Kardinál Burke poprvé od roku 2019 slavil mši svatou v mimořádné formě římského ritu ve vatikánské bazilice.
Poprvé po více než pěti letech byla v sobotu 25. října 2025 na oltáři katedry svatého Petra sloužena takzvaná stará mše sv. v mimořádné formě římského ritu (tzv. tridentská mše sv.). Bohoslužba byla součástí poutě stoupenců tradiční latinské liturgie. Zúčastnilo se jí ohromné množství věřících. Více než půl hodiny před začátkem mše byla obsazena všechna sedadla mezi Berniniho baldachýnem a oltářem v apsidě, několik stovek lidí stálo po stranách nebo sedělo na podlaze.
Americký kardinál Raymond Leo Burke, emeritní prefekt Apoštolské signatury, celebroval tuto mši svatou. Ve své homilii, pronesené v italštině, ve španělštině, francouzštině a v angličtině, vyjádřil vděčnost za to, že mohl přinést krásu této formy mše tolika lidem.
Bohoslužby se zúčastnili lidé všech věkových kategorií a národností. Mnoho žen si zakrývalo vlasy černými nebo bílými krajkovými šátky. Před bohoslužbou se kněží, řeholníci a věřící vydali v průvodu ze starého města Říma do baziliky svatého Petra s modlitbami a písněmi.
Na závěr pontifikální mše svaté se kardinál Ernest Simoni modlil ke svatému archandělu Michaelovi. Nyní 97letý muž strávil 18 let ve vězení během komunistické diktatury v Albánii a i po svém propuštění v roce 1981 mohl sloužit jako kněz pouze v tajnosti, dokud krutá albánská komunistická diktatura neskončila.
Ve večerních zprávách italské veřejnoprávní televize RAI kardinál Burke řekl: „Děkujeme Bohu, že skrze Summorum Pontificum celá církev dospívá ke stále hlubšímu porozumění a k lásce k velkému daru posvátné liturgie.“
Kardinál Burke (77) byl jedním z nejvýznamnějších a nejrozhodnějších odpůrců rozhodnutí papeže Františka (2013-2025) ohledně staré mše. Podle vlastního prohlášení požádal kardinál Burke Františkova nástupce, papeže Lva XIV., aby uvolnil omezení, která v současné době platí pro slavení mše v mimořádném římském ritu.
Naposledy v roce 2021 slavili účastníci této každoroční pouti liturgii v mimořádné formě u oltáře cathedra, který stojí v apsidě za hlavním oltářem slavné vatikánské baziliky. Pouť pořádá od roku 2012 sdružení Coetus internationalis summorum pontificum. Italský kardinál Matteo Zuppi již v sobotu večer slavil bohoslužbu s účastníky třídenní pouti v římské bazilice San Lorenzo in Lucina.
Dlouhotrvající konflikt
Název sdružení odkazuje na dopis papeže Benedikta XVI. (2005-2013) z roku 2007. V Summorum Pontificum povolil, aby se bohoslužby opět častěji slavily v ritu, který byl v katolické církvi po Druhém vatikánském koncilu (1962-1965) postupně nahrazován novou liturgií.
Papež František tyto ústupky v roce 2021 z velké části stáhl. Svým dekretem Traditionis custodes (Strážci tradice) opět přísně omezil starou formu liturgie a ustanovil řádnou formu mše, přijatou v liturgické reformě po Druhém vatikánském koncilu, jako jediné vyjádření římského mešního ritu. Od roku 2023 již místní biskupové nesmějí v této věci jednat bez souhlasu Říma. V bazilice svatého Petra nebylo již několik let možné slavit mši ve starém ritu.
Papež Lev chce nové konzultace
V rozhovoru pro americký portál Crux zveřejněném v září se papež Lev XIV. vyslovil pro nové konzultace na toto téma a oznámil rozhovory s těmi, kteří lnou k tridentskému ritu. Bohužel se toto téma stalo součástí procesu polarizace, řekl nový papež. Někteří lidé podle něj zneužili starou formu liturgie k dosažení jiných cílů. To neprospívá všem „těm, kteří hledají hlubší zkušenost v modlitbě a kontakt s tajemstvím víry prostřednictvím slavení tridentské mše“.
„Musíme si společně sednout a promluvit si o tom,“ řekl papež. V současné době je toto téma natolik polarizující, že lidé s odlišnými názory už nejsou ochotni si navzájem naslouchat. To ukazuje, že „nyní jde pouze o ideologii a již ne o církevní společenství“.
Kázání kardinála Burkeho z 25. října 2025 v bazilice svatého Petra
Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.
Je pro mě zdrojem nejhlubší radosti, že mohu slavit pontifikální mši svatou u oltáře Petrova stolce jako vyvrcholení pouti Summorum Pontificum 2025. Jménem všech přítomných bych rád vyjádřil svou upřímnou vděčnost všem, kteří tak pilně a s takovým nasazením pracovali na tom, aby se tato pouť mohla uskutečnit. Celebruji mši svatou za věřící církve na celém světě, kteří se zasazují o zachování a šíření krásy římského ritu Usus Antiquior. Kéž nás dnešní pontifikální mše povzbudí a posílí v lásce k našemu eucharistickému Pánu, který skrze apoštolskou tradici a s neochvějnou a nesmírnou láskou k nám svátostně obnovuje svou oběť na Kalvárii a živí nás nedostižným ovocem své oběti: nebeským pokrmem svého těla, krve, duše a božství.
Když v sobotu sloužíme mši svatou za blahoslavenou Pannu Marii, rozjímejme o bolestném a neposkvrněném Srdci Panny Marie, které bylo vzato do slávy a bez ustání bije v lásce k nám, dětem, které její božský Syn svěřil do její mateřské péče, když zemřel na kříži. Když náš Pán u paty kříže promluvil ke své matce a apoštolu a evangelistovi Janovi slova: „Ženo, hle, tvůj syn… hle, tvá matka“, vyjádřil podstatnou skutečnost vykoupení, které pro nás vyprosil: plnou spolupráci své Matky, blahoslavené Panny Marie, na svém vykupitelském díle.
Bůh Otec ve svém láskyplném plánu pro naši věčnou spásu daroval blahoslavené Panně Marii od okamžiku jejího početí podíl na milosti vykoupení, kterou měl její božský Syn vykonat na Kalvárii. Svým neposkvrněným početím byla Maria od prvního okamžiku své existence zcela pro Krista a zcela pro nás v Kristu. Prostřednictví naší spásy skrze bolestné a neposkvrněné Srdce Panny Marie je ilustrováno v posledních slovech Panny Marie a Matky Vykupitele, která jsou předávána v evangeliích. Řekla je služebníkům na svatbě v Káně, kteří k ní přišli se strachem, protože nebylo dost vína pro hosty nevěsty a ženicha. Zmírnila jejich velké trápení tím, že je vzala ke svému božskému Synu, který byl také hostem na svatbě, a dala jim mateřské pokyny: „Udělejte všechno, co vám řekne.“
Tato prostá slova vyjadřují tajemství Božího mateřství, skrze které se Panna Maria stala Matkou Boží a přivedla na svět vtěleného Božího Syna pro naši spásu. Stejným tajemstvím je i nadále průduchem všech milostí, které nezměrně a bez přestání proudí ze slavného a probodeného srdce jejího božského Syna do srdcí jeho bratří a sester, kteří byli adoptováni křtem, když na své pozemské pouti jsou na cestě k němu do nebeského domova. Jsme Mariini synové a dcery v jejím Synu, Bohu, vtěleném Synu. S mateřskou péčí přitahuje naše srdce ke svému slavnému Neposkvrněnému Srdci a vede je k Němu, k Jeho Nejsvětějšímu Srdci. A přikazuje nám: „Udělejte všechno, co vám řekne.“
V blahoslavené Panně Marii vidíme nejdokonalejší stvořený projev věčné moudrosti Boha, Boha Syna, Slova, které působí od počátku stvoření a uspořádává všechny věci, a zvláště lidské srdce, v souladu s Boží dokonalostí, „jednak proto, že je nejvěrnější služebnicí Páně, a také proto, že v ní, jako v Matce Krista nalezl Boží plán své naplnění.“ Ona je, inspirovanými slovy knihy Sirachovcovy, „matkou krásné lásky, bázně, poznání a svaté naděje“. Jsme plni naděje, že náš Pán, vtělená Boží moudrost, vyslyší modlitby Matky Boží milosti, která je stále v Jeho přítomnosti, a která se také smiluje nad naší generací a obnoví láskyplný řád, který Bůh vepsal do stvoření a především do každého lidského srdce. Snažíme se v každém okamžiku dne spočinout svá srdce ve slavném, probodeném Srdci Ježíšově a hlásat světu pravdu, že spása přišla na svět. My, sjednoceni srdcem se slavným Neposkvrněným Srdcem Panny Marie, přitahujeme druhé ke Kristu, plnosti Božího milosrdenství a lásky mezi námi, v jeho svaté církvi.
V letošním roce slavíme jak sté výročí zjevení Dítěte Ježíše spolu s Pannou Marií Fatimskou ctihodné služebnici Boží, sestře Lucii dos Santos, 10. prosince 1925, tak sté výročí vydání encykliky Quas Primas papežem Piem XI. dne 11. prosince 1925, která připomínala svátek Krista, Krále nebe a země, ve všeobecné církvi. Vydáváme tak svědectví o pravdě, že náš Pán Ježíš Kristus je skrze tajemství kříže Králem všech srdcí a že jeho panenská Matka je Prostřednicí, skrze kterou vede naše srdce, aby stále plněji přebývala v jeho Nejsvětějším Srdci.
Při zjevení ctihodné služebnici Boží, sestře Lúcii dos Santos, nám náš Pán ukázal bolestné a neposkvrněné Srdce Panny Marie, pokryté mnoha trny pro naši lhostejnost a nevděk, stejně jako pro naše hříchy. Zvláště nás chce Panna Maria z Fatimy ochránit před zlem ateistického komunismu, který odvrací srdce od Srdce Ježíšova, jediného zdroje spásy, a vede je ke vzpouře proti Bohu a řádu, který vložil do svého stvoření a vepsal do srdce každé lidské bytosti. Skrze svá zjevení a poselství, která svěřila pastýřským dětem Franciscovi a Hyacintě Martovým a ctihodné Lucii dos Santos, adresovaná celé církvi, Panna Maria hovořila o vlivu ateistické kultury na církev samotnou, což mnohé povede k odpadlictví a k odvrácení se od pravd katolické víry.
Zároveň nás Panna Maria nabádá, abychom láskyplně odčinili své urážky proti Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu a jejímu Neposkvrněnému Srdci tím, že budeme konat pobožnost první sobotu, to znamená svátostně vyznávat své hříchy první sobotu v měsíci, důstojně přijímat svaté přijímání, modlit se pět desátků svatého růžence a udržovat společenství s Pannou Marií prostřednictvím rozjímání o tajemství svatého růžence. Z poselství Naší milé Paní jasně vyplývá, že pouze ta víra, která člověka prostřednictvím Mariina Neposkvrněného Srdce přivádí do jednoty s Nejsvětějším Srdcem Ježíšovým, jej může ochránit od duchovních trestů, které s sebou nese vzpoura proti Bohu. Tyto tresty dopadají na celou společnost i na církev. Pobožnost prvních sobot je naší poslušnou odpovědí naší Nebeské Matce, která se neopomene přimlouvat za všechny milosti, které my a náš svět tak zoufale potřebujeme. Pobožnost není ojedinělým úkonem, ale výrazem způsobu života: každodenním obrácením srdce k Nejsvětějšímu Srdci Ježíšovu pod mateřským vedením a péčí Bolestného a Neposkvrněného Srdce Panny Marie, k Boží slávě a ke spáse duší.
Bůh svým řádem a mírem obdařil každé lidské srdce. A když se zamyslíme nad vzpourou proti Božímu řádu a míru, která uvrhá svět a dokonce i církev do stále většího zmatku, rozdělení, sebezničení a zničení druhých, porozumíme tomu, jak papež Pius XI. chápal uctívání Krista jako Krále nebe a země. Toto uctívání není ideologie. Není to uctívání ideje nebo ideálu. Je to společenství s Kristem Králem, zvláště prostřednictvím nejsvětější eucharistie, skrze kterou je naše královské poslání v Něm chápáno, přijímáno a prožíváno. Je to realita, ve které máme žít, realita poslušnosti Božímu zákonu, který je vepsán do našich srdcí a do povahy všech věcí. Je to skutečnost našich srdcí, jednota s Neposkvrněným Srdcem Panny Marie, které stále dokonaleji spočívá v Nejsvětějším Srdci Ježíšově.
Pontifikální mše se dnes slaví podle starší formy římského ritu, usus antiquior. Církev slaví 18. výročí vydání motu proprio Summorum Pontificum, kterým papež Benedikt XVI. umožnil pravidelné slavení mešního ritu podle této formy, která se používá od dob papeže Řehoře Velikého. Protože dnes máme výsadu účastnit se svaté mešní oběti, nemůžeme nemyslet na věřící, kteří se v průběhu křesťanských staletí setkali s naším Pánem prostřednictvím této ctihodné formy římského ritu a prohloubili v něm svůj život. Mnozí byli inspirováni k praktikování heroické svatosti, a to až k mučednictví. Ti z nás, kteří vyrostli s uctíváním Boha podle usus antiquior, nutně přemýšlejí o tom, jak nás Bůh inspiroval, abychom měli svůj pohled pevně upřený na Ježíše, zvláště když následujeme své životní povolání. Nakonec musíme děkovat Bohu za to, že tato ctihodná forma římského ritu přivedla k víře tolik lidí a prohloubila jejich duchovní život. Tito lidé pak díky disciplíně vyložené v Summorum Pontificum poprvé objevili nesrovnatelnou krásu tohoto obřadu. Děkujeme Bohu, že skrze Summorum Pontificum celá církev dospívá ke stále hlubšímu porozumění a lásce k velkému daru posvátné liturgie, jak nám byla předána v nepřerušené linii skrze svatou tradici, apoštoly a jejich nástupce. Skrze posvátnou liturgii, naši adoraci Boha v duchu a v pravdě, je náš Pán s námi tím nejdokonalejším způsobem na této zemi. Je to nejvznešenější vyjádření našeho života v Něm. Nyní, když zakoušíme velkou krásu mešního ritu, chceme být inspirováni a posíleni, abychom tuto krásu odráželi v dobrotě našeho každodenního života pod mateřskou péčí Panny Marie.
Pozdvihněme nyní svá srdce, spojená s Neposkvrněným Srdcem Panny Marie, se slavným a probodeným Srdcem Ježíšovým, které se nám otevřelo v eucharistické oběti, skrze niž nám svátostně zpřítomňuje svou oběť na Kalvárii. Pozdvihněme svá srdce, naplněná tolikerou radostí i bolestí, k nevyčerpatelnému zdroji Božího milosrdenství a lásky v důvěře, že v eucharistickém Srdci Ježíšově budeme upevněni v pokoji a posíleni k tomu, abychom nesli kříž svého utrpení v důvěře k Panně Marii. Pod stálým a milosrdným mateřským pohledem blahoslavené Panny Marie ať věrně a celým srdcem pokračujeme na naší pozemské pouti do našeho věčného domova v nebi.
Ve jménu Otce, Syna i Ducha svatého. Amen.
Raymond Leo kardinál BURKE
Text: Kath.net, foto: Catholic News Agency
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!