Kamkoli na světě zajedu, zjišťuji, kde je nejbližší katolický kostel. Několikrát jsem byla pozvána do malé, jihočeské obce Měkynec. Kostel je hned ve vedlejší obci, v Bílsku. Kostel sv. Jakuba, z poloviny 14. století je dominantou údolí. Obec byla za husitských válek a za třicetileté války zničena včetně kostela, ale ten byl v roce 1630 obnoven do dnešní podoby.
Při své poslední návštěvě kostela jsem požádala Tomáše Bayera, který ministruje při mších a o kostel se spolu s dalšími členy společenství stará, o rozhovor.
Kolik lidí tvoří společenství Kostela sv. Jakuba? A jak vypadají aktivity Vašeho společenství?
Přesné číslo nevím, je zde rozdíl v letním období, kdy se počet účastníků bohoslužeb pohybuje kolem padesáti a samozřejmě při patrociniu (oslavě patrona kostela) filiálního kostela výrazně víc, a v zimním čase, kdy zůstává jen to „pevné jádro“ filiální obce a počet účastníků bohoslužeb se pohybuje kolem patnácti, přičemž mnohdy klesá i pod deset. Ale jsou to vše jen odhady, sám jsem počet farníků nikdy neověřoval.
Jak to bylo s odebráním statutu farnosti Vašemu společenství?
Nejedná se o nic mimořádného. V sousedních diecézích, tedy konkrétně pražské a plzeňské, proběhlo slučování farností mnohem dřív a v mnohem větším rozsahu. V obou zmíněných diecézích tak došlo ke ztotožnění farností a kolatur, tedy stavu, kde jeden administrátor spravuje jednu farnost, téměř zde tedy neexistují farnosti spravované excurrendo (tedy farnosti, které spravuje kněz sídlící na území farnosti jiné).
Českobudějovická diecéze na tento zásadní krok nepřistoupila a ponechala právní subjektivitu malých farností, i když nejsou a ani v dlouhodobějším výhledu nebudou obsazeny knězem. Z personálních důvodů se českobudějovické biskupství rozhodlo pro prodej mnoha farních budov v menších farnostech, kde lze očekávat výše zmíněný výhled. To se týkalo i farnosti Bílsko, kde jsme se kolem roku 2006 dozvěděli o nabídce farní budovy k prodeji. O záměru nás informoval tehdejší administrátor Mariusz Ratyński, prodej nakonec uskutečnil jeho nástupce Zbyszek Wawrowski, který v roce 2006 převzal správu bílské farnosti excurrendo z Vodňan.
Biskupství nicméně nevázalo prodej fary na právní statut farnosti a v mnoha jiných, kde k jejímu prodeji rovněž došlo, zůstal právní statut farnosti zachován. Dotázaná změna právní subjektivity farnosti Bílsko pravděpodobně (domnívám se, přímé důkazy nemám) souvisí se sčítáním účastníků bohoslužeb na přelomu let 2019 a 2020. Po tomto průzkumu rozhodlo biskupství českobudějovické o zrušení asi 113 farností, z nichž mnohé zůstaly do té doby jen na papíře, neboť mnohdy byla obec zlikvidována a farní kostel rovněž zničen. Nicméně do zmíněného počtu byly zahrnuty i menší farnosti, kde farní kostel zůstal zachován.
Od počátku roku 2020 je tedy Bílsko filiálkou farnosti Bavorov, jejíž farní subjektivita zůstala zachována, ač je farnost spravována excurrendo z Vodňan. Vzhledem k tomu, že do budoucna není osazení bavorovské fary knězem na pořadu dne a jedná se i o pronájmu bavorovské fary, je daný krok vcelku logický. Farnost Bavorov měla do té doby kromě farního kostela Nanebevzetí Panny Marie ve správě filiální kostel sv. Jiljí na Blanici (původně zde sídlila i fara a první kostel v Bavorově byl filiální k Blanici, až teprve v pozdním středověku došlo ke zbudování fary v Bavorově a blanická farnost byla zrušena a přičleněna k Bavorovu). Dnes má tedy bavorovská farnost dva filiální kostely, přičemž filiální kostel v Bílsku si zachoval pravidelné nedělní bohoslužby v 9:30.
Jaký byl osud fary kostela sv. Jakuba a jaká je jeho současnost?
Nevím přesně, co je míněno osudem, nicméně kostel je připomínám jako farní již kolem roku 1350. Podle původních domněnek, kde styl kostela odpovídá vyloženě rané gotice, bylo usuzováno již na třinácté století.
Při exkurzi kunsthistoriků v minulém roce byl vysloven názor, že podle klenby presbyteria by stavba kostela mohla pocházet skutečně až ze století čtrnáctého, kdy byl údajně kostel již připomínán jako farní. Správa farnosti probíhala ve spolupráci s vládnoucími šlechtickými rody, farnosti Bílsko a Heřmaň byly v držení rodu Radkovců z Mirovic, zatímco Bavorov byl již tehdy součástí rožmberského panství.
Bílská i bavorovská farnost se tak vyvíjely nezávisle, což je jeden ze základních argumentů proti fantazii spisovatele Josefa Svátka. Ten ve svých románech rozvíjí teorie o tom, že by mohli být v bílském kostele pohřbeni páni z Helfenburka a že by sem mohla dokonce ze zmíněného hradu (6 km vzdáleném) vést tajná podzemní chodba. Jde o čirou smyšlenku, helfenburské panství spadalo vždy do farnosti Bavorov, někteří z členů rodu jsou pohřbeni v Třeboni (více o farním kostele viz obecní web http://www.bilsko.eu).
Současnost kostela a filiálního společenství je neoddělitelně spjata s ostatními aktivitami celé farní kolatury, tedy farností Vodňany, Bavorov, Skočice, Lomec a Chelčice. Jak už bylo zmíněno, filiální kostel v Bílsku si zachoval pravidelné nedělní bohoslužby, ve filiálním kostele v Blanici, který pravidelné nedělní bohoslužby nemá, probíhá vždy třetí středu v měsíci modlitební společenství mužů. Na tuto aktivitu se scházejí farníci i hledající z celé vodňanské kolatury a jsou zde zastoupeni zájemci i z širšího okolí, České Budějovice nevyjímaje.
Současným vlastníkem fary je obec Bílsko. Ta ji využívá jednak k sociálnímu bydlení, v jejím patře zřídila dva byty. Přízemí je využíváno pro společenské, sportovní a kulturní účely, obec využívá farní sál pro jednání zastupitelstva a konají se zde rovněž volby, které se sem přesunuly z budovy obecního úřadu sídlícího v bývalé škole.
Staráte se o kostel, jaké máte největší těžkosti?
Naštěstí se o kostel nestarám sám. Je zde víc lidí, kteří se o kostel starají, takže rozhodně nemám vše na bedrech jen já. Navíc za správy minulého administrátora Miroslava Nikoly byl kostel opraven jak v interiéru, tak exteriéru, takže zatím nemusím řešit akutní problémy neřkuli havarijní stav.
Výhodou bylo, že v roce 1994 byly na obnovu exteriéru bílského kostela přesunuty prostředky určené původně pro Bavorov, díky čemuž se podařily i komplikovanější práce, jako třeba transfer pozdně barokní fresky na jižní stěně chrámové lodi, čímž mohlo po mnoha letech dojít k odkrytí starší, pravděpodobně renesanční fresky, která byla uložena pod ní. V rámci tehdejších oprav byla pozdně barokní exteriérová freska přenesena na zeď presbyteria, což umožnilo zmíněný odkryv.
Za největší těžkost bych tak označil vylidňování venkova i malých farností, takže i když se o kostel stará větší počet lidí, je někdy zdlouhavé zajistit záskok v situacích, kdy je něco potřeba a já jsem z pracovních důvodů mimo farnost. Vždy se ovšem řešení našlo a při současné správě farnosti, kterou pokládám za jednu z nejlepších, kterou naše filiální společenství kdy mělo, nemám ohledně budoucnosti zásadnější obavy. Jistěže teritoriální systém farností, jak se ustálil po reformách Josefa II., není dlouhodobě udržitelný, avšak spoléhám na vize současné farní správy. Mnohé se změní, protože se bude muset změnit, ale vidím do budoucna, že filiální kostel v Bílsku si své místo na slunci najde. Participujeme na Noci kostelů, konají se zde občasné kulturní akce, obcí zrenovovaná fara se stává funkčním komunitním centrem.
Bílský kostel obohatil i sbírku středověkého umění Národní galerie v Praze, neboť stálá expozice středověkého umění se rozrostla o pietu, která byla původně v kostele umístěna. Po vykradení některých kostelů v okolí byla tato socha uschována v depozitáři Alšovy jihočeské galerie na Hluboké nad Vltavou, až nakonec našla po nákladném restaurátorském ošetření své místo v expozici středověkého umění v Anežském klášteře v Praze. Byla tak připojena k dalším dílům tak řečeného Mistra oplakávání ze Žebráku, kde se předpokládá společné autorství uměleckých děl umístěných ve speciální části expozice. Ač tedy nevidím do vzdálené budoucnosti, očekávám, že kostel sv. Jakuba v Bílsku bude mít i v příštích časech co říct…
Foto: Jana Lorencová
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!