Homilie pražského arcibiskupa Jana Graubnera při dnešní Misse chrismatis
Drazí bratři v kněžské službě,
s radostí jsme dnes připutovali do katedrály, abychom v den, kdy slavíme ustanovení svátosti kněžství, a na místě, kde většina z vás přijala kněžské svěcení, poděkovali Pánu za tento nesmírný dar. Zároveň chceme obnovit své kněžské sliby a prosit, aby Pán v nás obnovil tu milost, kterou nám při svěcení udělil. Je dobré si připomenout nejen svěcení, ale i primici a kněžské začátky spojené s radostí, nadšením a velkorysostí. Ale podívejme se i na první chvíle našeho mistra po ustanovení kněžství. Jaká je jeho primice? Večeřadlo má silnou, ale zvláštní atmosféru. Je to chvíle důvěrného společenství. Ježíš se svými učedníky jí velikonočního beránka, umývá jim nohy, povzbuzuje ve víře a předpovídá své utrpení, vede řeč na rozloučenou a připomíná, co mu nejvíce leží na srdci, vyjevuje poslední vůli a jako velekněz se modlí k Otci za všechny, které mu Otec dal. Nabízí svůj život, aby svou mrtí oslavil Otce a spasil duše. Pak svátostným způsobem zpřítomňuje svou oběť, kterou na druhý den dovrší. Nakonec předá apoštolům úkol: To čiňte na mou památku. A tak jako dal účast na svém kněžství svým učedníkům, dal ji i nám, které povolal ke kněžské službě.
On je knězem jediným a knězem věčným, ale stojí za to se zahledět na jeho první kroky po tom, co nám dal účast na svém kněžství, protože jde o důležitý příklad. Jak vypadá formace jeho prvních novokněží? Bere je sebou, když pozdě večer jde do Getsemanské zahrady, aby se tam v samotě modlil. Ta modlitba není lehká, ani radostná. On se při ní potí krví. Ani nejbližší ho nepodpoří. I ti nejvybranější si klidně usnou. Ví, co ho čeká. Úpěnlivě volá k Otci, ale v důvěře dodává: ne má, nýbrž tvá vůle se staň. Pak přijde zrádce, vyšetřování, bití a tupení. Na dvoře zahlédne slabošsky zapírajícího Petra, následuje křížová cesta a Kalvárie, kde dovrší svou oběť. Vyloučený ze společnosti, opuštěný, ale milující až do posledního dechu. Ale pak vstal z mrtvých a tím potvrdil svou božskou moc a vrhl nové světlo na všechno, co předcházelo. Jeho kázání, služba, modlitba i oběť vrcholí vzkříšením. Bez něj se nedá pochopit Ježíš Nazaretský, ani kněžství. Bez vzkříšení nemá smysl ani naše služba. Kdysi jsem byl na moc hezké besedě v jednom státním gymnáziu. Mezi mnoha pěknými otázkami zaznělo. „Věříte v nebe a peklo?“ Klíčové téma. Bez věčnosti neporozumíme současnosti, nenacházíme smysl mnoha věcí. Bez Vzkříšení není naděje.
Drazí bratři, když nás Pán povolal ke služebnému kněžství, poslal nás kázat i sloužit, modlit se i obětovat, a to nejen svátostným zpřítomňováním Kristovy oběti. On chce, abychom byli i svědky jeho zmrtvýchvstání. Při volbě náhradníka za Jidáše, bylo hlavní podmínkou, aby mohl svědčit o Kristově zmrtvýchvstání historickém. K poslání kněze zvláště v dnešním světě patří svědectví o Kristu zmrtvýchvstalém. Ve společnosti převládá skepse, pokud se ji nepodaří zahnat zábavou. Lidé se upínají na konzum. Budují ráj na zemi. S věčností nepočítají. Když něco naruší jejich plány, jsou pak bez naděje. Cítí se ohrožení migrací, nedalekou válkou, ekonomickou nejistotou. Ovládá je strach. Potřebují naději. Papež František dal jubilejnímu roku heslo: Poutníci naděje. Ale kdo je schopný dát světu naději?
Dnešní doba potřebuje kněze, kteří dávají naději, ale nejen lidskou. Ti, kteří prožili mnohá zklamání, se nespokojí s lacinou náhražkou. Potřebují naději, kterou přináší Ukřižovaný a Zmrtvýchvstalý. My jsme povoláni být svědky živého Krista, vítěze nad smrtí, dárce skutečné svobody a pokoje, skály skýtající jistotu, bezpečné cesty k cíli. Jako alter Christus máme být jeho znamením. Ne nic neříkajícím, nesrozumitelným. Máme být jasným a působivým znamením. Jako kdysi apoštolům, kteří upozorňovali na vyhladovělý zástup, řekl: Vy jim dejte jíst, tak nějak podobně říká nám, kteří mu ukazujeme bídu současného světa: Vy jim dejte naději. Lekáme se jako učedníci, kteří ukázali jen pět chlebů a dvě ryby? Chceme říct, že máme naděje tak málo, snad jen pro sebe samé? On tehdy od učedníků žádal, aby mu dali těch pět chlebů, nad kterými se modlil a pak je poslal rozdávat zástupům. Jako by řekl dnes kněžím: darujte mi vaši naději a já ji rozmnožím. Bratři, ukažme mu každý svou naději se všemi jejími podobami, pak mu ji velkoryse odevzdejme a nově přijměme úkol dávat naději všem, kdo po ní lační. Budeme-li štědří, pak se všichni nasytí a ještě zbydou plné koše.
Při obnovení kněžských závazků mysleme zvláště na poslání být svědky Zmrtvýchvstání Krista přítomného mezi námi, ale i zmrtvýchvstání církve, která v některých místech vypadá jako mrtvá. Přesto nepřestává být jeho tajemným tělem. Buďme svědky zmrtvýchvstání každého, kdo najde odvahu vstoupit do Kristovy smrti skrze křest. Kéž nás každodenní slavení mše svaté vede k osobnímu umírání pro Krista a s Kristem, aby v nás rostla zkušenost zmrtvýchvstání.
Drazí bratři a sestry, kteří jste dnes doprovodili své kněze do katedrály a spolu s nimi slavíte svátek kněžství, děkuji vám za spolupráci s kněžími, za zázemí modlitby, které jim vytváříte, za konkrétní pomoc v práci, ale především za šíření naděje, kterou dává ukřižovaný a zmrtvýchvstalý Kristus.
Milí chlapci, kteří jste jako ministranti kněžím u oltáře nejblíž, i vám děkuji za spolupráci s kněžími a mám na vás dvě prosby. Buďte aktivní a přiveďte mezi ministranty nové kamarády. Když se skupina ministrantů rozroste, ožije, bude to taky jako zmrtvýchvstání. Ukažte, jak si vážíte mše svaté, i častou účastí na mši ve všední dny. To bude povzbuzením pro všechny lidi v kostele.
Všem přeji radost z Kristova vítězství a radost z Hospodina ať je vaší silou.
Foto: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!