Příběh španělského mistra světa Nica Williamse
Ten dojemný moment obletěl celý svět. Bezprostředně po finálovém vítězství Španělska na fotbalovém Mistrovství světa zamířil čtyřiadvacetiletý křídelník Nico Williams rovnou k tribunám. Svou čerstvě získanou zlatou medaili mistra světa sňal z krku a pověsil ji své matce Maríi Arthuer.
Útěk přes poušť a dar milosrdenství
Příběh úspěchu rodiny Williamsových se nezačal psát na fotbalových stadionech, ale v žáru saharské pouště. V roce 1994 se Nicoovi rodiče, María a Felix, rozhodli opustit Ghanu kvůli chudobě a touze zajistit lepší budoucnost pro své děti. Část cesty do Evropy museli ujít bosí přes spalující Saharu bez jídla a vody. María přitom pod srdcem nesla svého prvního syna Iñakiho.
Když vyčerpaní manželé překonali hraniční plot ve španělské enklávě Melilla, byli okamžitě zadrženi a hrozila jim deportace. Právě v této bezvýchodné situaci zasáhla Boží ruka. Právník z katolické charitativní organizace Caritas jim poskytl poněkud kontroverzní radu: „Jediné, co můžete zkusit, je říct, že pocházíte ze země, kde zuří válka.“ Manželé roztrhali ghanžské doklady, požádali o azyl jako uprchlíci z Libérie a úřady je propustily.
Následně byli posláni do Bilbaa. Zde se jich ujal katolický kněz Iñaki Mardones, který mladé rodině pomohl najít bydlení, jídlo a oblečení. Z vděčnosti k tomuto obětavému duchovnímu otci manželé pojmenovali svého prvorozeného syna Iñaki. Mladší Nico se narodil o osm let později, v roce 2002.
Víra jako rodinný základ
Oba bratři vyrostli v hluboce věřící křesťanské rodině a dnes jsou z nich úspěšní profesionální fotbalisté. Nico Williams se ke svému křesťanskému vyznání otevřeně hlásí přímo na trávníku i mimo něj. Před vstupem na hřiště se pravidelně modlí, křižuje se a po zápasech veřejně děkuje Bohu na svých sociálních sítích.
Před zápasy také často prosí o požehnání svou matku, která pro něj zůstává ztělesněním křesťanské síly a oběti.
„Běžím rychle, ale ne tak rychle jako moje matka“
Když Nico po dramatickém finále, ve kterém Španělsko porazilo Argentinu 1:0, odevzdal nejcennější sportovní trofej své matce, doprovodil tento čin slovy:
„Běžím velmi rychle, ale nedokážu běžet tak rychle jako moje matka. Ona kdysi utekla smrti a těhotná přešla Saharu z Ghany až do Španělska, abych dnes mohl být tím, kým jsem. Dal jsem tu medaili jí, protože si ji zaslouží víc než kdokoli jiný.“
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
 |
 |
 |
| 100 Kč | 200 Kč | 500 Kč |