Recenze
V knihkupectvích s křesťanskou literaturou je nyní k dostání relativně čerstvé vydání Renčova překladu žalmů. Převod žaltáře do češtiny vypracovaný v minulém století katolickým básníkem Václavem Renčem byl vydán knižně poprvé roku 2001 nakladatelstvím Blok; za dosud posledním vydáním z roku 2010 stálo Karmelitánské nakladatelství. Zmíněné nejnovější vydání (2023) je dílem nakladatelství Paulínky.
Od publikace z roku 2010 se liší předně titulem: starší vydání nese (redakcí zvolený) název Hlas Páně tříští cedry, zatímco to nové má titul Žalmy v překladu Václava Renče. Další rozdíl spočívá ve formátu, jenž u Karmelitánského byl kapesní (verze v deskách tvrdých i měkkých); u Paulínek jde o plnohodnotný svazek zhruba o délce dlaně a s poloplátěnou vazbou.
Paulínky dále biblický text opatřily doplňky, převzatými z italštiny: celkově úvodem a každý žalm jednotlivě komentářem a závěrečnou modlitbou, jež žalm shrnuje s novozákonním zřetelem. Změnilo se rovněž číslování, které je nově hebrejské (čili dnes obvyklé), a pochopitelně sazba. Ta je u Paulínek velkorysejší, verše jsou přehledněji odsazeny, každý žalm začíná na nové stránce, a nadto je použito rubriky (tisk některých znaků červeným odstínem).
V úvodní sedmistránkové stati, jejíž autor není uveden, se čtenář doví o původu slova „žaltář“, o funkci nadpisů žalmů či kupříkladu o členění žaltáře na části. Celkově vzato je však úvod informačně chudý. Jen zběžně se zmiňuje o roli žalmů v křesťanské liturgii nebo o církevní tradici jejich exegeze. I plodů biblické vědy okusí čtenář poskrovnu, neboť otázka autorství a datace je odbyta několika větami o mlhavých hypotézách s výjimkou doby vzniku finální redakce žaltáře, která je určena konkrétně. Jinde jsme seznamováni se samozřejmými skutečnostmi, jako například že žalmy jsou poezie, že jsme je zdědili od Židů a že se je modlil Ježíš.
Množství řádků je vyplněno pokusy o parafrázi významu žalmů. A pozoruhodné se zdá tvrzení: „Prostřednictvím řecké verze (tzv. Septuaginty), která již v sobě nese jisté mesiánské důrazy, proniká Žaltář naplno do Nového zákona.“ Jelikož všichni pisatelé Nového zákona – až na Lukáše – byli Židé, usuzoval bych, že znalost žalmů čerpali přímo z hebrejské tradice, aniž by potřebovali řeckého zprostředkování. K zamyšlení mě vedl rovněž výrok: „Když se vzkříšený Kristus ukazuje svým učedníkům, interpretuje to, co se s ním stalo, jako naplnění Písma.“ Ježíš neinterpretuje své vzkříšení – ví, že je to naplnění Písma. Něco interpretovat znamená pronikat do toho zvenčí a hledat v tom řád; Ježíš nepřistupuje k Božímu dílu zvenčí, protože je Bůh.
Při nahlédnutí do úvodu i do jiných částí knihy se bohužel nedovíme nic o překladateli Václavu Renčovi ani o okolnostech vzniku textu. Pak jsou určité doprovodné náležitosti, které by takto bohatému, reprezentativnímu vydání žalmů slušely, které ovšem v knize nenajdeme ani v úvodu, ani v komentářích: historické a zeměpisné reálie Svaté země sloužící lepšímu pochopení daného žalmu, potom jeho starozákonní a novozákonní souvislosti, významové vrstvy klíčových pojmů i otázky překladu.
Dobrým důvodem pro koupi knihy je tedy její jádro – krásný překlad žalmů, navíc vyvedený v úhledné sazbě a na příjemném papíře. Převod biblického textu nese neklamné známky Renčova básnického umu: od jemného vybroušení metafor po cit pro rytmus slova.
Jevilo se nám vhodným postavit vedle sebe ukázky různých překladů téhož žalmu, aby ze srovnání vyplynula aspoň útržkovitá představa o specificích Renčova překladatelského počinu.
Žalm 42 (verše 2–9)
R e n č ů v p ř e k l a d :
Tak jako laň, jež dychtí po tekoucích vodách,
tak dychtí, Bože, po tobě má duše.
Po Bohu žízním v duši, po svém živém Bohu:
kdy konečně zas přijdu před tvou tvář?
Ve dne i v noci jenom slzy jsou můj pokrm,
když denně slýchám: „Kde máš svého Boha?“
Duše mi přetéká, když si to představuji,
jak pronikal jsem do svatyně Boží
za chvalozpěvů svátečního davu.
Proč se má duše rmoutíš, proč tak ve mně teskníš?
Jen doufej v Boha, zas ho budu slavit,
toho, jenž je můj zachránce a Bůh můj!
Jsem sklíčen, proto na tebe tak vroucně myslím
tu od Jordánu, z hermonského kraje,
a z této hory, která sluje Misar.
V šumu tvých vodopádů hloubka hloubku volá,
tvé vlny, slapy přese mne se valí.
Za Pánem ve dne vzhlížím, v noci milost čekám,
s písní se modlím k Bohu svého žití.
L i t u r g i c k ý p ř e k l a d :
Jako laň prahne po vodách bystřin,
tak prahne má duše po tobě, Bože!
Má duše žízní po Bohu, po živém Bohu:
kdy už smím přijít a spatřit Boží tvář?
Mé slzy jsou mi pokrmem ve dne i v noci,
když den co den slyším: „Kde je tvůj Bůh?“
Na to si vzpomínám, má duše tím přetéká:
jak jsem putovával v zástupu,
jak jsem je vodíval k Božímu domu
s hlasitým jásotem a chvalozpěvem
ve svátečním průvodu.
Proč se rmoutíš má duše,
a proč ve mně sténáš?
Doufej v Boha, zase ho budu chválit,
svého spasitele a svého Boha.
Rmoutím se uvnitř v duši,
proto vzpomínám na tebe v končinách Jordánu a Hermonu, na hoře Misar.
Přívaly na sebe volají hukotem tvých vodopádů,
celé tvé příboje a vlny se přese mě převalily.
Za dne ať Hospodin dává svou milost,
za noci mu budu zpívat a chválit ho, neboť mi dává život.
E k u m e n i c k ý p ř e k l a d :
Jako laň dychtí po bystré vodě,
tak dychtí duše má po tobě, Bože!
Po Bohu žízním, po živém Bohu.
Kdy se smím ukázat před Boží tváří?
Slzy jsou chléb můj ve dne i v noci,
když se mne každý den ptají: „Kde je tvůj Bůh?“
Vzpomínám na to a duši vylévám v sobě,
jak jsem se v čele zástupu brával k Božímu domu,
jak zvučně plesal a vzdával chválu hlučící dav, když slavil svátek.
Proč se tak trpce rmoutíš, má duše, proč ve mně úzkostně sténáš?
Na Boha čekej, opět mu budu vzdávat chválu, jen jemu, své spáse.
Můj Bože, duše se ve mně tak trpce rmoutí, proto mé vzpomínky za tebou spějí
z krajiny jordánské, z chermónských končin, od hory Misearu.
Propastná tůně na tůni volá v hukotu peřejí tvých,
všechny tvé příboje, tvá vlnobití se přese mne valí.
Kéž ve dne přikáže Hospodin milosrdenství svému
a v noci své písni být se mnou!
Modlím se k Bohu života mého, […]
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!