Když jsou ve hře peníze, další argumenty, jakkoli pádné, většinou v tom cinkání mincí zanikají. Ke škodě všech.
Před dvěma lety, když se schvalovala tzv. velká mediální novela (která zahrnovala zvýšení koncesionářských poplatků) přišla Aliance pro rodinu s nečekanou mediální kampaní. Přesto, že doprovodná petice kampaně se nazývala Stop poplatkům, nešlo v ní primárně o peníze. Aliance se tenkrát snažila politiky především upozornit, že dům nelze stavět od střechy.
Jakýmkoliv změnám ve financování televize a rozhlasu by měla předcházet veřejná debata o smyslu veřejnoprávních médií v dnešním světě, debata, která by také vyjasnila pojem veřejná služba, jímž se všichni ohánějí, ale který dnes nemá žádný ověřitelný a vymahatelný obsah. K revizi nazrály i pravomoci mediálních rad, podchycena není ani digitalizace, málo známý je fakt, že on-line vysílání na platformách České televize a Českého rozhlasu se nachází v právním vzduchoprázdnu.
Žádné změny ve financování bez jasné definice veřejné služby!
V posledních letech byla především Česká televize opakovaně kritizována za údajný nedostatek objektivity a vyváženosti, zejména v souvislosti s morálně – kulturními tématy; část veřejnosti má pocit, že televize její hodnoty a zájmy nehájí, naopak je uráží a vysmívá se jim. Chceme transparentní veřejnoprávní média, která budou hlasem celé společnosti!
Dávat v takové situaci médiím více peněz bez možností lepší veřejné kontroly není prozíravé a moudré, varovala Aliance.
Postup by měl být takový: Řekněme si nejprve, co znamená veřejná služba. Pak se bavme o tom, co budeme vysílat, jak to budeme vysílat, včetně využití on-line platforem, a kolik to celé bude stát. Teprve potom se můžeme bavit o způsobu financování.
Petici „Stop poplatkům“ podepsalo přes 10 000 občanů a na podzim 2024 byla projednávána na veřejném slyšení v Poslanecké sněmovně. Alianci pro rodinu se tedy podařilo nastolit téma k veřejné i parlamentní debatě, politické rozhodnutí tehdejší vládní koalice však neovlivnila. Vláda přes hlasitý odpor opozice i části veřejnosti protlačila nejen zvýšení poplatků, ale dokonce i bezprecedentní rozšíření okruhu poplatníků, čímž udělala z koncesionářských poplatků v podstatě daň z internetu.
Nyní se situace do jisté míry opakuje, leč v opačném gardu. Nová vláda, zřejmě aby co nejrychleji naplnila aspoň nějaký bod z mnoha svých předvolebních slibů, odstartovala debatu o zrušení poplatků, která však svou zmatečností nepůsobí dojmem zrovna nejpromyšlenější reformy.
A tak se ukazuje, že dva roky starý apel jedné malé konzervativní neziskovky zůstává stále aktuální.
Běda, do toho nejpodstatnějšího, ale také nejobtížnějšího – do zásadní debaty o smyslu veřejnoprávních médií, o objektivitě a férovosti jejich výstupů, o hospodárnosti a transparentnosti jejich hospodaření – do toho se nikomu nechce, vládě ani opozici!
Bránit penězovod peněz z kapes veřejnosti, no to je vskutku státnický výkon! Ale došlápnout si na mediálního molocha na Kavčích horách a pomoci zprůhlednit, kdo, co, proč, jak, a za kolik tam vlastně dělá či nedělá – kdopak se ujme tohoto úkolu, páni poslanci?
Cílem reformy totiž není zrušit či nezrušit koncesionářské poplatky – cílem má být vrátit občanům právo mluvit do toho, jakou mediální službu si kupují!
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
