Rozhovor s profesorem Sergio Alfierim, který byl léta lékařem papeže Františka a byl u něho i v posledních chvílích
Chirurg a poslední minuty v papežově pokoji za úsvitu v pondělí 21. dubna. „Návrat do práce byl součástí terapie a nikdy se nevystavoval nebezpečí“.
„V lednu mi papež František řekl, že se musíme zabývat opuštěnými embryi. Řekl to jasně: ‚Jsou životem, nemůžeme dopustit, aby byla použita k pokusům nebo aby se zahubila. Byla by to vražda“. Zvažovali jsme, také s ministerstvem zdravotnictví, mezi různými možnostmi, jak je dát k adopci, ale nebyl čas, aby papež učinil výkonné rozhodnutí. Mým závazkem nyní bude, pokud budou vhodné podmínky, toto jeho přání uskutečnit“.
Sergio Alfieri, vedoucí břišní onkologické chirurgie na poliklinice Gemelli, koordinátor lékařů Svatého otce během jeho hospitalizace a jeho osobní chirurg, hovoří o papeži v přítomném čase. A poprvé odhaluje detaily a projekty, které poznamenaly vztah „úcty a náklonnosti“, jenž se v průběhu let rozrostl. Už od první operace jeho břicha v roce 2021.
Kdy jste ho viděl naposledy?
„V sobotu po obědě, na Velikonoce. A mohu říct, že mu bylo velmi dobře, sám mi to řekl. Přinesl jsem mu tmavý koláč, jak ho má rád, a chvíli jsme si povídali. ‚Mám se velmi dobře, začal jsem zase pracovat a mám se k tomu‘. Věděl jsem, že druhý den dá Urbi et Orbi, a domluvili jsme se, že se sejdeme v pondělí‘.
Předepsala se mu 60 dní rekonvalescence. Nedoporučil jste mu, aby se vyhýbal práci?
„Ne, protože to bylo správné. Je to papež. Návrat do práce byl součástí terapie a on se nikdy nevystavoval nebezpečí. Jako by se blížil konec, rozhodl se udělat vše, co musí. Stejně jako to udělal v neděli, kdy přijal návrh svého osobního zdravotního asistenta Massimiliana Strappettiho, aby obešel náměstí v davu. Nebo jak to udělal před deseti dny“.
O čem jste mluvili?
„Požádal mě, abych zorganizoval setkání se všemi lidmi, kteří ho v Gemelli léčili. Řekl jsem mu, že je to 70 lidí, možná by bylo lepší to udělat po Velikonocích, na konci jeho rekonvalescence. Jeho odpověď byla jasná: ‚Sejdu se s nimi ve středu‘. Dnes mám zřetelný pocit, že cítil, že před smrtí musí udělat řadu věcí“.
Kdy jste byl přivolán?
‚V pondělí kolem půl šesté ráno mi volal Strappetti: ‚Svatý otec je na tom velmi zle, musíme se vrátit do Gemelli‘. Předběžně jsem na to všechny upozornil a o dvacet minut později jsem byl v Santa Martě, ale zdálo se mi obtížné uvažovat o tom, že je nutná hospitalizace. Vešel jsem do jeho pokoje a měl otevřené oči. Ujistil jsem se, že nemá žádné problémy s dýcháním, a tak jsem se ho pokusil oslovit, ale neodpovídal. Nereagoval na podněty, ani na ty bolestivé. V tu chvíli jsem si uvědomil, že už nemohu nic dělat. Byl v kómatu.
Bylo tedy zbytečné ho převézt do nemocnice?
„Riskovali jsme, že zemře při převozu, vysvětlil jsem, že hospitalizace by byla zbytečná. Strappetti věděl, že papež chce zemřít doma, vždycky to říkal, když jsme byli v Gemelli. Zemřel krátce poté. Zůstal jsem tam s Massimilianem, Andreou, ostatními ošetřujícími a sekretáři; přišli všichni a kardinál Parolin nás požádal o modlitbu a my jsme se s ním modlili růženec. Cítil jsem se privilegovaný a teď mohu říct, že jsem byl. Toho rána jsem ho na poslední rozloučení pohladil“.
Kdy si vás zvolil za lékaře?
„Poprvé jsem se s ním setkal v roce 2018, byly to velké emoce. Byl jsem konzultantem chirurgie u Svatého stolce a on nás pozval na mši svatou do Santa Marty. Choval se jako kněz farnosti, měl kázání a na konci slavnosti odcházel z kaple a samostatně se se všemi zdravil. O dva roky později mu začalo být špatně od žaludku, měl velmi silné bolesti břicha a kvalita jeho života při veškeré práci, kterou měl, nebyla optimální. Podstoupil testy, vyslechl několik lékařů. Měl těžkou divertikulární chorobu. Jednoho dne mi Strappetti přinesl CT snímek. Možná papeže informoval, že mám v Itálii největší zkušenosti s operací tlustého střeva a konečníku, a rozhodl se, že ho budu operovat já“.
A vy jste doporučil operaci?
„Řekl jsem, že stav je vážný, ale musím ho vyšetřit. Jednoho dne mě požádali, abych šel na vatikánskou kliniku, asi po dvou hodinách jsem potkal papeže, který odjížděl autem. Podíval se na mě a řekl: ‚Viděl jste můj CT snímek? Dobře, děkuji vám. A odjel. Po několika dnech mi zavolali a já jsem odjel do Santa Marty. Řekl mi: ‚Rozhodl jsem se nechat operovat a vybral jsem si vás‘. Cítil jsem veškerou zodpovědnost. „Podívejme se do deníku. Kde mě budete operovat?“ Měl jsem jasný pocit, že chce jít kamkoli, do kterékoli nemocnice, pro kterou se rozhodnu, ale odpověděl jsem mu, tentokrát velmi důrazně, že pokud chce být operován mnou, není jiná možnost než v Gemelli. Souhlasil, ale za svých vlastních podmínek: „Přijedu v neděli po Anděl Páně. Nikdo se to nesmí dozvědět. Pokud se to dostane ven, nebudu už operován’“.
A podařilo se vám udržet tajemství?
‚Ano! oficiální verze zněla, že přijela zahraniční hlava státu, která chtěla maximální utajení. Upřesnil, že jakékoli rozhodnutí za něj musí přijmout Strappetti. A pak se stalo něco, co mohu prozradit až teď‘.
Byli jste přátelé?
„Dalo by se říct, že nás spojovala hluboká úcta. Při té příležitosti jsme byli týden v ústraní. Nastaly komplikace, ale třetí den se rozhodl dát si pizzu. Posadil se do čela stolu a jíst s ním u stolu je další výsada, kterou mi život dal‘.
Jaké další?
„O několik měsíců později mi řekl, že nechce, aby se nemocnice Fatebenefratelli na ostrově Tibera v Římě prodala a stala se nekatolickou nemocnicí. Požádal mě o pomoc. Udělali jsme to z jeho vůle. Byl to velmi rušný rok, protože nemocnice byla prodána, chyběl poslední podpis. Zorganizoval schůzku v Santa Martě a řekl: „Teď buďme konkrétní, nebuďme jako v té písničce od Miny, kde se zpívá ‚Parole parole parole‘. Bylo tam 200 milionů dluhů. Dvěma telefonáty, z toho jedním kardinálu Zuppimu, přidělil potřebné prostředky. Rytíř Del Vecchio dal druhou polovinu, aniž by za to něco požadoval. Papež řekl: „Byla to Prozřetelnost, toto přání ke mně přišlo zevnitř“. Nakonec jsem ho přiměl, aby se s rytířem Del Vecchiem setkal, a bylo to velmi dojemné, protože to byli dva staří muži, kteří si okamžitě porozuměli a kteří zachránili nemocnici, jež byla symbolem města“.
Pak přišel druhý zákrok
„I v tomto případě bylo vše tajné. Po první operaci, když se vrátil domů, dbal o to, aby jasně ukázal, jak je důležité veřejné zdravotnictví a jak je důležité zachovat katolické nemocnice s určitým posláním. Dokázal to tím, že se vrátil do Gemelli‘.
Bude se nyní věnovat embryím?
„ No nejen to. Jsem především břišní onkologický chirurg. Budu to dělat s ministrem zdravotnictví Schillacim, jak si přál papež, a doufám, že i s Vatikánem. Uvidíme.
Napadlo vás při poslední hospitalizaci, že to papež nezvládne?
‚Ano, jednu noc byly zahájeny procedury, které byly provedeny v pondělí. Obávali jsme se nejhoršího a on místo toho všechny překvapil. Do poslední chvíle jsme věděli, že se chce vrátit domů a být papežem do posledního okamžiku.
Zdroj:
https://roma.corriere.it/notizie/cronaca/25_aprile_24/medico-papa-francesco-intervista-2e9f6164-e240-445e-a9e8-cb723209cxlk.shtml?fbclid=IwY2xjawJ2_05leHRuA2FlbQIxMABicmlkETBxSW0zckdXSmdsTDJ6VnVBAR4zVCvIFnt80SicwkDkgjEIS8_aLk1Y1H2lkAeMsz_TmGSgARgCUb2HWI5Csw_aem_SpiKcGc-5pBaKPFMfPaJkA
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!