Když mne moje matka v srpnu 1968 rodila, na porodním sále bylo puštěno rádio a všichni poslouchali, co se děje. Československo právě obsazovaly kolonizační armády a v okamžiku, kdy jsem poprvé zakřičel na tomto světě, hráli prý právě Beethovenovu „Osudovou“. Ten příběh znám samozřejmě jen z ústního podání…
Co však tomu dnu předcházelo? Sovětské vedení si tehdy jako záminku k invazi vzalo tzv. dopis 99 pragováků.[1] Skupina aktivních komunistů z pražského podniku Praga ho tehdy napsala vedení KSČ, dopis se zásluhou někoho iniciativního dostal na sovětské velvyslanectví a 30. července 1968 jej publikoval na titulní straně sovětský deník Pravda. Pod dopisem jsou podepsaní konkrétní lidé z Pragovky. Dopis byl ovšem záležitostí šéfů závodní milice,[2] předsedů komunistických stranických organizací a jejich rodinných příslušníků apod., nešlo tedy o nějaké vyjádření běžných zaměstnanců. Komunisté ho zpětně interpretovali jako výzvu československého lidu k zásahu ze strany SSSR na obranu míru a socialismu. Heslem se na dlouhých 21 let stalo „Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak!“. A bylo to prvních 21 let mého života, skutečně celá věčnost…
Historie by to mohla být dávno zapomenutá, kdyby se tak trochu neopakovala. Na dopis 99 pragováků jsem si totiž zcela bezděčně vzpomněl, když jsem četl o dopisu 66 firem[3], v čele s Vodafonem, premiéru Fialovi na podporu manželství stejnopohlavních párů. Kdyby těch firem bylo třeba 67, asi by mne ta souvislost nenapadla. Ale 66 je graficky blízko 99 a manažeři velkých firem se nesnaží ovlivňovat rodinnou politiku státu každý den.
Každá doba má své aktivisty, své pragováky. Zahraniční vojenská invaze nám snad bezprostředně tolik nehrozí, i když jasně vidíme, že Rusko své ambice stále vojensky tvrdě uplatňuje a nelze to podceňovat. Papež František však trefně mluví o dnešních agresívních ideologických kolonizacích, a zde již bohužel analogii najít můžeme. Jde 66 firmám o podporu LGBT tak trochu „na věčné časy a nikdy jinak“? Nejde zde o dekonstrukci národní samostatnosti jako tehdy, ale jde o dekonstrukci manželství jako svazku muže a ženy, kteří spolu mohou mít společné děti. Nebo jde i zde o naši samostatnost, tentokrát kulturní? Mluvilo snad tehdy 99 pragováků za všechny? Mluví snad dnes 66 aktivistických manažerů za celou společnost? K čemu lze takový dopis jako záminku použít? A mluví ti manažeři za všechny lidi ve svých vlastních firmách? Na základě čeho by to mohli tvrdit, když osobní názory zaměstnanců podle GDPR ani nesmí shromažďovat bez jejich písemného souhlasu? Jde o formu politické činnosti na pracovišti, zvláště když jde o tak společensky vyhraněné politické téma? Jak daleko jsme od „dobrovolných“ podpisových akcí ve velkých firmách na podporu té jedině správné shora prosazované politické akce?
Nejedna reálněsocialistická analýza po sovětské kolonizaci tehdy dokazovala, jak pro Československo bylo ekonomicky výhodné být členem komunistického „tábora míru a socialismu“, i když všichni věděli, že životní úroveň v sousedním Rakousku je výrazně vyšší. Dnes nám skupina korporátních firem předkládá pozoruhodně vypočtené ekonomické výhody[4] zrušení manželství jako výlučného svazku jednoho muže a jedné ženy – i když všichni víme, že každé dítě v stejnopohlavním „manželství“ je z principu početí „nemanželské“, protože pohlaví potřebná k početí jsou právě dvě odlišná. Tehdy šlo o budování „rozvinuté socialistické společnosti“, eufemisticky pojmenované demokracií lidovou. Dnes jde o demokracii liberální. Téma by šlo jistě rozvíjet, ale další souvislosti a analogie si pohotový čtenář doplní sám. A někdo třeba ani žádnou souvislost neuvidí. Ani když jsem se rodil, tak dopis 99 pragováků jistě nepřipadal úplně všem jako něco, co se prostě nedělá.
Některé věci je asi nejlepší „nechat vyhnít“ úplně stejně jako rozvinutou socialistickou společnost v minulém století. Čest aktivistické práci našich pragováků! Blbou náladu to ovšem přináší, to zase ano. Déjà vu.
Mgr. Ing. Martin Kvapilík
Farní radní u sv. Mořice v Kroměříži
[1] Před 50 lety vznikl dopis 99 pragováků, SSSR posloužil jako záminka k invazi. iDnes.cz, 18.7.2018.
[2] Pro mladší čtenáře: závodní milice byla tzv. „ozbrojená pěst dělnická třídy“, tedy ozbrojené oddíly dělníků – komunistů ochotných střílet na obranu socialismu. Milice byly zřízeny v každém větším závodě, samopaly měly zpravidla přímo v areálu podniku a milicionáři jezdili na pravidelná střelecká cvičení v pracovní době.
[3] https://www.vodafone.cz/_sys_/FileStorage/download/3/2340/dopis-premierovi.pdf
[4] Není jasné, zda a jakou oponenturou finanční analýza údajného přínosu zmiňovaného v dopise prošla. V rozhovoru na DVTV na mne generální ředitel Vodafonu Petr Dvořák působí dojmem, že o výpočtu přínosu stejnopohlavních svazků pro ČR (na základě finančních dat ze státu New York a z Indie) toho při podpisu dopisu mnoho nevěděl. Viz https://www.youtube.com/watch?v=mXlinFGahns
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!