Varování, že ti, kdo se rozhodnou následovat Ježíše, to nebudou mít v tomto věku snadné, že svět jim bude odporovat, nenávidět je a škodit jim, prostupuje celým Novým zákonem. Vládce tohoto světa ví, že učedníci Ježíšovi „nejsou ze světa“, ač v něm žijí, nepatří mu už, nejsou jeho, srdcem náležejí věku budoucímu, v tom současném nejsou tak úplně doma, spíše jsou jako hosté a příchozí. A svět nenávidí, co není jeho.
Moji milovaní, povzbuzuje apoštol Petr, nebuďte překvapeni výhní zkoušky, která vás zastihla, jako by se s vámi dělo něco neobvyklého (1.Pt 4,12). Všichni, kdo chtějí zbožně žít v Kristu Ježíši, budou pronásledováni, (2.Tim 3,12) suše konstatuje apoštol Pavel. Apoštolové mnohými způsoby posilovali duše učedníků a vyzývali je, aby setrvávali ve víře, neboť do Božího království musíme vejít skrze mnohá soužení (Sk 14,21).
Sami apoštolové považovali za čest, že mohli trpět pro Ježíšovo jméno, považovali za výsadu, že se mohli svému Mistru připodobnit nejen v dobrém, v časech požehnání, ale i na cestě kříže. Samotný Ježíš čelil opozici z různých stran po celý svůj život. Lze se divit, že následujeme-li jej, procházíme čas od času také různým příkořím a ústrky? Není naopak naše nynější situace na Západě, kdy se těšíme relativnímu klidu, jakousi historickou anomálií a zázrakem?
Poučeni Písmem víme, že občasné soužení je nevyhnutelnou součástí našeho pozemského putování. Nemůžeme se mu vyhnout, chceme-li zůstat Pánu věrní, můžeme se však učit společně mu čelit a společně jej snášet. Jak? Mějte zájem jeden o druhého, plačte s plačícími, neste břemena jedni druhých, tak a podobně nabádají apoštolové své následovníky. Pamatujte na vězně, jako byste byli uvězněni s nimi; pamatujte na ty, kdo trpí, vždyť i vás může potkat podobné utrpení (Žid 13,3).
Červená středa
Jedním z projevů solidarity s těmi, kdo trpí násilím pro svou víru, je iniciativa Červená středa. Smyslem je veřejně si připomenout všechny, kdo jsou ve světě pronásledováni pro své náboženské přesvědčení. První ročník proběhl v roce 2016 ve Velké Británii, nápad se záhy rozšířil do dalších zemí, ČR se připojila v roce 2018. Každoročně jsou červeným světlem, připomínajícím krev mučedníků, nasvěcovány modlitebny, kostely, synagogy i veřejné budovy, konají se modlitební shromáždění i další podpůrné akce.
Pronásledování a mučednictví provázejí křesťanství od počátku, od krvavých arén antického Říma. Poměry se vyvíjely, střídaly se doby klidnější i časy náboženského násilí. Příčiny a kontexty pronásledování bývaly různé, nelze je převést na jediný vzorec. Ohlédneme-li se za 20. stoletím, které bývá nazýváno „stoletím mučedníků“, uvidíme kolotoč násilí nejrůznějšího druhu: Pronásledování za druhé světové války, snaha zničit náboženství při budování komunismu v SSSR a východní Evropě či v asijských zemích v čele s Čínou, antiklerikalismus v nově se utvářejících laických státech jako Mexiko nebo Španělsko, v mnoha zemích těžkosti a předsudky vůči misijní práci. V některých zemích Asie a Afriky byl útlak křesťanů jak reakcí na dědictví kolonialismu, tak i součást náboženských a etnických konfliktů, zejména střetu s islámem. Mnohdy jsou pohnutky pronásledovatelů zcela iracionální, jejich motivem bývá nezřídka čirá nenávist…
V ne-západních společnostech, které nejsou kultivovány křesťanským dědictvím, zejména v arabských zemích a stále častěji i v islamizované Africe, vidíme nezřídka systematický útlak a ponižování, ne-li přímo pronásledování, a to jak ze strany státní moci, tak i různých extremistických skupin. V Číně, v Rusku a v řadě post-sovětských republik a nově také ve středoamerických zemích „silné ruky“ vidíme zejména legislativní omezování náboženské svobody a omezení křesťanských veřejných aktivit.
Stále častěji však vidíme narůstající nepřátelství ke křesťanství, ke křesťanským hodnotám a symbolům a k veřejně projevované víře i na Západě, který se dlouho pyšnil pověstí svobodomyslné a tolerantní společnosti, ctící individuální svobodu svědomí. Byla tato doba jen historickou anomálií, dočasnou odchylkou od normálu? Vrací se nyní kyvadlo dějin zpět, opět k ostrakizaci a pronásledování Ježíšova učení a jeho učedníků?
Čeho jsme dnes na Západě svědky?
Nelze nevidět, že v posledních letech jsme ve většině Západního světa svědky narůstajícího nepřátelství a netolerance vůči vyznávajícím křesťanům, a to ve dvou hlavních oblastech.
Jednak přibývá násilných incidentů a případů společenského nepřátelství vůči křesťanům, včetně vyhrožování, zastrašování, vandalismu, násilí a jiných forem cílené agrese, včetně útoků na kostely a náboženské symboly. Agentura The Observatory on Intolerance and Discrimination against Christians in Europe (OIDAC) v roce 2023 zdokumentovala 2 444 trestných činů z nenávisti vůči křesťanům, které policie a občanská společnost zdokumentovaly ve 35 evropských zemích, včetně 232 osobních útoků na křesťany, jako je obtěžování, vyhrožování a fyzické násilí. Lze s velkou pravděpodobností předpokládat vyšší počet skutečných případů, které však nejsou nijak hlášeny, třeba z obav před odvetou, nebo z důvodu politické korektnosti zapadnou mezi běžné kriminální činy. Zločiny proti křesťanům jsou totiž stále vnímány jako jakási ojedinělá výjimka a není zvykem je systematicky sledovat.
Druhou oblastí jsou případy, které zasahují do svobody náboženského vyznání křesťanů, včetně právních předpisů o takzvaných „nenávistných projevech“, podle kterých byli někteří evropští občané trestně stíháni za veřejné vyjadřování tradičního křesťanského učení, dále případy omezování svobody svědomí a případy, kdy je porušováno právo rodičů na výchovu vlastních dětí v souladu s přesvědčením rodičů.
Rodičovská práva jsou porušována, pokud je křesťanským rodičům odepřena svoboda vychovávat své děti v souladu s jejich morálními a náboženskými zásadami, nebo tehdy, když je rodičům odepřeno právo odvolat své děti z výuky, která je v rozporu s pravidly jejich svědomí a náboženským nebo morálním přesvědčením (což může nastat, jakmile škola přechází od vzdělávání k výchově, ve které patří primát právě rodině). Neférově formulované zákony o ochraně osobních údajů a ochraně soukromí mohou vést ke kriminalizaci rodičů, kazatelů či učitelů, kteří vyjádří nesouhlasné názory na způsob výchovy dětí a mládeže, především v tématech kolem LGBTIQ, nebo kteří odrazují děti od toho, aby se účastnily transgenderové terapie.
Jednou z nových forem státní regulace tradičních svobod jsou tzv. „nárazníkové zóny“ zřizované kolem potratových klinik v mnoha západoevropských městech. V těchto zónách je zavedeno omezení svobody projevu, zdůvodňované ochranou práv klientek těchto zařízení. Opatření má vytlačit z okolí klinik pro-life aktivisty, vede však k tomu, že v Evropě již máme celou řadu případů, kdy křesťané byli zatčeni, stíháni a souzeni, neboť byli „přistiženi“, že se v tomto zakázaném prostoru třeba tiše modlí…
Kromě toho, pokusy o odstranění výhrady svědomí z právních ustanovení v oblasti zdravotnictví staví křesťany, kteří se z důvodů svědomí odmítají účastnit kontroverzních praktik, do obtížné situace a činí je v řadě případů profesně zranitelnými.
Vypadá to, že se nám naše dosavadní jistota – „nám se to nemůže stát, neboť žijeme v právním státě“ – rozpouští před očima. Radikální liberalismus dosáhl v rámci svého tažení za všestranné osvobození lidského individua cíle a začíná patologicky pohlcovat sám sebe. Jak na to reagovat a jak tomu čelit, to je otázka více než příhodná, avšak ponechejme si ji na samostatnou úvahu…
Co dělat tváří v tvář pronásledování?
Dovolávat se práva. Máme-li možnost využít právního řádu ve prospěch svůj či pronásledovaných bratří, využijme toho bez rozpaků. Podobně jako apoštol Pavel ve správnou chvíli využil práv, vyplývajících z jeho římského občanství: Jsem římský občan, nemáte právo se mnou takto zacházet (Sk 22. kap)!
Pomáhat, podporovat, projevovat solidaritu, poskytovat pomoc. Všestranně i zcela prakticky podporovat ty, kdo jsou v nouzi, a jejich okolí, dávat najevo, že nejsou sami. Zapojme se do projektů, které podporují pronásledované, vždyť i nás může potkat podobné utrpení!
Snažit se o zviditelnění a publicitu, aby se o případech nespravedlnosti vědělo. Veřejná pozornost může zmírnit krutost trestů, zájem světa může ovlivnit rozhodování mocných. Nenechme zapadnout ani jediný případ nespravedlnosti, apelujme na mocné tohoto světa, pišme jim! Trpícím bývá povzbuzením, že se o jejich cause ví, že nejsou zapomenuti. Může přijít chvíle, kdy to budeme sami potřebovat. Připojme se k Červené středě!
Modlit se a přimlouvat se. Ač poslední v mém seznamu, nikoliv nejmenší v moci. Stejně jako ve všem ostatním: Modlitba by měla být naší první reakcí, nikoliv poslední záchranou. Učiňme modlitbu za pronásledované bratry a sestry součástí svého modlitebního života. „Proto vždy bděte a modlete se, abyste byli hodni uniknout všemu, co přijde, a mohli stanout před Synem člověka.“ (Lk 21,36)
Za co se modlit?
Za pronásledované. Aby obstáli, vydrželi, zůstali věrní. Za odvahu dělat to, co je správné (Sk 4,29). Ať jsou prostí jako holubice a opatrní jako hadi.
Za jejich rodiny a blízké. Víme z dob komunismu, že ohled na rodinu dokázal lámat páteř i těm nejodvážnějším. Kéž jsou rodiny a blízcí pronásledovaných pro ně pomocí a oporou, nikoliv osidlem.
Za ty, kdo mají v rukou moc. Ať na ně padne Boží bázeň, ať užijí svou moc k nastolení spravedlnosti a práva.
Za pronásledovatele. Ať se otevřou jejich oči. Řím byl získán krví mučedníků…
HLAS MUČEDNÍKŮ: https://www.hlas-mucedniku.cz/
Křesťanská mezinárodní solidarita: https://www.csi-cr.cz/
RELEASE INTERNATIONAL: https://releaseinternational.org/
International Day Of Prayer: https://idop.org/web/
OIDAC EUROPE: https://www.intoleranceagainstchristians.eu/
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!