Možná jste v mediálním prostoru zachytili zprávu o tom, že v ČR vzniká nový institut, tzv. dětský ombudsman. Včera dokonce prošel Senátem a jakkoliv se na první pohled zdá téma bohulibé, tak je nutno říct, že čert se skrývá v detailu. A tyto detaily nám přijdou natolik významné, že dnes to bude trochu delší a odbornější. V příloze tohoto článku naleznete také analýzu příslušného senátního tisku, který jsme zaslali všem senátorům a senátorkám před jejich hlasováním. I když tisk nakonec prošel, tak cenou útěchy je, že se s našimi obavami víceméně ztotožnilo svým hlasováním 21 senátorů (8 proti a 13 se zdrželo, což je měkčí forma ne) což je podstatně více než při hlasování v Poslanecké sněmovně.
V širším kontextu jde celkově o to, že úřad veřejného ochránce práv, který byl původně založen jako parlamentní instituce povolaná k zastání se jednotlivců proti zvůli veřejné správy a jako ochrana osob omezených na svobodě, se nyní transformuje na národní lidskoprávní instituci. Jejíž součástí bude i nově zřízený dětský ombudsman.
Co je tedy konkrétně na dětském ombudsmanovi problematické? Nejzásadnější je určitě to, že omezuje autonomii rodiny na úkor státu (často zastupovaného nejrůznějšími neziskovkami) a svou existencí implikuje, že jsou děti svými rodiči ohroženy. Že rodič nehájí nejlepší zájmy svého dítěte. Nově bude moci dítě hovořit s dětským ombudsmanem, aniž by o tom následně dětský ombudsman informoval rodiče. Jistě, existují patologické, odsouzeníhodné případy rodičů, kdy je nutný zásah státu, nicméně trefně to shrnula například nově zvolená senátorka Vladimíra Ludková (ODS), dlouholetá komunální politička na Praze 8. Její myšlenka je vlastně prostá. Vláda by se měla primárně zabývat lepšími podmínkami pro ty, kdo skutečně za práva ohrožených dětí v terénu denně bojují, což jsou OSPODy. Jelikož ty čelí realitě v terénu a jsou podstatně odolnější ideologickým konstrukcím. Nemají za sebou početný aparát právníků, který se v zájmu nových „lidských práv“ nebojí zasahovat. Je tomu pár měsíců, co jsme se naživo od pana Slívy (LGBT aktivisty a zároveň úředníka Ministerstva školství (MŠMT) ) na tiskové konferenci Prague Pride dozvěděli, že pro MŠMT píší právě právníci Kanceláře veřejného ochránce práv (KVOP) část právního metodického doporučení, jak mají základní školy přistupovat k dětem s trans a nebinární identitou. Materiál zatím nebyl zveřejněn, avšak na stejné tiskové konferenci jsme byli zástupcem MŠMT ubezpečeni, že má být sepsán v afirmativním duchu, tedy potvrzujícím mladistvé v tranzici, ačkoliv zároveň opatrně zaznělo, že to vlastně není úloha školy.
Jak bude probíhat výklad nejlepšího zájmu dítěte dle Úmluvy o právech dítěte od úřadu, který svou důvěryhodnost a nestrannost zpochybnil tím, že se jako partner zapojil do manipulativní kampaně s názvem We are fair za stejnopohlavní manželství a pomohl našim oponentům čerpat v rámci fondu Evropské komise miliony? Jak věřit, že bude Úmluva o právech dítěte vykládána skutečně ve prospěch nejlepšího zájmu dítěte, když dětského ombudsmana podporuje „lidskoprávní“ expertka, toho času soudkyně u Evropského soudu pro lidská práva Kateřina Šimáčková, která ve svém nálezu ještě jako soudkyně Ústavního soudu uvedla, že je v nejlepším zájmu dítěte, aby mělo 2 táty, když žije ve stejnopohlavním páru? Jak bude KVOP hájit nejlepší zájem dítěte v řízení, kdy půjde o zásah do integrity nezletilé osoby, tedy řízení, která již v ČR v současnosti probíhají mezi hádajícími se rodiči a jejich nezletilým dítětem usilujícím o hormonální léčbu, která má nezvratné zdravotní následky?
Je fascinující, že o tom, že se zřídí lidskoprávní instituce sice formálně rozhodla vláda na svém jednání dne 10. dubna 2024, ale reálné politické změny v této zemi provádějí aktivističtí úředníci v kooperaci s aktivisticky zaměřenými odborníky. Podobně jsme toto mapovali i ve školství. A to se samozřejmě ještě děje za velké finanční a personální podpory ze zahraničí. Od 1. 12. 2019 KVOP čerpala až do roku 2023 grant z Norských fondů s názvem „Posílení aktivit veřejného ochránce práv v ochraně lidských práv směrem k ustavení Národní lidskoprávní instituce v ČR“. Na tento projekt KVOP obdržela 38 250 000 Kč a v rámci projektu došlo k předání know-how mezi Norskou lidskoprávní institucí a KVOP. Norsko má sice akreditovanou lidskoprávní instituci na úrovni A, ale opakovaně prohrává u Evropského soudu pro lidská práva za porušování rodičovských práv při odebírání dětí. Norská lidskoprávní instituce je v dobré společnosti. Stejně tak orgán OSN ve stejné kategorii akreditoval v kategorii A další lidskoprávní velmoc jako je Katar, stát Palestinu, v kategorii B země jako Ázerbájdždán a Venezuelu. Cynicky řečeno, budeme v dobré společnosti.
Jak vidíte, situace je opravdu složitá a je to vlastně podobné jako u Istanbulské úmluvy. Stát prostě často neřídí lidmi volení zástupci, ale obzvláště v „měkkých“ oblastech jsou to nikým nevolení úředníci, kteří jsou často přímo napojeni nebo spřízněni s neziskovými organizacemi a lobbisty. Proto bude v podzimních sněmovních volbách nutné sledovat nejen to, kdo co slibuje, ale též vůli politiků udělat si na důležitých místech exekutivy pořádek. Chystáme pro Vás velký přehled kandidátů s nejrůznějšími otázkami a v případě, že obhajují mandát i s určitou bodovou škálou, jak dostáli svým slibům v ochraně přirozených hodnot.
Na stejné schůzi Senát řešil i dětské skupiny alias prohlubování ostrakizace neplacené péče o vlastní děti, ale o tom příště.
P.S.: Nezapomeňte, že už za čtyři týdny proběhne v Praze přednáška s Birgit Kelle, německou publicistkou a feministkou, nad její knihou Koupím si dítě. V té shrnuje populárně naučným způsobem data o obchodu s ženami a dětmi i těch, kdo si děti objednávají a dělají z nich předměty právních smluv.
Jana Jochová je předsedkyně Aliance pro rodinu, z. s.
Foto: Aliance pro rodinu, z. s.
_________________________________
Analýza senátního tisku 56
Dětský ombudsman
Shrnutí:
● Ohrožení rodičovských práv a prolomení mlčenlivosti pedagogů (§ 10, § 10a § 21h odst. 3 návrhu zákona a § 51 odst. 5 písm. e zákona OSPOD). Ochránce práv dětí má oprávnění požadovat součinnost od škol a školských zařízení, a i dalších zařízení určených pro děti včetně zdravotních zařízení (§ 21h odst. 3 návrhu zákona), může hovořit s dítětem bez vědomí zákonného zástupce, kterého ani nemá povinnost o této skutečnosti vyrozumět s časovým odstupem, stejně tak vstupování do řízení oslabuje postavení rodiče.
● Lidskoprávní instituce Ázerbájdžánu má akreditovanou instituci v kategorii B, Švýcarsko mělo v minulosti akreditovanou na úrovni „C”, v současnosti ji nemá vůbec, stejně tak i Norsko (https://ganhri.org/wp-content/uploads/2022/08/StatusAccreditationChartNHRIs_July-2022.pdf,
https://www.ohchr.org/sites/default/files/documents/countries/nhri/ganhri/ganhri-status-accreditation-chart.pdf). Opravdu si myslíme, že lidská práva jsou více dodržována v Ázerbájdžánu a méně ve Švýcarsku? Má smysl usilovat o zřízení lidskoprávní instituce s vysokou akreditací když se jedná o naprosto formální soutěž s nulovou reflexí reality?
● Nesystematická garance nových procesních pravomocí pro ochránce práv dětí spočívající v možnosti vstupovat a v omezené míře i iniciovat řízení před obecnými soudy v rámci civilního řízení dle zákona o zvláštních řízeních soudních včetně nesystematické možnosti podávání řádných i mimořádných opravných prostředků (ustanovení § 22 odst. 3 návrhu zákona, § 35b návrhu OSŘ, § 203 odst. 4 návrhu OSŘ, § 231 odst. 4 návrhu OSŘ) Příklad: Profesionální a efektivní právní aparát může aktivisticky intervenovat na straně dětí dožadujících se hormonální léčby genderové dysforie proti nesouhlasícím rodičům v řízení o přivolení k zásahu do integrity nezletilé osoby.
● Návrh zákona výše uvedeným bodem vytváří efektivní předpolí pro transpozici směrnic o orgánech pro rovné zacházení, aniž by uvedl, jakým obsahem jsme již nyní vázáni v rámci povinnosti transpozice. (https://ganhri.org/wp-content/uploads/2022/08/StatusAccreditationChartNHRIs_July-2022.pdf
https://www.ohchr.org/sites/default/files/documents/countries/nhri/ganhri/ganhri-status-accreditation-chart.pdf)
● Navržená snaha o přesnější vymezení sporné věcné působnosti veřejného ochránce práv (VOP), jeho zástupce a ochránce práv dětí (§ 1b odst. 4. a § 2 návrhu zákona) přináší paradoxně ještě větší chaos.
● Oslabení nejpodstatnější role poslání ombudsmana ve prospěch gumové definice ochrany lidských práv na úkor jednoznačného ombudsmanského účelu (ochrany proti bezpráví páchaného veřejné moci a jako kontrolní mechanismus v místech, kde jsou osoby omezeny na svých právech). Není řešeno, jak bude zachována kapacita pro současnou fungující působnost VOP.
● Pozitivní diskriminace přímo zakotvená v paragrafovém znění (viz § 2 odst. 3, § 21b odst. 2, § 21h § 27 odst. 2 návrhu zákona).
● Legislativní zakotvení přímé participace neziskového sektoru a dětí od 12 nebo 15 let věku na výkonu mandátu VOP a jeho výběru (dětského ochránce práv) (§ 2 odst. 5 a § 21i návrhu zákona).
● Posílení pravomocí VOP a ochránce práv dětí a udělení kvazi-legislativní iniciativy ratifikace mezinárodní smlouvy (§ 22 návrhu zákona).
Ohrožení rodičovských práv
Ochránce práv dětí má mít možnost hovořit s dítětem bez vědomí rodičů (ustanovení § 10 odst. 2 návrhu zákona). To ve spojení s možností školských a zdravotnických zařízení obracet se na ochránce práv dětí bez vědomí rodičů a obráceně naopak povinnost součinnosti ve vztahu k ochránci práv dětí (ustanovení § 21h odst. 3 návrhu zákona) přináší riziko zesíleného tlaku na rodiče ve složitých rodinných situacích. Například za situace, kdy dítě požaduje podstoupení hormonální léčby z důvodu tranzice za nesouhlasu rodičů. To může vést o omezování výkonu rodičovských práv.
Nesmyslná snaha o zřízení národní lidskoprávní akreditované instituce
Nová širší působnost VOP je odůvodněna potřebou zřízení lidskoprávní instituce (akreditovanou národní instituci pro ochranu a podporu lidských práv v souladu s Pařížskými principy OSN) a dosažení co nejvyššího statutu národní instituce dle akreditace Globální aliance národních institucí. Pro dosažení nejvyšší akreditace je třeba mít co nejširší mandát v oblasti podpory a ochrany lidských práv. Je třeba upozornit, že statut národní lidskoprávní instituce dle akreditace Globální aliance národních institucí neurčuje skutečnou ochranu lidských práv v jednotlivých zemích. Například švýcarské národní orgány byly akreditovány na úrovni C (nejnižší úroveň) (https://ganhri.org/wp-content/uploads/2022/08/StatusAccreditationChartNHRIs_July-2022.pdf), nyní již ani nejsou posuzovány, oproti Ázerbájdžánu, jehož národní lidskoprávní instituce je akreditována na úrovni B. Dalším premiantem lidských práv je Venezuela (B), Katar (A) a Stát Palestina (A). (https://www.ohchr.org/sites/default/files/documents/countries/nhri/ganhri/ganhri-status-accreditation-chart.pdf)
Nevhodné rozšíření procesních oprávnění pro ochránce práv dětí
Návrh zákona obsahuje ustanovení § 35b návrhu OSŘ (část druhá, čl. III) umožňující v zákonem definovaných případech ochránci práv dětí podávat návrh na zahájení řízení nebo do občanského soudního řízení vstupovat. Ten je v návrhu provázán s navrhovaným ustanovením § 8a zákona o zvláštních řízeních soudních (ZŘS), který je obsažen v části dvacáté páté, čl. XXVI obsahující výčet řízení, kde může ochránce práv dětí vstoupit do řízení a být jeho účastníkem nebo je může návrhem zahájit v případech, kdy toto právo svědčí dítěti.
Konkrétně má ochránce práv dětí vstoupit do zahájeného řízení ve věci:
A. přivolení k zásahu do integrity nezletilé osoby,
B. ochrany proti domácímu násilí,
C. určení nebo popření otcovství,
D. péče soudu o nezletilé,
E. vyslovení přípustnosti převzetí nebo držení v ústavu zdravotnické péče,
F. vyslovení nepřípustnosti držení v zařízení sociálních služeb a
G. osvojení.
V případě písmen e) a f) může ochránce práv dětí podat návrh na zahájení řízení v případech, kdy toto právo svědčí dítěti. Možnost iniciovat a participovat na občanském soudním řízení je nesystematický krok, který ohrožuje koncepci systému občanského soudního řízení. V případech, kdy se jedná o práva dětí již dnes do řízení vstupuje OSPOD. Snahy dublovat nebo tuto funkci zesílit možností participace ze strany ochránce práv dětí jsou nedomyšlené a nekoncepční, jak v meziresortním připomínkovém řízení uvedlo několik připomínkových míst, včetně hlavního předkladatele – Ministerstva spravedlnosti. (Připomínky Ministerstva spravedlnosti k návrhu zákona, kterým se mění zákon č. 349/1999 Sb., o Veřejném ochránci práv, ve znění pozdějších předpisů, a další související zákony, č.j. MSP-239/2023-LO-SP/2)
Zároveň je třeba upozornit, že dle evropského práva je KVOP orgánem rovného zacházení v ČR. V minulém roce byly přijaty dvě nové směrnice, které rozšiřují standardy orgánů pro rovné zacházení (Směrnice Rady (EU) 2024/1499 ze dne 7. května 2024 v oblasti rovného zacházení s osobami bez ohledu na jejich rasu nebo etnický původ, rovného zacházení s osobami v otázkách zaměstnání a povolání bez ohledu na jejich náboženské vyznání nebo přesvědčení, zdravotní postižení, věk nebo sexuální orientaci, rovného zacházení se ženami a muži v otázkách sociálního zabezpečení a v přístupu ke zboží a službám a jejich poskytování a Směrnice Evropského parlamentu a Rady (EU) 2024/1500 ze dne 14. května 2024 v oblasti rovného zacházení se ženami a muži v otázkách zaměstnání a povolání). Jejich znění je totožné, dvě jsou pro odlišný právní základ, ale v obou případech uvádí (v obou případech se jedná o čl. 10 odst. 1 až 3), že členský stát je povinen garantovat orgánům pro rovné zacházení jednat v soudním řízení musí zahrnovat aspoň jedno z těchto práv:
a) právo zahájit soudní řízení jménem jedné nebo více obětí;
b) právo účastnit se soudního řízení na podporu jedné nebo více obětí, nebo
c) právo zahájit soudní řízení vlastním jménem za účelem ochrany veřejného zájmu.
Definice obětí je v obou směrnicích uvedena v čl. 6 následovně:
„Pomoc obětem
1. Členské státy zajistí, aby orgány pro rovné zacházení byly schopny poskytovat obětem pomoc uvedenou v odstavcích 2, 3 a 4. Pro účely této směrnice se „obětí“ rozumí každá osoba, bez ohledu například na její socioekonomický status, politické názory, věk, zdravotní stav, státní příslušnost, pobytový status, jazyk, barvu pleti, úroveň gramotnosti, gender, genderovou identitu, genderové vyjádření nebo pohlavní znaky, která se domnívá, že se setkala s diskriminací ve smyslu článku 4 směrnice 2006/54/ES a článku 4 směrnice 2010/41/EU.
2. Orgány pro rovné zacházení musí být oprávněny přijímat stížnosti na diskriminaci.
3. Orgány pro rovné zacházení poskytují obětem pomoc, přičemž je nejprve informují o:
a) právním rámci, včetně poradenství zaměřeného na jejich konkrétní situaci;
b) službách nabízených orgánem pro rovné zacházení a souvisejících procesních aspektech;
c) dostupných prostředcích nápravy, včetně možnosti podat žalobu k soudu;
d) platných pravidlech důvěrnosti a ochraně osobních údajů a
e) možnosti získat psychologickou nebo jinou příslušnou podporu od dalších orgánů
nebo organizací.
4. Orgány pro rovné zacházení informují stěžovatele v přiměřené lhůtě o tom, zda bude šetření stížnosti ukončeno, nebo zda existují důvody se jí dále zabývat.“
České závazky, které musíme transponovat do českého práva do 19. června 2026 reálně ohrožující český právní řád a jeho stabilitu. Znění obou směrnic bylo v minulém roce schváleno, ačkoliv pro schválení jedné ze směrnic byla potřeba jednomyslnost.
Problematicky vymezená věcná působnost VOP, zástupce a ochránce práv dětí (část první, čl. I bod 3)
Ochránce práv dětí má dle své působnosti plnit úkoly v oblasti ochrany práv dítěte vyplývajících z Úmluvy o právech dítěte a dalších mezinárodních smluv [§ 1a odst. 2 písm. a) návrhu zákona], což přináší velmi široký a v zásadě neohraničený mandát. Zároveň dochází k nešťastnému překryvu věcné působnosti s VOP (v jeho nepřítomnosti se zástupcem VOP) v oblasti ochrany před jednáním orgánů veřejné moci, kdy může být na svých právech dotčeno dítě [§ 1a odst. 2 písm. b) návrhu zákona], kdy není jednoznačně určeno, zda v daném případě skrze prvek dítěte se upřednostňuje ochránce práv dětí, když se může jednat o dotčení práv více osob, například rodičů a dítěte (v případě upření dávky atd.).
Problematicky vymezená věcná působnost zástupce VOP a ochránce práv dětí (část první, čl. I bod 5)
Snaha legislativně podchytit předcházení sporů mezi VOP a jeho zástupcem, které KVOP zažila v době sporů mezi JUDr. Křečkem a Mgr. Šimůnkovou jsou řešeny nešťastným návrhem ustanovení § 2a odst. 1 návrhu zákona, která řeší situaci, kdy nelze rozdělit výkon agendy mezi VOP jeho zástupce a ochránce práv dětí dohodou k nastoupení automatického mechanismu výkonu agendy mezi zástupce VOP a ochránce práv dětí v oblastech podle § 1a odst. 1 písm. a), c) a e) až g). Výsledek je tedy nejednoznačné rozdělení mezi zástupce VOP a ochránce práv dětí, což k předcházení sporů nepomůže, ale může je naopak prohloubit i s ohledem na překryv působnosti mezi ochráncem práv dětí a VOP nastíněném výše. Navrhovanou právní úpravu kritizoval ve své zásadní připomínce právě VOP: „Je pravda, že veřejní ochránci práv v minulosti pravidelně pověřovali své zástupce výkonem části své působnosti. Rovněž je pravda, že obvykle zástupce pověřovali přibližně polovinou věcí svěřených jim do působnosti. Nepokládám proto za problematické samotný přenos výkonu části působnosti na zástupce. Docházelo k tomu po celou dobu existence ombudsmanské instituce i bez výslovného pokynu zákona.
Jako velmi problematické se mi jeví podmínky, které návrh pro tento proces stanoví. Navrhuje se, aby ochránce svého zástupce bezodkladně pověřil výkonem poměrné části své působnosti, nejpozději však do 30 dnů od vzniku funkce. Další podmínkou je, že zástupce musí s navrhovaným pověření souhlasit. Podle návrhu by to byl zástupce veřejného ochránce práv, který by de facto určoval (svým souhlasem), v jakém rozsahu a jaké agendy mu veřejný ochránce práv „svěří“. Jejich vzájemný vztah by se tím významně proměnil a je otázka, kdo z nich by vlastně byl ve skutečnosti „zástupcem“.
Nicméně byl by to nadále veřejný ochránce práv, kdo by odpovídal Poslanecké sněmovně i za činnost zástupce a předstupoval před Poslaneckou sněmovnu se zprávami o činnosti (§ 23 a § 24 zákona), a to aniž by na činnost svého zástupce měl reálný vliv. Domnívám se, že navrhované ustanovení jde již nad rámec toho, co předkladatel navrhovanou změnou zamýšlí, neboť se jimi významně proměňuje „rovnováha sil“. Posílení zástupce by mělo směřovat k formálnímu uznání důležitosti jeho role, ke stanovení racionálních podmínek spolupráce a případně k určité emancipaci zástupce jako samostatného představitele ombudsmanské instituce. V žádném případě by nemělo směřovat k přenastavení celé instituce, která by
mohlo vést k ohrožení nezávislosti veřejného ochránce práv.
Za problematický považuji i návrh, aby k pověření zástupce docházelo „bezodkladně …. , nejpozději však do 30 dnů od vzniku funkce“. V praxi obvykle po vzniku funkce (ochránce/zástupce) dochází nejprve k jejich detailnímu seznámení s chodem Kanceláře a s jednotlivými agendami. S ohledem na počet jednotlivých agend a jejich rozsah bývá obvyklé, že celý proces zabere více než 30 dnů. Úvaha veřejného ochránce práv o tom, zda je již možné pověřit zástupce konkrétní agendami, je natolik složitá, že kontrola dodržení lhůty stanovící povinnost konat „bez zbytečného odkladu“ by byla iluzorní. Proto navrhuji neurčitou lhůtu určenou slovem „bezodkladně“ vypustit jako zbytečnou a pro pověření zástupce stanovit veřejnému ochránci práv maximální lhůtu 90 dnů od dne vzniku funkce ochránce nebo zástupce.
Jako nepříliš vhodné se mi jeví i slovo „poměrné“ jako (kvantitativní) vyjádření části působnosti přenášené na zástupce. Jedná se o neurčitý právní pojem, který se v budoucnu může stát příčinou různých interpretací a potencionálně i sporů.“
Nevhodné rozšíření kvazi-legislativní iniciativy KVOP
V souvislosti s úsilím o zřízení lidskoprávní instituce předkladatel navrhuje rozšířit možnost VOP nově doporučit ratifikaci mezinárodní smlouvy upravující práva a povinnosti osob. KVOP může participovat na přípravě a diskusích o ratifikaci mezinárodní smlouvy, avšak poskytnout možnost doporučit ratifikaci mezinárodní smlouvy a de facto spustit legislativně iniciativu u převážně prezidentských mezinárodních smluv lze považovat za poněkud nepřiměřenou pravomoc.
Zdroj: Aliance pro rodinu
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!