Vít Procházka
Zimní slunce
Ještě nesálá
vysoko nad krajinou
slunce zlomu let.
Ještě se jeví
marné každé volání
do vnitřních samot.
Ještě jdu kolem
pastvin spásaných osly
pláchlých z Betléma.
A nepohlédnu
pod hnát zpitý pod obraz
malířů bláta.
A ač dopouštím
na sobě kdejaký řád,
křepčit se zdráhám.
A ač báň bosou
zaříkávají ledy,
tak naposledy
naposled
nebude
tedy.
Foto: Vít Procházka, Zimní slunce
Katolické noviny nabízejí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
