Tisíce lidí na této lidové náboženské manifestaci uctily památku blahoslaveného otce Jiřího Popieluszka, blahoslaveného Štefana kardinála Wyszyňského a svatého papeže Jana Pavla II. Slova těchto osobností zaznívala během pochodu z reproduktorů a střídala se s modlitbami a se zpěvem duchovních a národních písní. Polští věřící se státními a papežskými vlajkami, mladí i staří, členové náboženských sdružení a historických vojenských spolků, skauti a lidé v lidových krojích vyšli svorně do ulic a společně si připomněli svého velkého novodobého národního mučedníka a přímluvce v nebi. Atmosféru pochodu čtenářům přiblíží záznam na webu: https://marszpapieski.pl/. Při sympatiích k polskému hnutí Solidarita jistě stojí za povšimnutí mohutný varšavský pochod, který připomněl mučednickou smrt katolického kněze Jiřího Popieluszka, duchovního rádce Solidarity, kterého kvůli jeho neohrožené náboženské činnosti v roce 1984 zavraždila polská komunistická policie.
Národní papežský pochod se konal podruhé. Prošel centrem polské metropole ke svatyni blahoslaveného Jiřího Popieluszka v Žoliborzu, kde kardinál Kazimír Nycz sloužil mši svatou. Bohoslužby se zúčastnil prezident Polské republiky Andrzej Duda. Úvodní modlitbu přednesl otec Tomasz Trzaska, kaplan Muzea Proklatých vojáků, kteří po 2. světové válce vedli heroický boj proti polským komunistům a často umírali v boji s přesilou. Na shromáždění zazněly zpěvy Bogurodzica a Rota. Vystoupili zde politici ze strany Právo a spravedlnost s Jarosławem Kaczyňským. Heslem pochodu byla slova z listu svatého Pavla Římanům (Ř.12,21) „přemáhejte zlo dobrem“, která se stala také leitmotivem učení blahoslaveného otce Jiřího Popiełuszka.
„Pochod se zrodil z vděčnosti za pontifikát Jana Pavla II. Na letošní rok připadá 40. výročí úmrtí otce Popieluszka, takže je také naším patronem. A protože oba vyrůstali na hlubokém teologickém učení primase tisíciletí, doprovázel nás také on. Doba je pokroucená, pro lidi je někdy těžké rozlišit dobro a zlo, takže zamyšlení nad tím, co hlásali, může být užitečné. Kromě toho se také zavážeme, že budeme dodržovat doporučení, která nám zanechali. Zaměříme se zejména na jejich odkaz rodinám, pedagogům a mladým lidem,“ oznámila Małgorzata Žaryn, historička a organizátorka pochodu.
Organizátoři vyzvali lidi, aby si na Národní papežský pochod přinesli křížky. Chtěli tak upozornit na důležitost přítomnosti katolíků ve veřejném prostoru. Mezi těmi, kdo přinesli své kříže, byl i Mieczysław Kaliňski, který se mnohokrát zúčastnil mší za vlast sloužených otcem Jerzym Popiełuszkem v Žoliborzu. „Učil nás přemáhat zlo dobrem, což nebylo snadné, protože mnozí, stejně jako já, byli internováni. Celkově jsem byl několik týdnů zavřený v Bialolece. Jako vedoucí výboru Solidarity Městských dopravních závodů jsem měl tu čest stát vedle otce Jiřího s naším transparentem,“ řekl. V tričku s podobiznou otce Popieluszka byla na pochodu také právnička Aneta Dudeková. „Vzpomínám si na ty těžké dny, kdy byl otec Jiří unesen. V den mých 13. narozenin přišla zpráva, že se našlo jeho tělo. Dívala jsem se na televizní zprávy a modlila se, aby to nebyla pravda. Tak moc jsem si přála další dárek k narozeninám. Teprve po létech jsem si uvědomila, že tato smrt byla požehnáním. Také pro mě, protože na jeho přímluvu zažívám velkou péči tohoto blahoslaveného a mnoho milostí. Mimochodem, teprve nedávno jsem se dozvěděla, že jednu z prvních mší svatých sloužil nedaleko mého rodného města Vratislavi, ve Wołowě,“ svěřila se účastnice pochodu. Boleslav Klamerus přijel z Nového Targu v horalském oděvu a s odznakem s otcem Jiřím. „Na takovém pochodu nemohli horalé chybět. Otec Jiří měl charakter. Zapůsobil na mě svou nezlomností, když si odmítl sundat medailonek z krku. Vzpomínám si na to, protože když jsem byl ještě na vojně v roce 1988, velitel nařídil jednomu chlapci, aby si sundal křížek. On ho ze strachu odhodil. Dnes jsme přišli křížek bránit, protože někteří lidé opět požadují, aby byl odstraněn z veřejného prostoru,“ prohlásil.
Pochod doprovázel zvon s názvem Hlas nenarozených. Kříž s relikviemi otce Jiřího Popieluszka nesli bojovníci Panny Marie, relikvie svatého Jana Pavla II. nesli členové historického bratrstva, oblečeni v tradičním polském šlechtickém oděvu, ve stylu Pana Wolodyjowského. V průvodu byl také nesen 800 metrů dlouhý svitek se slovy encykliky Evangelium Vitae, ručně psaný mladými lidmi ze Štětína. Z celé poutní slavnosti vanul inspirující duch náboženské a národní hrdosti.
Poláci se umí shromáždit k protestu i k oslavě. Dovedou se předvést jako jednotný národ, který se před světem hlásí ke svým velkým osobnostem a důležitým historickým událostem. „Nebojte se! Moc Kristova kříže a vzkříšení je větší než veškeré zlo, z něhož by člověk mohl a musel mít strach.“ – slova Jana Pavla II. posilují katolíky ve svobodném vyznávání víry. V našem prostředí si veřejnou náboženskou i společenskou úctu zaslouží věznění a mučení kněží Adolf Kajpr, Josef Toufar, Václav Drbola, Jan Bula nebo Josef Beran i mnozí laici, kteří svým životem svědčili o správnosti křesťanské nauky. Třeba nás polský příklad přiměje více se zajímat nejen o naše kandidáty oltáře, ale také o veřejnou bohopoctu a vystupování katolíků ve společnosti. Z varšavského pochodu si lze vzít vícero poučení a inspirací. Jedním z nich je jistě fakt, že obdobná shromáždění, kdy lidé spolu jdou, zpívají, modlí se a hovoří, pomáhají udržovat historickou paměť. V tomto konkrétním případě se připomíná nebezpečí komunismu, který dokázal celé národy spoutat krutou silou, která pošlapala práva Boha i člověka. Ačkoliv dnes vystupují do popředí relativistické liberální a jiné mylné ideologie a ideje, je třeba nezapomínat ani na starší bludy, které celé národy dovedly do otroctví. Sebevědomým pochodem, pietou i bohopoctou Poláci správně ukazují na nesplacený dluh komunistů a na nutnost zachovat historickou paměť.
Blahoslavený Jiří Popieluszko, oroduj za nás!
Základní informace o životě blahoslaveného Jiřího Popieluszka
Narodil se 14. 9. 1947 v Okopy u Suchowola v Podlasie ve východním v Polsku do zemědělské rodiny Władysława a Marianny. Po maturitě v roce 1965 se stal studentem Metropolitního semináře sv. Jana Křtitele ve Varšavě. V letech 1966 až 1968 absolvoval povinnou základní vojenskou službu v Bartoszyce. Jako bohoslovec a voják projevoval J. Popieluszko odvahu při obraně svých názorů, za které byl následně diskriminován a trestán.
Po vojně ho postihlo závažné onemocnění, pro které musel být v dubnu 1970 operován a v důsledku následných komplikací byl ohrožen na životě. V semináři se za něho intenzivně modlili. Zázračně přežil, ale trpěl zdravotními problémy až do konce života.
Kněžské svěcení přijal 28. 5. 1972 od kardinála Stefana Wyszyńskiho. Na zadní stranu primičních obrázků si nechal vytisknout významnou větu: „Bůh mě posílá hlásat svaté evangelium a léčit rány ubohých srdcí“.
Od 19. 6. 1972 byl kaplanem u Nejsvětější Trojice v Zabki, na severovýchodě Varšavy. Od října 1975 působil ve farnosti Panny Marie Královny Polska v Aninu u Varšavy.
Po necelých třech letech byl přeložen do farnosti Dítěte Ježíše ve čtvrti Žoliborz. Radostně a s láskou pracoval mezi dětmi a mládeží. V lednu 1979 kvůli zdravotním problémům při mši sv. u oltáře omdlel. Několik týdnů strávil v nemocnici. Od 19. 2. 1979 byl jmenován kaplanem středního zdravotnického personálu ve Varšavě a počínaje 25. květnem působil v akademickém kostele svaté Anny ve Varšavě, kde vedl diskusní setkání pro studenty medicíny. Ze zdravotníků, kteří navštěvovali jeho modlitební společenství, zajistil dobrovolné zdravotnické služby při papežově pouti do Polska v roce 1979.
V květnu 1980 začal otec Jiří Popieluszko sloužit ve farním kostele sv. Stanislava Kostky, kde vedl společenství pro střední zdravotnický personál. Od srpna pak působil mezi dělníky z ocelárny, pro které 31. 8. sloužil první mši svatou. Konal s nimi pak pravidelná setkání. Pro dělníky různých oborů zajistil vzdělávání v polské literatuře, historii, náboženství, společenských vědách, právu, ekonomii i technických vědách.
V říjnu 1981 byl jmenován diecézním vedoucím společenství pro lékaře a zdravotním kaplanem. Zřídil kapli pro ubytované zdravotníky.
Na konci února 1982 slavil v kostele sv. Stanislava Kostky mši svatou za vlast. Jeho kázání vysílala Svobodná Evropa, a tak se stal známým po celém Polsku nekompromisním kritickým postojem vůči režimu. Vládnoucí komunistická strana se ho snažila zastrašit. Když to nepomohlo, byl pater Popieluszko v roce 1983 zatčen na základě vykonstruovaného obvinění. Zásahem duchovenstva i díky amnestii byl brzy propuštěn.
Ve svém kázání řekl: „Křesťanovi nemůže stačit, že jenom odsoudí zlo, lež, zbabělost, násilí, útisk a nenávist, nýbrž musí být také autentickým svědkem, nositelem a hlasatelem spravedlnosti, dobra, pravdy, svobody a lásky.“
V září 1983 otec Jiří uspořádal pouť dělníků na Jasna Horu v Čenstochové.
Pro svou činnost se otec Jiří stal terčem hrubých útoků ze strany státních orgánů. Vykradli mu byt. Oknem mu někdo vhodil dovnitř výbušninu. Od ledna do července roku 1984 by 13krát vyslýchán.
Na 13. října 1984 komunisté připravili simulovanou autonehodu, která otce Jiřího měla na cestě z Gdaňska do Varšavy připravit o život. Na jeho auto spustili kamení. Úklady vrahům nevyšly.
O šest dnů později příslušníci Bezpečnostní služby, komunistické tajné policie, v uniformách dopravních policistů na cestě do Toruně u Górsk zastavili auto, řízené Waldemarem Chrostowskim, který vezl otce Jiřího z Bydhoště. Řidiče přinutili k odevzdání klíče od auta a k přesednutí do jejich vozu. Do kufru umístili spoutaného patera Jiřího Popieluszka. Řidič W. Chrostowski potom za jízdy vyskočil, čímž si zřejmě zachránil život. Poslední hodiny otce Jiřího byly později na základě výslechů a pitvy popisovány takto:
Únosci s ním zastavili na okraji Toruně, u lesa poblíž hotelu Kosmos, kde ho bili tak silně, že omdlel. V bezvědomí ho hodili zpět do kufru a jeli s ním ve směru na Włocławek. Poté, co se kněz začal v kufru ozývat, zastavili na vedlejší silnici a kněze opět tloukli. Důkladněji mu svázaly ruce i nohy. Roubíkem mu ztížili dýchání a kolem hlavy dvakrát omotali pásku. Na další zastávce, poblíž Włocławku, upravili smyčku kolem krku kněze a za jeho zády přivázali lano k pokrčeným nohám, k nimž připevnili pytel kamení. S narovnáváním nohou se smyčka utahovala. Nakonec tělo mučedníka vhodili do vody, aniž se přesvědčili, zda je živý nebo mrtvý.
Ve večerních zprávách se 20. října objevila informace, že otec Jiří Popieluszko byl unesen. V kostelech se věřící modlili deset dnů za jeho záchranu, až do zveřejnění zprávy, že jeho mrtvé tělo bylo objeveno v nádrži na řece Visle. Po převezení do kostela sv. Stanislava Kostky ve Varšavě se 3. 11. konal pohřeb, k němuž se shromáždilo několik set tisíc Poláků. Bohoslužbu sloužil kardinál Józef Glemp, přítomno bylo 6 biskupů a přes tisíc kněží.
Případ umučení známého a oblíbeného kněze nebylo možné utajit. Zřejmě obava z masových nepokojů přiměla komunistické vedení k soudnímu procesu s udávanými vrahy, který začal 27. 12. a skončil veřejným odsuzujícím verdiktem 2. 2.1985 u Krajského soudu v Toruni. Ten, kdo dal k vraždě příkaz, však odhalen nebyl. Mnoho lidí bylo přesvědčeno, že šlo o tehdejšího náměstka ministra vnitra. Všichni odsouzení byli nakonec z vězení propuštěni před vypršením trestu.
P. Jiří Popiełuszko byl blahořečen 6. 6. 2010 ve Varšavě za účasti více než 150 tisíc lidí. Mezi přítomnými byl i arcibiskup Dominik Duka, jenž prohlásil: „Kněze Jiřího Popiełuszka chápu jako symbol kněží 20. století, kteří bránili víru a lidskou důstojnost v čase diktatur totalitních systémů, nacistických či komunistických.“
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!