O tom, jak hledat a nacházet štěstí – tam, kde bychom ho možná čekali nejméně – hovořil na 32. Katolické charismatické konferenci v Brně ve svých dvou přednáškách vzácný zahraniční host P. Jacques Philippe, člen komunity Blahoslavenství a autor řady knih.
Podle knihy Štěstí, kde ho nečekáš – o blahoslavenstvích (Doron, 2023), hovořil P. Jacques Philippe na letošní konferenci před několika tisíci posluchači. Původně vystudovaný matematik se často věnuje tématům vnitřního pokoje, vnitřní modlitby, malé cesty, přijetí, důvěry. A tak i zde, v Brně, přišel dát – ne recept nebo návod – ale spíš inspiraci a vodítko k tomu, jak být šťastný, i kdyby všechny naše životní okolnosti směřovaly k opaku.
Obrací se k samotnému srdci Evangelia, ke kázání na hoře (viz Mt 5, 1-12). A hovoří o Kristových příslibech štěstí, které rozhodně nesouvisí s tím, jak si štěstí představujeme. Na prvním místě mluví o chudobě, která nám přinese štěstí. Žalm hovoří o chudobě jako o zkroušenosti srdce, veliké samotě, utrpení. Skrze situaci, která nemusí mít nic společného s materiální chudobou (Královna Ester taky nebyla chudá, přitom jí šlo o holý život a přistupovala před krále v největší chudobě), ale spíš se situací, ve které skrze to, co prožíváme, nemáme jiné řešení, než volat k Hospodinu o pomoc. Když jsme nuceni, spolu se žalmistou, říct: „Bože, já už nemohu dál, vůbec nenacházím řešení, přijď mi na pomoc, spěchej!“
A P. Jacques dál hojně cituje žalmy: „Hospodin slyší modlitbu ubožáka, slitovává se, je plný soucitu.“ „Hospodin slyší a přichází… – ale není to hned,“ říká kněz.
Někdy to trvá dlouho
Někdy může Hospodin odpovědět hned, ale někdy můžeme čekat roky, nebo třeba i desetiletí. „Dlouho ještě Hospodine na mě ani nevzpomeneš?“ volá žalmista.
P. Jacques říká, že i čas čekání je formou chudoby. A není to snadné. Ale tento čas nás očišťuje, vede k větší víře, naději, k modlitbě, hloubí prostor otevřenosti Bohu. Kněz popisuje cestu, která má čtyři etapy: Nejdřív je to zkušenost chudoby, volání k Bohu, potom čekání – a nakonec Hospodin přichází, aby zasáhnul. Kdo projde touto cestou, stane se pokornější, přijímá, že nemá vše pod kontrolou, musí se Bohu odevzdat, přijmout svou slabost, odpoutávat se od všeho, co není Bohem. Ale potom můžeme jako Job říct: „Předtím jsem Tě znal, ale jen jakoby z doslechu, nyní Tě znám opravdu.“
P. Jacques pokračuje k dalšímu blahoslavenství: Blahoslavená, kdo pláčou… Jakákoliv ubohost se nám může stát milostí. Důležité je, abychom nechtěli řešení hned. Uchovat si víru a naději, i když mám pocit že Bůh mlčí. „Rozhoduji se pro naději,“ říká P. Jacques, a to s pomocí modlitby, svátostí a Božího slova.
„V těžkých chvílích nepomůže hodně přemýšlet a hledat cestu, jak z toho ven,“ říká. Nezaměřovat se tak na to, co je špatně, co se nedaří, ale žít v pokoji, i kdyby se hroutil celý svět. I když všichni kolem mě dělají hlouposti, já udělám dobro. To svoje malé, každodenní dobro, které mohu. A i skrze to dobro dostanu útěchu.
Každý den má svých starostí dost
P. Jacques doporučuje žít dneškem. Nesnažit se dnes vyřešit všechny problémy – minulost svěřit Jeho milosrdenství, budoucnost Jeho prozřetelnosti. A dnes dělám to k čemu jsem povolán. „Utrpení nemůžeme snášet dlouho – vždy jen jeden jediný den – a další den zase znovu. Každého dne se rozhodnu věřit, doufat, milovat a nenechat se rozrušit zlem, co je okolo,“ uzavírá Jacques Philippe a přidává slova Jana od Kříže: „Tam, kde není láska, zasívej lásku a budeš sklízet lásku.“
Záznamy z přednášek budou k dispozici zde.
Kateřina Šťastná
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!