Při dnešním pietním aktu na Klárově kardinál Dominik Duka vzpomněl svého otce, letce RAF

Projev kardinála Dominika Duky při dnešním pietním aktu k uctění památky československých letců RAF a k výročnímu dni vylodění Spojenců v Normandii

Milí přátelé, dámy a pánové, excelence, generálové, vážení přítomní,

patřím k těm zbytkům Izraele, to znamená k dcerám a synům těch, jejichž jména jsou zde napsána. Modlitba je vyjádřením prosby, ale také díků. A my děkujeme příslušníkům RAF — Čechům, Slovákům, Židům, ale i občanům německé národnosti. Tři sta pilotů a tři sta členů RAF bylo i německé národnosti.

Ti všichni se však vraceli s vědomím, že se nevracejí do svobodné země. Zpravodajská služba každého z nich upozorňovala: „Vy, kdo se vracíte v uniformě britského RAF, v září budete ve vězení.“

To je skutečnost. Mohl jsem mluvit s těmito vojáky, důstojníky RAF, kteří likvidovali struktury německé armády v západní Evropě — a skutečně pak byli u nás uvězněni. Ostatním bylo v okamžiku komunistického puče řečeno: počítejte s vězením.

Jako malý chlapec jsem se ptal: „Tatínku, proč ses vlastně vracel?“ A on odpověděl: „Protože bys mě jinak nikdy nepoznal.“

Uvědomujeme si tedy, že ti, kteří přežili a vrátili se do své země, museli počítat s další perzekucí. A nejen počítat — ona se skutečně stala skutečností.

Myslím, že je to pro nás i závazek, abychom si vždy uvědomovali, že voják, letec, pěšák či námořník nebojuje jen za určité politické představy, ale bojuje z lásky ke své rodině, ke své domovině, ke své zemi, ke svému státu.

A to je něco, co se dnes často vytrácí. Paní ministryně použila slovo národ. Nevím, jak by část populace na toto slovo dnes reagovala. Čili můžeme doufat, že tu ochota k obraně zůstane?

Věřím však, že modlitba — a Bůh — jsou natolik mocní, že ano.

Je třeba si uvědomit, že náš dík patří nejen vojákům, ale i politikům a velitelům — jmenujme například Winstona Churchilla, Charlese de Gaulla, George Pattona, ale i generála Sergeje Ingra, který v rozhodující hodině vyzval důstojníky RAF: „Když uslyšíte v československém rozhlase v 12 hodin píseň „Bory šumí“, musíte vzít zbraň a uniformu a ujmout se vedení měst a obcí.“

To se však nestalo — neboť tito lidé byli zastřeleni díky zradě už v hale vstupní budovy československého rozhlasu.

Tento pomník tedy není jen vzpomínkou na druhou světovou válku. Tento pomník je vzpomínkou i na léta zrady a diktatury, která si nevážila člověka — a především se bála těch, kteří jsou stateční.

A tak je nám dnes dáno, že zde můžeme stát. Bez těchto hrdinů, bez londýnské exilové vlády a bez zahraniční pomoci by dnes Československo neexistovalo — o tom svědčí i onen druhý pomník.

Myslím, že je důležité, aby si toto uvědomovala i naše mládež.

Ať Všemohoucí a milosrdný Bůh odmění padlé i přeživší hrdiny, jejich rodiny, a pamatuje i na nás, abychom mohli vést důstojný a klidný život.

Otče náš, jenž jsi na nebesích, posvěť se jméno Tvé, přijď království Tvé, buď vůle Tvá jako v nebi, tak i na zemi. Chléb náš vezdejší dej nám dnes a odpusť nám naše viny, jako i my odpouštíme našim viníkům. A neuveď nás v pokušení, ale zbav nás od zlého. Amen.

Bůh žehnej — a věřím, že nám žehná i papež Lev XIV., jehož otec Louis Prevost se účastnil invaze v Normandii jako poručík US Navy.

Děkuji vám za trpělivost.

Foto: redakce