V nedávné době jsem na půdě Poslanecké sněmovny pořádala konferenci s názvem Ztráta identity?! Jejím cílem bylo hovořit s odborníky i těmi, kterých se tato problematika týká a hledat nesnadné odpovědi na palčivé otázky dnešní doby. Genderová dysforie je epidemií 21. století. Za posledních 10 let vzrostl její výskyt o 1000% v USA a o 4000 % ve Velké Británii. Téma je to velmi vážné a já doufám, že se dokážeme poučit z chyb západního světa. Velká Británie, Švédsko, Finsko jsou země, které výrazně změnily svůj postoj. Poté, co pediatrička Hillary Cassová předložila svoji zprávu o stavu vědy a lékařského přístupu k trans dětem na Tavistocké klinice blízko Londýna, byla tato klinika uzavřena. Naší povinností je pomoci těm, kteří naši pomoc potřebují a vždy se snažit o správné stanovení diagnózy. Na druhou stranu je však naší povinností chránit většinou společnost.
MUDr. Romana Bělohlávková, poslankyně KDU-ČSL
Prohlášení pana arcibiskupa Graubnera vítám. Je moc dobře, že se k této problematice církev vyjadřuje a do veřejného prostoru přináší hlas, který je tolik potřebný.
Shodou okolností jsme před dvěma dny vydali knihu svědectví Ireny Pospíšilové, která se narodila v roce 1971 v Broumově a jako děvče a žena žila do svých 26 let. Tato romská dívka neměla dobré zázemí, žila složitý život, a když občas slýchala – ty jsi jako kluk – začala pochybovat a rozhodla se i vlivem dalších okolností změnit pohlaví. Šlo to jednoduše. Až příliš jednoduše. Z Ireny se stal Ivoš a potom David, který skoro celou polovinu dalšího života prožil jako transsexuál. V chybném těle, protože udělal životní chybu. David je jednou z prvních obětí českého transgenderového šílenství. (Kniha se jmenuje Štamgasti lékařského byznysu – pozn. red.)
Jiří Brauner, Kartuziánské vydavatelství
Lze skutečně pohlaví změnit? To je věc, která se do právních řádů dostala někdy v druhé polovině 20. století a chápala se jako výjimka ze soucitu pro některé osoby. V posledních 10 letech však transgender hnutí, které je odlišné od transsexuálního hnutí, nabylo takové síly, že přetvořilo narativ a tváří se, že je to v podstatě běžné právo. Že každý má právo na tzv. pohlavní sebeurčení. Ale tak to není. Člověk má nějakou realitu přijmout a nemá takovou moc, aby měnil svoje pohlaví. Druhá rovina je dopad na mladé lidi, na děti. Mnozí autoři to přirovnávají k anorexii, kdy existuje nějaká epidemie genderové dysforie a zdravotnictví nabízí převážně jako lék utvrzení v tomto pocitu. Místo toho, aby nabízelo řešení na úrovni psychologické, na úrovni duše, tak je povzbuzuje, aby nezletilí postupovali tranzici nejen sociální, ale i hormonální a chirurgickou.
JUDr. Jakub Kříž, PhD., advokát
Prohlášení Mons. Jana Graubnera k nálezu Ústavního soudu ve věci změny pohlaví
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!