Kudy se pne nejpodceňovanější nuance uvnitř katolické církve? Mezi konzervativci a liberály?
Ne. Mezi venkovem a městem? Ne. Mezi laiky a klérem? Ne. Mezi tradicionalismem a
progresivismem? Ne. Mezi minulostí a budoucností? Ne.
Mezi katolíky „od kolébky“ a katolíky po konverzi v dospělém procitnutí? Ano.
Když už vyvozovat ze zkušenosti, proč ne z té vlastní?
Zkatoličtěl jsem na zletilá kolena. Mé primární rodinné prostředí vynikalo duchovní (stejně
jako politickou) rozprostřeností: strýc X obdivoval Františka Josefa I., strýc Y zas Fidela Castra.
Věřilo se ve vše (ne)možné, což tvoří zoufalejší odrůdu ničeho.
V oceán katolictví mě požehnaně zavály hovory s dlouholetým kamarádem Vláďou H. (skrz
ratio) a zápas rakovinou trpící babičky – lidově zbožné katoličky (citem).
Čtenáře (častěji, tudíž přesněji, čtenářky) mých veršů (i a právě na stránkách Katolických
novin) zaujal jejich (místy únavně tušitelný) existenciální šmak.
Víte, co…Nevíte, co… Kdo prošel dětstvím, pubertou bez víry, neprošel tím bez Boha. Bůh
tam tenkrát byl – všudypřítomný svou všudyzastřeností. A dokud paměť udrží poslední
vzpomínku na telecí éru, nepustí zkušenost s nedotknutelně dotýkavým, působivým v
nepůsobení, jednojediným Mástrem. Proto existenciálno.
Z vysokých oken do koberců svit.
Na nezvaném sále volenka.
Přehlasovat? Lid.
Přejasná…
Tajenka.
Z pokusu o happy end: nebojte se Boha hledat. V nejlepším Ho najdete. V nejhorším a ještě
lepším se ztrapníte a On z chodníku vydlážděného vašimi (držko)pády sebere (a osobně!) vás. Vás coby minci – do naděje na spropitné zatoulanou.
Co z nás oceníme, s vrcholnou soudností, za trapnosti naprosto prosté? Důkazem (ne-li útěchou) budiž marnost-trapnost zrovna dočteného…
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
