Říjnová návštěva Mons. Volodymyra Vijtyšyna v České republice s sebou přinesla řadu zajímavých poznatků. K podnětnému rozhovoru s tímto řeckokatolickým arcibiskupem z ukrajinského Ivano-Frankivsku se na našem serveru můžete kdykoliv vrátit. V dnešním příspěvku Vám představíme dílo, které on a jeho spolupracovníci vykonávají pro své věřící doma. Ukrajinská řeckokatolická církev se snaží zajistit pro své spoluobčany práci, zdravotní péči a vzdělání na Ukrajině. Působí tak přirozeně proti migračnímu trendu.
Dnes jsou tomu tři roky od napadení samostatné Ukrajiny Ruskem. Podívejme se, jak se navzdory válce v jednom západoukrajinském městě, přičiněním místních řeckokatolických věřících a s pomocí západu, daří dobré dílo ve zdravotní a vzdělávací oblasti.
Válka vnesla nejistotu do životů ukrajinských občanů. To však neznamená, že zdejší lidé, kteří mají právo na svou zem, rezignují a přestanou se snažit o zlepšení životní úrovně ve svém státě. Pro nás, Čechy, není snadné pochopit východní duši. Z poměrů na evropském východě jsme mnohdy v rozpacích a děkujeme Bohu za to, že patříme k západu a že nejsme ve spárech východních despocií s jejich pohrdáním lidským životem a s orwellovskou krutostí a absurditou. Nelze se divit rozčarování našich občanů z ukrajinské migrační vlny a z negativních jevů, které tento tragický proces doprovázejí (kriminalita, zatížení našeho sociálního a zdravotního systému, ukrajinští muži odpírající službu v Ozbrojených silách Ukrajiny atd.). Ne každý Ukrajinec však kritickou situaci řeší odchodem do ciziny. Nikdo není rád uprchlíkem, na kterého se v cizí zemi pohlíží podezřele, s nedůvěrou – po neblahé zkušenosti i bez ní.
Ukrajinská řeckokatolická církev (dále UŘKC) jako duchovní společenství bytostně spojené s ukrajinským národem dělá všechno proto, aby své lidi udržela na Ukrajině, aby se Ukrajinci neztráceli ve světě a aby pracovali a bojovali pro svou vlast doma.
Jméno řeckokatolického arcibiskupa Vijtyšyna jsem v úvodu zmínil záměrně. Chci totiž bedlivým čtenářům těchto řádek přinést pár informací z jeho diecézního města Ivano-Frankivska. Ukrajinci se s válečným konfliktem srovnávají různě. Ti v Ivano-Frankivsku válce vzdorují vírou a prací. Pohlédněme do reálného života normálních lidí – zdravotníků, učitelů, studentů…
Z iniciativy diecézního ekonoma, arcikněze dr. Mychaila Klapkiva a díky požehnání arcibiskupa a metropolity ivano-frankivského Volodymyra Vijtyšyna, stejně jako díky kurii Arcibiskupství Ivano-Frankivského UŘKC byla v roce 2013 ve městě založena Klinika svatého Lukáše. Šestnáctého září 2014 byla slavnostně požehnána a uvedena do provozu. Nemocnice se v následujícím období stala zdravotnickým zařízením s bohatým spektrem lékařské péče pro děti a dospělé. Lékařské služby na vysoké úrovni se nabízejí každému, kdo je potřebuje, bez ohledu na sociální a majetkové poměry pacienta, jeho náboženskou příslušnost nebo místo bydliště. Klinika svatého Lukáše poskytovala pomoc potřebným v podmínkách koronavirové pandemie, stejně jako v čase ruské agrese.
Novostavba nemocnice zažila zvlášť náročné období od roku 2020. Dne 14. 2. 2023 požehnal vyšší arcibiskup Ukrajinské řeckokatolické církve a archieparcha kyjevsko-haličský Svjatoslav Ševčuk novostavbu rozšířené kliniky. Od roku 2023 byla zprovozněna další terapeutická a chirurgická oddělení. Prudce stoupnul počet projektů pro sociálně slabé a utečence. Kvalitní lékařská péče se snoubí s křesťanským zaměřením nemocnice a s lidským přístupem ke každému jednotlivci. V začátcích měl tým zdravotníků 25 osob, v roce 2023 již klinika zaměstnává 195 lékařů a dalšího zdravotnického personálu. Jen během válečného roku 2023 klinika s podporou zahraničních sponzorů vykonala přes 290 tisíc výkonů, velkou část z nich poskytla zdarma v rámci sociálních programů. Nemocnice provozuje oddělení pediatrie, kardiologie, neurologie, imunologie, ortopedie, gynekologie, všeobecné chirurgie, onkologie, endoskopie a mnohé další. Za rok 2023 měly poplatky z pojištění nejmenší podíl na financování kliniky. Státní subvence tvořily necelých 8 % příjmů, dary téměř 17 % a platby za služby přes 70 %. Nemocnice si tudíž na sebe uměla vydělat sama, přičemž dokázala a dokáže nabídnout nekomerční péči potřebným.
Řeckokatolíci v Ivano-Frankivsku mohou být bezpochyby hrdí na své Gymnázium sv. Bazila Velikého, které vedle klasických předmětů nabízí širokou škálu mimoškolních aktivit (umělecké studio, jazykové kurzy, biblický kroužek, sporty a mnohé jiné). Školu navštěvuje 720 studentů. Ve škole aktuálně učí 47 pedagogů. Zařízení se opírá o příjmy z ukrajinských zdrojů i o zahraniční podporu.
Mezi lety 2012 – 2014 byla někdejší budova řeckokatolického kněžského semináře renovována a připravena pro potřeby Gymnázia sv. Bazila Velikého. Kořeny školy spadají do roku 1909, kdy zde při klášteře sester baziliánek fungovala veřejná škola. Tak jako všude na Ukrajině, i zde v průběhu 20. století zažili provozovatelé školy pronásledování a teror. Mezi lety 1939 – 1946 byla škola zrušena, personál čelil ze strany sovětské moci útlaku. Učitelé putovali na Sibiř do gulagů. Zkraje 90. let, v poměrech samostatné Ukrajiny, došlo k obnově církevní školy. V letech 2017 – 2021 byla přistavěna nová školní budova s mensou, kuchyní, sportovní halou a aulou. Veškeré zásluhy o obnovu a růst samostatného církevního školství ve městě náleží arcibiskupu metropolitovi Volodymyru Vijtyšynovi a jeho týmu, ve kterém stojí v popředí ekonom a biskupský vikář dr. Mychajlo Klapkiv.
Poslání gymnázia tkví nejen v plnění státních vzdělávacích standardů, ale zároveň v uplatnění principů křesťanské morálky ve školství. Škola využívá nejmodernější učební a vzdělávací technologie, které zajištují univerzální vývoj jednotlivce. Úkolem školy je také oživovat studentské společenství duchem Evangelia.
Škola se musela přizpůsobit válečnému stavu. V suterénech zřídila kryté učební prostory s vlastním generátorem elektrické energie a se samostatným topením. Studenti svými silami přispívají také bojující vlasti. Každoročně se připojují k mimořádně důležité akci Koleda pro ozbrojené síly Ukrajiny. S velkou láskou a inspirací děti společně s třídními učiteli nacvičují koledy, vyrábí betlémy a rozesílají gratulace, aby vnesly radost z Vánoc do každého domova a zároveň podpořily obránce Ukrajiny. Během letošního ledna studenti lycea zpívali koledy ve svých rodinách a mezi přáteli. Díky této kulturní iniciativě se podařilo shromáždit 111 060 tisíc hřiven pro potřeby Ozbrojených sil Ukrajiny. Ukrajinská koleda není jen lidová tradice, ale také zvláštní znamení podpory, symbol naděje a světla v temných časech. Právě se zvučnou koledou zpěváci vypráví o narození Krista, který přinesl na svět pokoj a radost a to nejdůležitější – spásu každému z nás! Darovanou kolední sbírku doprovázejí studenti hrdou výzvou: Společně k vítězství!
Je nepopiratelné, že výše uvedené podniky povstaly s podporou zahraničních přátel. Takové investice jsou adresné a smysluplné.
Se svatým Václavem a svatým Vladimírem, patrony Čech a Ukrajiny, prosme o požehnání pro oba naše národy! Ať na východě Evropy utichnou zbraně! Ať se ukrajinští emigranti mohou beze strachu vrátit do své země a svobodně zde žít!
Zdroj: UŘKC, https://stbasilschool.org.ua, https://clinicaluky.if.ua
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!