Asi nejsem sám, kdo tohle datum opravdu nemá rád. Zase ve mně ožije smutek, zklamání, ponížení, vzpomínka na to, jak se po 20.-21. srpnu 1968 vše strašně změnilo. Na druhou stranu je to ale také první velká jitřenka osvobození, protože v totalitní socialismus už nikdo rozumný nemohl věřit. Kecy o bratrství se Sověty už nebylo možno brát vážně. Spadly masky a na Západě velmi mnoho lidí vystřízlivělo z opojení komunistickou propagandou. Tak zvaný totalitní socialismus s lidskou tváří zkrachoval a ukázalo se, že tenhle systém je nereformovatelný.
O těch smutných a také heroických dnech velkého národního vzepětí bylo napsáno i natočeno mnohé. Jedna věc ale přece jenom patrně skoro všem, anebo asi úplně všem, zatím unikala. Přesný den invaze armád „spřátelených“ zemí „lágru“ míru a socialismu v sobě totiž skrývá hlubokou symbolickou souvislost.
O dvacet osm let před invazí přesně ve stejných hodinách v noci z 20. na 21. srpna 1940 totiž španělský komunista a tajný agent NKVD v Mexiku rozrazil horolezeckým cepínem hlavu soudruhu Bronsteinovi, známému jako Lev Trockij. Tenhle velmi vzdělaný a organizačně nesmírně zdatný člověk v Petrohradu zosnoval tak zvanou Velkou říjnovou socialistickou revoluci a pak postavil na nohy Rudou armádu. Byl to velmi schopný, tedy skoro všeho schopný zločinec obrovského formátu. Konkuroval velikému „taťkovi“ všech dělníků světa Josefu Stalinovi, který ho proto na počátku své hrůzovlády vystrnadil do exilu. Bronstein pak organizoval vlastní, rádoby intelektuální internacionálu. Byl stále trnem v oku tyranovi v Moskvě a jeho četným nohsledům. Nikde o něj nestáli, jen narudlé Mexiko ho přijalo jako proslulého exulanta. Nechápu, proč z něho byl a namnoze ještě je Západ tak nadšený. V létech po velkém teroru a v době hanebného a bezostyšného bratrského spojenectví mezi komunistickou Moskvou a hitlerovským Berlínem se moc nedbalo na ohlasy veřejnosti, a tak bylo s Bronsteinem skoncováno po bolševicku. Litovat ho nemíním. Tatínek mi kdysi říkal, že když se komunisti vraždí mezi sebou, plakat pro ně není třeba. Angažovaný „pokrokový“ a Stalinovi oddaný básník tehdy mohl v alkoholovém omámení, protože jinak se takové zrůdnosti dělat nedají, napsat následující verše:
Býval kdysi Bronstein soudruh věrný,
když popi věšeli jsme na lucerny,
ale už není, není,
jak se ten svět mění!
Ten cepín,
co měl Lenin při výstupu na Rysy,
bude hybnou pákou dějin.
Zrádcům jen jed na krysy!
Škoda, kdybych to vydal v sovětském Rusku v roce 1940, dostal bych za to přinejmenším Řád rudého praporu. Do sbírky zbytečných pamětihodností by se mi to dnes docela hodilo. No nic, mám osmdesát pět let zpoždění, a tak tím dnes snad jen někoho o smutném dnu přivedu k pousmání.
Vraťme se k srpnu 1968. Symbolika data invaze je nyní naprosto zřejmá. Soudruzi nejen z Moskvy tím říkali: Tímto počinem zarážíme do hlavy cepín československým trockistům. Po Chruščovově předstíraném uvolnění nastupuje éra brežněvovského neostalinismu. Že o tom není žádný písemný doklad? No tak se to přece dělá. Zasvěcení dobře chápali, co to datum znamená. Všichni význační komunističtí činitelé ho velmi dobře znali. Měli v hlavě, že pokud by se odchýlili od moskevské linie, čekal by je podobný osud jako Bronsteina. Totalitní režimy si v symbolických datech libují. Mimochodem Hitler začal invazi do Sovětského svazu o tom dni, kdy Napoleon, jehož obdivoval, překročil hranice carského Ruska. Taky podle toho dopadl.
Jedna věc je ale opravdu potěšitelná. Zrůdné totalitní režimy mají přesně vyměřený čas. Zlo, které je svou vlastní povahou parazitní, nemůže být dlouhodobě konzistentní. Děkujme Pánu dějin, že jsme to vše přečkali, že to skončilo a mějme se na pozoru přede všemi potenciálními totalitními pseudomesiáši. Takže:
Spatříš-li lži-mesiáše, nakrájej ho do guláše!
Ilustrační snímek Ian Berry
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!