Ministerstvo spravedlnosti představilo novelu zákona, která má dále zjednodušit rozvodový proces u soudu. Pokud se to podaří, začne platit od ledna 2025. Mj. soud nebude zjišťovat příčiny rozvratu manželství, ani nebude nutná lhůta půl roku, kdy manželé nežijí spolu. Také se sloučí opatrovnické řízení s rozvodovým – nebude nutná přítomnost úředníka OSPOD s odůvodněním, že rodič ví nejlíp, co jeho dítě potřebuje. Prostě bude stačit, že dva lidé řeknou: rozvádíme se – a hotovo. To vše za předpokladu, že se manželé předem dohodnou. Nakolik je to moudré, a co to může mít za další následky, jsme se bavili s advokátem Ronaldem Němcem, který je mj. členem výboru pro advokátní etiku ČAK.
Novela občanského zákoníku hovoří o tom, že chce zjednodušit zastaralou legislativu, pokud jde o zrychlení rozvodů. Je to ale pravý důvod?
Podle mě jde o nepochopení lidského srdce a reality. Ministerstvo spravedlnosti tvrdí, že současná úprava vychází ze 70. let a jde o zastaralou úpravu, svět se mění a je třeba být liberálnější. Druhý důvod je, že rozvod má být méně stresující, více mírumilovný, snadnější. Na první premisu bych ministerským úředníkům doporučil přečíst si alespoň základy římského práva od Urfuse a pak alespoň prolistovat letem světem Starý a Nový zákon. Pak by se vědělo, že manželství je tisíce let bráno jako smlouva, ze které plynou práva a povinnosti. Křesťanský charakter nyní nechci řešit, protože jde o civilní úpravu. Tedy nejde o přežitek, ale něco, co funguje stovky let a ví se proč. Tato smlouva chrání muže, ženu, děti, ale i společnost. Pokud jde o argument změny ve společnosti, jde o falešný argument. Za mých patnáct let zkušeností advokáta plyne, že při rozvodu je vždy více bita žena, tedy zjednodušení jde proti ženám. Budou totiž vydírané, když jim muži řeknou, buď podepiš, nebo se budeš soudit řadu let a budeš ve stresu, co vůbec dostaneš. Divím se, že feministická hnutí nevolají na poplach a nejsou proti této novele.
Předně je nutné ale zdůraznit, že paragrafované znění nikdo ještě nezná.
Na konferenci v senátu o patchworkových rodinách, kde jste také nedávno přednášel, zaznělo, že dítě má být na prvním místě. Neubližuje ale tato změna právě dětem?
Jistě, že ano. Pokud jsem hovořil o manželství, jako právech a povinnostech, pak smysl manželství je právě v ochraně slabší strany. Což je většinou žena a vždy dítě. Podívejme se, jak je těžké vypovědět smlouvu na dobu určitou u telefonního operátora, plynu či při stavbě domu. Většinou to prostě nejde. Musíte platit, odebírat, nebo dodávat, atd. dokud neuplyne určitá doba. Pokud to neuděláte, přichází smluvní pokuta, soud. A to jde jen o peníze! V případě rodiny jde o životy, štěstí a radost. Tento nový návrh je: to nejdůležitější, co ve společnosti máme, musíme umožnit zničit co nejrychleji a nejpohodlněji. Nikdo se neptá dětí, zdali chtějí rozvod, zdali souhlasí, aby rodič měl nového milence, milenku. Napsal jsem před časem článek, právo dětí žalovat své rodiče. Osobně si myslím, že děti by měly žalovat své rodiče za rozvody, pokud důvodem pro rozvod není násilí, ale jen pohodlnost či chtít zkusit něco jiného. Právě „pohodlnost“ a „nevědomost“ je často příčinou rozvodu. Stát by měl místo zjednodušení rozvodů pracovat na manželských poradnách, aby lidem pomáhal se mít rádi. Aby jim řekl, jak vůbec na to. Stát by se místo různých kontrolních hlášení, zjišťování údajů, dotazníků, atd.., měl ptát: Jste šťastni v rodině? A pokud ne, pak by se měl ptát: Jak mohu pomoci? Proto si přeci platím daně – ne pro erár, ale abych měl pěkný, šťastný život v rodině či obecně ve vztahu. Určitě to nemá být vnucování se či dokonce ideologie, ale otázky: Máte školku, hlídání? Pomůže někdo ženě v domácnosti, pokud má postižené dítě? Nebo jen prosté: víte, že věrnost se vyplácí? A víte, jak budovat kvalitní vztah? A co třeba lidi daňově motivovat za věrnost a dobrou výchovu? A s tím vším pomáhat, nabádat a vysvětlovat.
Nejde některým rodičům více o jejich vlastní zájem, než o zájem dítěte?
Věřím, že rodiče své děti vždy milují. Ale stát selhává v edukaci, co je to být dobrým rodičem. Stát dává miliardy na podporu různých zvláštních podpor zvláštních lidí, místo, aby edukoval muže a ženu, co znamená být rodič. My máme tři děti a stále to po deseti letech nevíme. Stále se ptáme starších a zkušenějších, ale i oni sami často tápou. Zde stát selhává. Určitě není těžké místo debaty nad pětatřicátým pohlavím ptát se opravdu dobrých rodičů, co udělali dobře a co špatně a toto pomoci předávat dál. Srozumitelně a bez ideologie. My rodiče jsme totiž zmateni: Co se vlastně od nás chce stát? Máme být hlavně poplatníkem daně? Nebo osobou všechápající všechny? Je hlavním účelem děti vychovat k toleranci všech? Nebo mám být hlavně konzumentem, aby se točila kola ekonomie? Nebo je hlavní cíl rodiče: být dobrým občanem – vědět, že demokracie a odpovědnost je základem společnosti, a tak vychovávat své děti? Ne závislé na mobilech a konzumu, ale k převzetí odpovědnosti, ke slušnosti a respektu.
Jste advokát pana kardinála Dominika Duky – řešil jste s ním také toto téma zjednodušení rozvodů?
Ano, a je tím znepokojen. Vnímá, že svazek muže a ženy stojí mj. na odpovědnosti. Odpovědnost však je spojena často s překážkami. Pokud zde bude jednoduchý rozvod, nebude zde vážný úmysl být spolu. To vede k nejistotě. Pokud nemáte jistotu, že budete spolu dlouho, jak chcete něco trvalého budovat? Vrátím se ke smlouvám: Smlouva na dobu určitou je často výhodnější v ceně, protože víte, že je zde závazek, se kterým se dá pracovat. Pokud je na dobu neurčitou, vždy je cena horší. Pokud manželství je na dobu neurčitou / mohu jej kdykoliv zrušit/, pak je jasné, že nebude tak výhodné. V čem? V kvalitě. Příklad: když si chcete budovat bydlení, potřebujete vědět, že vás manžel neopustí po dobu splátek. Pokud to nevíte, do koupě nepůjdete… Ale nejde jen o finance. Proč by žena měla mít 2-3 děti, když si není jistá, že se bude o ní manžel starat nejen po dobu mateřské, ale hlavně, až bude horko těžko hledat svoji cestu až budou děti větší…. Nyní se řeší, že na důchody se každý rok vybere o 80 mld méně, než se zaplatí. A co s tím. Pokud tato novela projde, bude zde ještě menší vůle mít více dětí. A já ženám rozumím. Proč mít závazek na nejméně 18 let, více takových závazků, když mi manžel po té, co jsem udřená z práce a úklidu a vaření řekne, že jde za novou, neudřenou?
Stát by měl např. upravit spíše procesní předpisy, kdy nyní platí, že v případě vypořádání SJM si každý nese náklady sám. Bývá dost často pravidlem, že žena, protože nepracovala a starala se o děti má méně financí, než muž. Vypořádání SJM často trvá mnoho soudních stání a musíte platit advokáta, což jsou vysoké náklady. Často ženy v půlce soudního řízení raději přijmou méně, protože už nemají finance na advokáta. Mám pak obavu o to, že ženy budou tlačeny do dohody, protože jim nic jiného nezbyde.
Ale jsme v prostředí katolíků. A světský rozvod a anulace církevně uzavřeného manželství je něco úplně jiného…
Nedávno jsme s P. Pávkem a P. Botkem napsali k tomuto tématu článek. Je úplně jedno, zdali se rozvedete rychle či ne, pokud jde o anulaci. Při anulaci se zkoumá hlavně, co se dělo při uzavírání manželství, ne co při rozvodu. Ale jistě je problém, když uzavřete 2-3 světská manželství a mezitím řešíte jednu anulaci. Ale Církev řeší primárně jen to církevně uzavřené, ne to světské.
A řeší věřící anulaci, resp. problém, že na anulaci nedosáhnou?
Není statistika, kdo se církevně oddá a kdo se rozvede světsky. Ale ano, lidé se na církevní soudy obracejí. Snaha biskupa Tomáše Holuba dávat svátosti i lidem, kteří nemají anulaci sňatku je pochopitelná, mně soukromě sympatická, protože nějak se to řešit musí. Ale v církvi mnozí jiní biskupové říkají, že nesprávně uchopená. Biskupský sbor musí jednat v jednotě. Musí se hledat shoda. Je třeba, aby platila pravidla ve všech diecézích stejná. Tomu lidé rozumí. Tomu i já rozumím. Různost vede často k nepochopení, to vede k válkám a štěpení. A chceme to? Není lepší raději trpělivě vysvětlovat? Právě jako rodič rodiči, co je nejlepší zájem dítěte?
Chtěl byste něco dodat?
Ano, Výzkumný ústav práce a sociálních věcí vydal v roce 2023 velkou publikaci – Rodiny s dětmi v letech 2018 – 2023. Z ní mj. plyne:
a) Nejvíce spokojeni se svým partnerstvím, resp. manželstvím byli respondenti z vícedětných rodin. / str. 44/
b) Větší spokojenost se svým partnerským vztahem deklarovali v úplných a rekonstituovaných rodinách více ti, kteří žili v manželství, než ti, kteří nebyli oddáni. / str. 45/
c) Manželství je velkým upevňujícím prvkem vztahů a respondenti v něm žijící uvažovali někdy o rozvodu méně často než partneři žijící nesezdaně / str. 53/
d) Neúplné rodiny výrazně častěji než ostatní pobíraly příspěvky vázané na svou zhoršenou finanční situaci, / str. 69P.
Tedy, je zřejmé, že manželství má vysokou hodnotu jeho existence přímo koreluje s štěstím rodičů, dětí, ale i s výdaji státu. Jak jsem již řekl, stát místo toho, aby zjednodušoval rozvody měl hledat cestu, jak lidem pomoci v manželství být šťastní a spokojení. Protože štěstí také souvisí s tím, jaké hodnoty jako volič vyznávám. A já si přeji, abychom volili takové politiky, pro které je hodnota, jako je rodina, odpovědnost za slabé a nemocné, ale i třeba právo ochranu před agresorem, hodnotou s velkým H.
Kateřina Šťastná
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!