V současné době, kdy se objevují návrhy na uzákonění eutanazie v ČR, je dobré vědět, jaké jsou jiné možnosti zajištění důstojné smrti. Dávno před vymožeností asistované sebevraždy, což eutanazie je, máme v naší republice hospicové hnutí, které už má řadu zařízení. Jedním z nich je hospic v Prachaticích. Hospicové hnutí, na rozdíl od eutanazie, poskytuje péči až do přirozeného konce života.
Byť se Linka pomoci Hnutí pro život ČR věnuje těhotným ženám v nouzi, tedy zcela jinému okruhu klientů, vydaly se konzultantky Linky na návštěvu prachatického hospice. Spojily jsme tak výjezdovou poradu s návštěvou jednoho dnes už proslulého zdravotnického zařízení, které letos slaví 20 let svého trvání.
Hospic sv. Jana Nepomuka Neumanna vznikl v budově kláštera Milosrdných sester sv. Karla Boromejského v Neumannově ulici v Prachaticích. Sestrám Boromejkám se objekt současného hospice navrátil zpět po roce 1990. Je v těsném sousedství rodného domu sv. Jana N. Neumanna (1811- 1861), pozdějšího biskupa ve Philadelphii, zakladatele amerického školství a prvního amerického svatého. Boromejky pronajaly vybydlený navrácený objekt Občanskému sdružení sv. Jana N. Neumanna (rok 1998), které zrekonstruovalo dům pro paliativní péči umírajících. Sestry mají svůj klášter v rodném domě sv. Jana N. Neumanna a některé také v hospici pracují. Lůžkovým hospicem nás provedla sestra Bohuslava Kubačáková, která v hospici pracuje jako nemocniční kaplanka, zaměřuje se na psychickou a duchovní podporu nemocných. Věnuje se také těm, kteří náročně prožívají truchlení po úmrtí svého blízkého v Poradně pro pozůstalé, zřízené při lůžkovém hospici tento rok.
Kapacita hospice je 30 lůžek. Viděly jsme pokoj pacientů. Jde o samostatný pokoj se skříní, velkým zrcadlem, stolkem s křesílkem, polohovací postelí, nočním stolkem, televizí, rozkládací postelí pro příbuzné a s velkou koupelnou. V pokoji má pacient své soukromí, může si přinést z domova vlastní výzdobu (květiny, obrazy). Pokud může a chce komunikovat s ostatními pacienty, má k dispozici prostory v zahradě a uvnitř v atriu.
Závěrem můžeme nahlédnout do samotných interiérů hospicu.
Klášterní kaple zasvěcená sv. Janu N. Neumannovi.
Atrium hospice, kde se mohou pacienti setkávat.
Kaple pacientů. V hospici je kaple pro pacienty, personál i příbuzné zasvěcená sv. Janu Pavlu II. V této kapli je oltář, který představuje velkou „knihu života“, zároveň je zde kniha, kde jsou zaznamenáni všichni zemřelí pacienti v hospici a jejich příbuzní si je v knize mohou dohledat.
Pamětní kniha. Mluvili jsme také se zdravotní sestřičkou, která v hospici pracuje 19 let. „Všem pacientům říkáme, že u nás nemáme žádné zákazy, návštěvy jsou zde možné kdykoliv“, sdělila nám s nadsázkou: „Mohou si dát pivo, cigaretu… Většina nám však odpoví, že to už nezvládnou.“ Nicméně vědomí toho, že jsou v prostoru, kde jsou přijati se vším, je osvobozující. V hospici je také Pietní místnost pro rozloučení příbuzných se svými blízkými po jejich úmrtí.
Poslední rozloučení. Personál zemřelého umyje, oblékne, umístí na katafalk a blízcí zde mohou strávit čas, jak sami chtějí. Může se stát, že se některý příbuzný obává setkat se svým blízkým, zemřelým. Když však rozloučení absolvuje, je uklidněný, smířený. A to také patří k hospicové péči, péče o zemřelého a jeho příbuzné, kterou hospic, na rozdíl od propagované eutanazie, přináší. Je úžasný pocit odcházet z tohoto světa v prostředí radosti, humoru, lásky. Je to velká naděje, která se všem, kdo tyto chvíle v hospici prožívají, otevírá. Pro někoho možná poprvé v životě. Za to všem, kdo se na hospicové péči podílejí, patří opravdu veliký dík.
Foto: D. Jaklová
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!