Dva měsíce uplynuly od Světových dní mládeže v Lisabonu. U mnohých účastníků ale stále doznívá to, co v Portugalsku zažili. Mnozí o setkání vyprávějí ve svých farnostech, scházejí se i nadále – někteří konstatují, že to bylo „mega hustý“.
Takže Lisabon sice skončil, ale přesto pokračuje. Do 25. 9. mladí posílali vyplněné dotazníky, nazvané „Tečka za Lisabonem“. „Chtěli jsme vědět názor těch, kdo se zúčastnili a je to pro nás důležitá zpětná vazba,“ říká P. Roman Kubín z přípravného týmu Sekce pro mládež při ČBK. Odpovědí dorazilo 1088, což znamená, že více než třetina všech Čechů, kteří do Lisabonu letěli nebo jeli, poslali svůj názor. Jak vysvětluje P. Kubín, tam, kde byly odpovědi „číslovány“, byly výsledky snadno viditelné v grafech, ale také přišlo několik stovek slovních hodnocení, co se mladým líbilo, co ne, co by změnili.
Ta nejsilnější svědectví ale zaznívají přímo ve farnostech. „Z dotazníků vyplývá, že si to mladí užili. Ovšem je vidět, že někdy není snadné to slovně předat jiným. Jak popsat duchovní zážitek lidem, kteří to nezažili? Jak najít vhodná slova pro to, abych popsal svoji zkušenost s Bohem?“ ptá se P. Roman. Dodává, že pro mnohé to bylo „mega hustý“. „Nějaká slečna psala, že to setkání proběhlo velmi rychle, že to nestíhala zpracovat a prožít, ale že se k tomu pomalu vrací a znovu objevuje, co zažila. Někteří citovali i po měsíci, co je oslovilo z homilie papeže na vigilii. Zvlášť se vraceli k myšlence, že jediný moment, kdy můžeme stát nad člověkem je, když mu pomáháme vstát: „A když vidíme některé z našich přátel, kteří upadli, co máme dělat? Pozvedněte je, silou. Pozvedněte je. Podívejte se na gesto, které děláme, když máme někoho zvednout nebo mu pomoci nahoru: díváme se na něj shora dolů. Jediná příležitost, jediný okamžik, kdy je přípustné dívat se na člověka shora dolů, je pomoci mu vstát,“ řekl papež. Ti, co zažili Krakov, srovnávali Lisabon s Krakovem,“ vyjmenovává kněz. Jisté je, že světové setkání v mladých zanechá stopu, a že to pro ně byl intenzivní zážitek.
Po přestávce, způsobené pandemií kovid, se mnozí mladí už na celostátním setkání v Hradci Králové rozhodli, že se vypraví do Lisabonu. „Snažili jsme se zdůrazňovat, že to nebude úplně jednoduché, že to bude jiné než tady v Česku, ale zase jsme říkali, že příští světové dny budou možná někde v Asii nebo Africe. Mnozí do Lisabonu letěli s tím, že to je pravděpodobně jejich poslední světové setkání mládeže, protože příště už možná budou mít jiné starosti, možná založí rodiny, nebo je prostě nebude tenhle formát zajímat,“ říká P. Kubín.
Na závěr děkuje všem, že byli ochotni investovat nemalé peníze – rodinám, které své děti podpořily. Poplatek za setkání byl okolo devíti tisíc korun a letenka také nebyla levnější. Ti, kdo se dostali pod dvacet tisíc, na tom ještě byli dobře. „Poděkování patří také všem, kteří se za nás modlili i dobrovolníkům, kterých bylo opravdu mnoho.“
O tom, co v účastnících dozrálo a jaké měli dojmy, se budou bavit ještě v jednotlivých diecézích v rámci „polisabonských setkání“, která proběhnou v říjnu a listopadu. Odkaz na jednotlivé akce najdete zde.
(kš)
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!