Úvodní slovo čtenářům
Předkládáme Vám informace pocházející z rozhlasového rozhovoru se členy Mezinárodní asociace exorcistů. Autory jsou P. Francesco Bamonte a prof. Alberto Castaldini, kteří ve vysílání italského Radia Maria prezentovali nově vydanou knihu s názvem Il fascino oscuro di Halloween (Temné kouzlo Halloweenu), kde se jako autoři podrobně věnují pohanskému svátku Samhain, který slaví keltské národy od konce října do začátku listopadu. Věřím, že informace zde podané budou k užitku mnoha křesťanům, napomohou správnému chápání problematiky spojené se zmíněným svátkem, povedou čtenáře k ocenění hloubky křesťanských svátků Všech svatých a Věrných zemřelých, jimž je Samhain protikladem.
Mons. Karel Orlita, prezident asociace
Co všechno se může skrývat v zákulisí svátku Helloween?
Noc 31. října není jen oslavou pro děti. V drtivé většině nahradila tradiční zvyky, které ve svých regionálních odlišnostech oslavovaly slavnost Všech svatých a byly spojeny s nejautentičtějším náboženským smyslem a zbožností. Dnes naopak chtějí děsivé a hororové prvky, používání esoterických a okultních symbolů a jazyka převládnout nad slavností Všech svatých a připomínkou Věrných zemřelých, a nakonec nabízejí novým generacím novopohanskou alternativu ke křesťanství.
Nikdy nesmíme zapomenout, že tento svátek sice odráží rituály, které byly rozšířené v předkřesťanské Evropě, ale halloweenská noc má v satanistickém kalendáři ústřední význam. Navíc na mnoha místech ve světě dochází v tento svátek pravidelně k tragickým událostem. Proto je nutné informovat a zvyšovat kulturní a vzdělávací povědomí rodin, pedagogů a pastoračních pracovníků.
Je třeba zdůraznit, že každý rok se na Halloween prolínají dvě roviny duchovní a společensko-kulturní. V té první lze zajít tak daleko, že dojde k urážce náboženského cítění, dokonce znesvěcení míst víry a zbožnosti, a nakonec v určitých souvislostech i ke svatokrádeži. V druhém případě je povaha jevu a jeho důsledky všem na očích: kolektivní rituálnost, která reaguje na logiku trhu. Bohužel není nouze o kněze a vychovatele, kteří si myslí, že je třeba držet krok s dobou a přijímat rozšířené zvyky a obyčeje, které jsou dnes již zakořeněné. Jsou i optimističtější, kteří se domnívají, že na Halloween lze pohlížet se sympatiemi a využít příležitosti k tomu, aby se mladí lidé zamysleli nad životem po smrti, nad „posmrtným životem”, na který se mohou těšit s nadějí, a nezabývali se negativními jevy, ale spíše zdůrazňovali pozitivní poselství z křesťanského hlediska.
Není však právě „temná stránka”, makabrózní příchuť svátku, tím, co je tak přitažlivé?
Za tímto fenoménem se skrývá specifický rozměr, který je ve svých cílech protikřesťanský, cizí spásné perspektivě, k čemuž se přidává esoterický rámec, do něhož je tento svátek nyní zasazen a který ponechává jen málo prostoru pro reflexi tajemství existence.
Halloween má totiž nepopiratelné temné kouzlo. Fascinace tajemnem, která je však deviantní, protože člověka nesměřuje k podivuhodným skutečnostem duchovního a mimopřirozeného světa, ale uvádí ho, často aniž by si to uvědomoval, do oblasti prazvláštní temnoty, kde vládne zlo, podvod, osamělost a smrt duše.
Abychom lépe pochopili tento svátek a převrat, který způsobuje v náboženském rozměru dnů, v nichž slavíme svaté a připomínáme si památku zemřelých, je třeba připomenout velmi starou kulturní skutečnost. Totiž vědomí člověka o události smrti, o jeho odloučení od svých blízkých na zemi, po němž následuje dramatické uvědomění si nejistoty existence každého z nás. Toto vnímání bylo společné pohanům i křesťanům, protože je v člověku zakořeněno již od prapůvodu, a během procesu evangelizace docházelo k prolínání pohanských zvyků a křesťanské tradice. Starobylý svátek Halloween, který slavili irští rolníci a který se v některých ohledech podobá zvykům i u nás, byl však postupem času „reinterpretován“, a to jak v konzumním, tak v komerčním duchu, čímž se sekularizoval a získal zpět svůj novopohanský rozměr. V pozadí současného Halloweenu je zkrátka nebezpečná reinterpretace a vyprázdnění důležitých významů.
Již několik desetiletí je měsíc říjen, který je, připomeňme si, tradičně také měsícem růžence, hlavním dnem oslav Halloweenu. Stačí se projít po ulicích a můžete tento fenomén vizuálně vnímat. Cílem není jen obchod, prodej rekvizit a kostýmů. Cílem je, aby zmizel křesťanský pohled na život a vrátil se pohled pohanský. Zkušenost mnoha kněží exorcistů ukazuje, jak se příležitost Halloweenu stala privilegovaným momentem kontaktu s okultismem. A pak všechna ta ošklivost, záliba v deformovaném, zrůdném. Zdá se, že člověk chce uhasit naději a povýšit zoufalství. Pozor, člověk chce uhasit naději a vyzdvihnout zoufalství! Děti potřebují krásu, ne ošklivost, protože potřebují dobro a dobrotu. Rodiče a vychovatelé by měli pochopit skutečné nebezpečí, které se za touto oslavou skrývá.
Halloween se stal jakýmsi podzimním masopustem. Tradiční masopust však zapadá do přesného kalendářního a liturgického rámce. Místo toho Halloween odráží proces modernizace a sekularizace, který přejímá cizí kulturní postupy a modely. Jak víme, název masopust naznačuje následný půst od masa a připomíná hravé a veselé chvíle, které se zejména v minulých dobách trávily v předvečer dlouhého postního období, kdy se lidé přísně zdržovali konzumace masa a prožívali období pokání.
Halloween se od masopustu liší tím, že místnosti jsou strašidelně vyzdobeny lustry se smutečními symboly, ubrusy s lebkami a vyobrazením pavučin a netopýrů, strašidelnými stromy, náhrobními kameny, náhrobky z papíru, rakvemi, z nichž vylézají strašidelné bytosti, závěsnými loutkami a dalšími podobnými hrůzostrašnými věcmi. Téma halloweenských masek není volně zvolené jako na masopustu, ale musí reprodukovat něco strašidelného, co se děsivým a satirickým způsobem zabývá smrtí. V porovnání s masopustem tak Halloween vyzdvihuje zoufalství, temnotu a smrt. Téma halloweenských masek musí ve skutečnosti vždy reprodukovat něco makabrózního, co souvisí se smrtí, avšak děsivým a znesvěcujícím způsobem.
Nebyly slavnost Všech svatých a její předvečer křesťanskými svátky?
Ano, tento termín je křesťanského původu a je doložen od poloviny 8. století V církvi se od 4. století v neděli po Letnicích připomínali pouze mučedníci. Za papeže Bonifáce IV. v roce 609 vznikl svátek Všech svatých, který byl natrvalo stanoven na 13. května, tedy na den, kdy se v římském pohanském světě slavila připomínka na počest zemřelých z rodu. O více než sto let později, v roce 732 rozhodl papež Řehoř III. přenést svátek Všech svatých z 13. května na 1. listopad. V roce 835 zavedl Řehoř IV. svátek Všech svatých, 1. listopad, jako svátek povinný. Důvodem bylo, že v různých částech Evropy, zejména v anglosaské oblasti, se totiž mezi 31. říjnem a 1. listopadem konal pohanský svátek Samhain, spojený se starými Kelty. Samhain slavil právě tento národ, který měl kulturní vliv na celém Západě. Vliv, který přetrvává dodnes.
Keltové původně žili v oblasti na pomezí dnešní Francie, Německa a Švýcarska. Usadili se pak také v severních oblastech Itálie, v podhůří Alp, v oblastech podél toku řeky Pád. Není náhodou, že jsme v mnoha oblastech Lombardie nebo Piemontu svědky jakéhosi keltského obrození, jehož součástí je znovuobjevování starověkých rituálů a jejich opětovná propagace i z hlediska cestovního ruchu. Keltové se dělili na bojovníky, šlechtu, rolníky a druidy. Druidové, tj. kněžská vládnoucí třída, tvořili nejvlivnější a nejmocnější společenskou skupinu. Byli zodpovědní za náboženské, soudní a kulturní úkoly. Například organizovali náboženské slavnosti spojené s měsíčním a slunečním cyklem. Tyto obřady a slavnosti obnovuje novopohanství, které je stále rozšířenějším fenoménem na celém Západě. Obřady Keltů byly spojeny s cyklem ročních období. Ale ve velmi specifickém historickém a kulturním kontextu, v předkřesťanském starověku. Dnes Halloween nabízí vizi, která se neomezuje pouze na rekreační účely, ale je součástí širšího rámce, který zahrnuje novopohanství.
Pohanský pohled na vesmír a dějiny je jedna věc, křesťanský pohled zcela jiná. V pohledu Keltů na svět byla zima přípravou na léto a pohanský svátek Samhain byl „novým rokem”, který otevíral roční cyklus. Stejný kalendář dodržovalo v pozdějších staletích starověké čarodějnictví západního světa a dnes jej dodržují satanisté a neočarodějnictví, které se dokonce zformovalo do mezinárodně rozšířeného hnutí pod názvem Wicca.
To je jeden z hlavních bodů, na který upozorňujeme. Halloween prostřednictvím rituálního odkazu Samhainu, základního svátku keltského kalendáře, stále přenáší a šíří pohanské obsahy, které se chtějí vtělit do křesťanské praxe, již oslabené sekularizací a relativismem naší doby. A to vše se odehrává ve společenském rámci, kde je posvátno degradováno na průmysl a spotřebu a rituál se mění na hru a zábavu. To připomíná degradaci mýtů, o níž hovoří rumunský historik náboženství Mircea Eliade ve svém Pojednání o dějinách náboženství: degradaci, která je však doprovázena nebezpečným přetvářením.
Vraťme se k pohanskému svátku Samhain, který slaví keltské národy od konce října do začátku listopadu V tomto ročním období postupně ubývá slunečního světla a pohané byli přesvědčeni, že božstvo tmy a smrti převládá nad božstvem světla spojeným s přirozeným životem. Keltové také věřili, že v těchto dnech spolu svět živých a svět mrtvých navazují komunikaci a duše se tak mohou vrátit na zem, kde žily, některé dokonce v podobě zvířat. Na zem se také mohli vracet zlí duchové, kteří způsobovali živým škodu a neštěstí. Proto se ti, kdo slavili Samhain, maskovali, aby skryli svou identitu před zlými duchy.
Druidští kněží vyráběli amulety na ochranu lidí a domů před vlivy zlých duchů. Jedním z nich byla jakási lucerna z vydlabaného tuřínu s vyrytým tvarem lidské tváře a zapálenou svíčkou uvnitř. O několik století později nahradili irští přistěhovalci do Severní Ameriky tuřín velkou dýní typickou pro Nový svět. Tuto dýni můžeme o Halloweenu vidět také u nás.
Etnolog Ernesto de Martino napsal, že rituály dodržované při náboženských slavnostech pomáhají člověku vyrovnat se s „krizí přítomnosti”, kterou pociťuje tváří v tvář síle přírody. Způsob, jakým primitivní národy reagovaly na krizi přítomnosti, byla magie. Magický rituál brzdil strach a pomáhal lidstvu pokračovat v často nejisté existenci Tuto funkci měly i keltské sezónní slavnosti, při nichž se den po dni dodržovala velmi přesná praxe. Svátek začínal tři dny před nocí Samhain a končil tři dny po ní. Pod hrozbou kletby se ho muselo zúčastnit všechno obyvatelstvo. Kvůli alkoholickým nápojům mnozí trávili noci v bezvědomí, současně se prováděly magické rituály a někteří se dostávali do stavu transu (šlo o jakousi rituálně vyvolanou posedlost), zatímco jiní měli za úkol zůstat při smyslech, aniž by se nechali posednout duchy. Ve chvílích omámení a posedlosti se prováděly věštby, magické rituály a
kouzla. Druidští kněží chodili od domu k domu a obyvatelé museli platit daň, jinak byli prokleti. Když o Halloweenu chodí děti od dveří ke dveřím, pouze tím obnovují tento zlověstný pohanský zvyk, kterého se lidé obávali. V určitém okamžiku svátku druidové zapalovali „svatý oheň”, symbol znovuzrození roku. Postavy v groteskních maskách a s kůžemi obětovaných zvířat, nesoucí pochodně a lucerny z tuřínu, předávaly každé rodině oheň a tím i světlo nového ročního cyklu. Součástí svátku byly také obětní akty. Historická skutečnost, která v některých magicko-esoterických kruzích nepochybně dodnes vyvolává „temnou fascinaci”.
Vrcholem svátku byly smírčí obřady, které měly zajistit plodnost. Obětovala se zvířata a jak se předpokládá na základě starověkých dokladů, také lidé. Oběťmi mohli být zločinci nebo nevinní jedinci, kteří sloužili jako obětní beránci zbavující komunitu viny. Před čtyřiceti lety bylo v Anglii nalezeno mumifikované tělo muže. Odhaduje se, že žil asi před dvěma tisíciletími a v době smrti mu muselo být mezi pětadvaceti a třiceti lety. Tělo neslo zjevné známky rituální vraždy. Důkazy o starověkých keltských rituálech nám přináší archeologický nález: kotel z Gundestrupu, objevený v Dánsku. V kotli, používaném k rituálním praktikám, popsaným jako v jakémsi příběhu v obrazech, vystupuje také postava Cernunna, „rohatého boha”, protagonisty novopohanského obrození našich dnů. Je zobrazován jako zralý muž, někdy s plnovousem, vybavený jeleními parohy.
Cernunno je zbožštění zvířat s rohy. Byl považován za boha plodnosti, lovu, války a hojnosti. Toto božstvo bylo spojeno s přírodními cykly, ale také se smrtí a nadpozemskými motivy. Jeho přítomnost je dodnes spojována s Halloweenem díky svátku Samhain. Ve wicce, neočarodějnictví, jej pak najdeme jako „rohatého boha” a jeho rituální smrt je fixována na keltské novoroční slavnosti.
Zdroje: AIEINTERNATIONAL.IT, HTTPS://RADIOMARIA.IT/TRASMISSIONI/PADRE LIBERACI DAL MALIGNO/
Foto: Pavel Langer, Člověk a víra: 1. 11. 2024 mše svatá ze slavnosti Všech svatých, Olomouc
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!