Už od soboty rezonuje ve veřejném prostoru kauza zablokovaného, řádně ohlášeného Pochodu pro život. Hojně se jej účastnily rodiny s malými i staršími dětmi. Ty tak byly díky setkání s rozběsněnými krajně levicovými odpůrci svobody shromažďování a svobody projevu prakticky edukovány v oblasti občanské výchovy, jazykovědy a psychiatrie, což se jim v budoucnu může hodit.
Na klidný průběh blokády pochodu dohlížela těžce oděná policie, která dokázala s tradiční rozvahou zabránit nejhoršímu, totiž volnému průchodu účastníků ohlášenou trasou. Lidé, kteří se pokoušejí pomáhat neplánovaně těhotným ženám získat všechny informace potřebné k uvážlivému rozhodnutí o dalším postupu, se po dvou hodinách na rozpálené dlažbě rozpačitě rozešli. Euforizovaní bojovníci za potraty prováděné málem i v rámci preventivních prohlídek se navzájem objímali, plakali štěstím, fotili se na sociální sítě a vášnivými slovy se zapisovali do dějin. Nebo si to aspoň mysleli. Policisté jim k tomu mávali třepetalkami a někteří si šli pro podpisy známých levicových osobností do památníčků.
Veřejnost si odteď není jistá, na čí straně vlastně stojí a proč. Účastníci pochodu jsou nejen na všech sociálních sítích, ale také v ultralevicových médiích označováni za klerofašisty. Naopak jejich odpůrci sami sebe pasují do rolí superhrdinů, bojovníků proti stvůrám, které jsou pro život. Otázkou pak zůstává, pro co jsou oni.
Jejich chorobná potřeba učinit z potratu v zásadě hygienický úkon na úrovni sprchování po návratu z fitka má nepochybně nějaké niterné důvody, a když si člověk na fotkách z demonstrace prohlíží jejich čelné představitele, napadá ho jich hned několik. Stát tu nad malými dětmi a řvát na ně, že jsou fašistické zrůdy, přitom mohou jen proto, že jejich matky se pro potrat nerozhodly. I když podle některých subtilních náznaků, např. že jsou jim v poslední době těsné dveře od výtahu, seznaly, že jsou těhotné, nerozhodly se okamžitě pro potrat. Vzaly rozum do hrsti, poradily se s přáteli, rodiči a starším bratrem – a dítě si nakonec nechaly. To dítě, které dnes hystericky ječí na účastnice pochodu ve věku svých matek nejhorší nadávky, urážky a výhrůžky.
Do karet jim přitom nahrává také naprosté vykloubení jazyka, k němuž v rámci tohoto tématu došlo. Způsob, jakým o interrupcích mluví, je čistým mentálním programováním. Vím to, protože když si moji kamarádi ze vsi hráli na četníky a zloděje a ti pomalejší na námořníky a piráty, já jsem si hrál vždycky na analytickou filosofii a pokaždé jsem chtěl být Wittgenstein. Takže celkem jednoznačně čtu potratářské jazykové pole, v kterém se to hemží umělým přerušením těhotenství (ale nikdy ukončením, protože ukončení příliš implikuje fatálnost a definitivnost), tělesnou integritou ženy (ale nikdy tělesnou integritou plodu) a základním lidskými právy (na úkor jiných lidských práv).
Jednou z možných cest, jak ukázat, o co rozeřvaným liberálům z Kaprovky jde, je vrátit potraty do prostoru přirozeného jazyka. Až se bude pod taktovkou Amnesty International znovu mluvit o potřebě zavést právo na potrat do ústavy, trvejme na formulaci „právo na zabití plodu“. Až se bude potvrzovat základní lidské právo na život, žádejme dovětek, že právo na život se odvíjí od místa pobytu: Pokud jste za děložním hrdlem, právo na život máte. Pokud jste ještě před ním, toto právo se na vás nevztahuje. Je to podobné jako s elektrickým plotem a ostnatými dráty. Právo na život má lokální determinaci.
Jazyk má na směr myšlení absolutně nejdůležitější vliv. Osvoboďme etické problémy z marxisticko-liberálního ptydepe a přiveďme je znovu do prostoru přirozené řeči. Není jisté, že tím ty nejpalčivější vyřešíme. Ale aspoň bude zase chvíli jasné, o čem je tu vlastně řeč.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!