréna nezávislého státu, náboženského vůdce stojícího v čele univerzální církve, ke které se celosvětově hlásí 1,4 miliardy katolíků, tak nespornou veřejnou autoritu našeho světa. V pořadí 266. nástupce sv. Apoštola Petra je také římským biskupem, patriarchou, mezi jeho tituly patří i náměstek Kristův na zemi. Přijetí českého prezidentského páru Svatým otcem v centru katolické církve je pro celou naši zemi zcela jistě prestižní záležitost.
Prezident Pavel pozval Svatého otce na návštěvu ČR. Papež pozvání, dle prezidenta, přijal. Jak vy, jako znalec protokolů i Vatikánu vidíte pravděpodobnost této návštěvy?
Zmínka o pozvání k návštěvě byla již v dopise, kterým pan prezident blahopřál novému papeži ke zvolení v květnu loňského roku. Krátce na to se v médiích objevila informace, že někdejší kardinál Robert Francis Prevost zná Českou republiku ze svých dřívějších pobytů u zdejších augustiniánů – tedy Řádu sv. Augustina (tzv. obutých augustiniánů), k němuž sám patří. To je přirozeně okolnost, která může v tradičně nelehkém vatikánském procesu rozhodování o možné budoucí cestě sehrát důležitou roli.
Co je pro rozhodnutí o návštěvě papeže protokolárně nejdůležitější?
Papežovy zahraniční cesty nesou dvojí označení: oficiální/státní a také apoštolské. Diplomatická reflexe postavení Svatého otce coby hlavy státu tak doplňuje důraz na duchovní rozměr pobytu Svatého otce. Z těchto důvodů musí být do Vatikánu pro každou návštěvu doručeny vždy dvě pozvánky. Tu od hlavy daného státu pak doplňuje ještě pozvání domácí biskupské konference, která se tak stává spoluorganizátorem celého projektu. Plánování papežova pobytu může ovlivnit například i výročí významné události ze života místní církve.
Jak jste návštěvu prezidenta Pavla s jeho minulostí v komunistickém režimu vnímal Vy?
Z tohoto úhlu pohledu lze setkání s papežem považovat za důkaz toho, že lidský život je složitý, plný zvratů a že to, co se zdá být v jedné jeho etapě nemožné, se může v další stát realitou. Zázrak přece může potkat každého z nás…
Na sociálních sítích se objevila řada kritických poznámek k outfitu první dámy, paní Pavlové. Byl byste také kritický?
Přiznám se, že takovou kritiku jsem nepostřehl. Dočetl jsem se ale, že v rámci snahy vyjít vstříc protokolárním zvyklostem a pravidlům stanoveným pro audience u Svatého otce došlo snad u manželky pana prezidenta i k úpravě barvy nehtů. Doufám, že to byla jen jistá nadsázka. Prefektura papežského domu, což je ta část Státního sekretariátu, která má na starosti přípravu a průběh všech papežských audiencí, dává doporučení pouze tehdy, pokud jde o samotný oděv hostů. Tyto informace mají povahu rady, nikoli striktních požadavků. A zcela určitě neřeší barvu nehtů, vlasů ani kupříkladu tetování… (níže poznámka k barvě oděvu).
Pražský hrad si pochvaloval výsledek návštěvy prezidenta. Byla podle Vás tato návštěva opravdu potvrzením toho, že „mezi vztah mezi naší republikou a Svatým stolcem se nachází na vysoké úrovni,“ jak o tom prezident Pavel mluvil?
Vztahy České republiky a Svatého stolce jsou neproblematické a klidné. Jedna důležitá záležitost nicméně momentálně čeká na své dořešení. A to je ratifikace smlouvy mezi oběma státy.. Před více jak rokem podepsali v Praze tehdejší český premiér Petr Fiala a státní sekretář Svatého stolce kardinál Pietro Parolin Smlouvu mezi Českou republikou a Svatým stolcem. Prezident Pavel se ale proti ní veřejně vymezil a skupina senátorů se obrátila s žádostí o přešetření textu smlouvy na Ústavní soud. Jeho předseda Josef Baxa v létě 2025 uvedl, že rozhodnutí padne do konce roku. To se ale nestalo. A další termín není zatím znám.
Pokud Svatý otec návštěvu ČR skutečně plánuje, kdy bychom ji mohli očekávat?
Odpověď na tuto otázku není tak jednoduchá. Nikde není stanoveno, kolik cest by měl papež vykonat například v průběhu jednoho roku. Záleží to na řadě okolností: konkrétní vizi pontifikátu, bezpečnostní situaci, strategických plánech, související agendě a stanovisku Státního sekretariátu. Od roku 1989 – tedy za posledních 37 let – navštívili Československou a posléze Českou republiku dva papežové celkem čtyřikrát: Jan Pavel II. v letech 1990, 1995, 1997 a Benedikt XVI. v roce 2009. Jsou přitom země, které na návštěvu hlavy katolické církve čekají celá desetiletí. Ale nevzdávejme se nikdy naděje!
(Poznámka k barvě oděvu. Jde-li o barvy a oděv, papeži je tradičně vyhrazena bílá barva, která má připomínat čistotu a svatost jeho postavení. Je tomu tak již od 13. století. Do té doby býval papežský oděv dominantně červený nebo fialový. V současnosti papež nejčastěji obléká bílou sutanu, která je převážně z vlny, sahá ke kotníkům, má dlouhé rukávy a vepředu svislou řadu 33 knoflíků (= připomínka pozemského věku Ježíše Krista). Papežským privilegiem historicky byly (a v podstatě stále i zůstávají) boty červené barvy, které mohou být dvojího typu: hedvábné pro palác a kožené pro vnější užití. O tom, zda je bude vůbec nosit, rozhoduje papež sám. Samotná červená barva bývala v dějinách vyhrazena osobám zastávajícím vysoké společenské postavení (barvivo potřebné k výrobě královského purpuru bylo totiž velmi vzácné a například ve starověku se získávalo nákladným procesem z mořských šneků). Červená je připomínkou Kristova utrpení a umučení (např. odkaz na barvu pláště, který přehodili Kristu přes ramena poté, co byl bičován), i toho, že papež je povolán následovat příklad Kristovy oběti. Ze stejného důvodu (tj. ochoty zachovat věrnost víře až k prolití krve) je červená barva vyhrazena rovněž kardinálům (fialová pak biskupům a arcibiskupům). Ve „vizuální hierarchii“ má důležité postavení také černá, jež je vnímána jako symbol pokory, střízlivosti, úcty, zbožnosti i odříkání. Návštěvníkům, které Svatý otec přijímá v audiencích, se doporučuje zvolit tmavší barvu oděvu: mužům nejlépe černý oblek, bílou košili a decentní kravatu.., dámám pak sukně pod kolena, šaty nebo blůzu bez výstřihu a zahalená ramena. Pozornost je třeba věnovat také jisté umírněnosti při výběru šperků a volit spíše méně výrazný make-up. Vlasy by měly být zakryté kloboukem nebo závojem, boty určitě uzavřené.
Výjimku z výše uvedených pravidel má v současnosti jen sedm žen, které se k papežské audienci oblékají do bílého. Jedná se o manželky evropských katolických panovníků (nikoli však pouze královen, jak hojně a chybně uváděla česká média) – jedná se tedy o současné i emeritní královny Španělska a Belgie, lucemburské velkovévodkyně a monackou kněžnu (zahrnuta není kněžna z Lichtenštejnu). Tato historická výsada náleží ještě princeznám z královského savojského rodu, který v Itálii vládl do roku 1946. Jednoho z nejznámějších porušení zavedených doporučení ohledně oblečení se ve Vatikánu dopustila Raisa Gorbačovová, která v prosinci 1989 doprovázela svého manžela – Michaila Gorbačova, generálního tajemníka ÚV KSSS – na setkání s papežem Janem Pavlem II. Pro tuto příležitost si oblékla šaty výrazně červené barvy, což bylo v přímém rozporu s pravidly. Její volba zaskočila vatikánské diplomaty, dvořany a úředníky, nikoli však Svatého otce. Ten – dobře si vědom historického okamžiku a důležitosti setkání, se jen pousmál a když manželský pár vítal, prohodil poznámku, v níž složil paní Gorbačovové poklonu za to, že tak důsledně ctí barvu státní vlajky své země..).
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme
