V duchovním světě existují pouze dvě království: světla, v němž vládne Bůh, a temnot, v němž panuje zlý duch. Neexistuje žádná „země nikoho“. Je na člověku, pro které z těchto království se rozhodne.
Okultismus neboli hledání pomoci u neznámých sil představuje pro člověka velice nebezpečnou záležitost. Veškeré metody mající zajistit zdraví, harmonii, vědění či sebezdokonalení,
jež pracují se zdánlivě dobrými zdroji nadpřirozených sil, s kosmickou energií nebo božskými silami přírody, jsou ve skutečnosti v součinnosti s působením démonů. Koketováním s okultismem se člověk poddává vládě zlých duchů, což s sebou vždy přináší tragické důsledky. Nadpřirozený dar, který nepochází od Boha, pochází od zlého ducha a nemůže přinést dobré ovoce, přestože z něj zprvu kyne nějaký užitek, např. moc uzdravovat nebo vědění. Jde o zdánlivá dobra, jelikož opravdovým cílem zlého ducha je vždy záhuba člověka, uvrhnout ho do tenat hříchu a odloučit od Boha. Okultistické praktiky jsou porušením prvního přikázání Desatera, jsou těžkým hříchem, který přetrhává spojení člověka s Bohem. Pán Ježíš vysvětloval Alici Lenczewské: „Smrtelný hřích Mě zabíjí v chrámu lidské duše. Jsem v jeho duši mrtvý a mrtvá je i jeho duše. (…) Dokud však je na světě, má možnost zmrtvýchvstání duše prostřednictvím smíření se Mnou.“ (Słowo pouczenia, 160) Když ale člověk Boha odvrhuje, stává se bezbranným vůči zničujícímu působení zlého ducha.
Církev varuje
Pán Ježíš řekl svým učedníkům: „Nebojte se těch, kdo zabíjejí tělo, ale víc už vám udělat nemohou. (…) Bojte se toho, který má moc vás zabít a ještě uvrhnout do pekla.“ (Lk 12,4–5)
Církev, poslušna slovům Kristovým, varuje před duchovními ohroženími. V Katechismu katolické církve najdeme toto ponaučení: „Je třeba odmítat všechny způsoby věštění: dovolávat se satana nebo zlých duchů, vyvolávání mrtvých nebo jiné praktiky, o nichž se neprávem soudí, že »odhalují« budoucnost. Uchylovat se o radu k horoskopům, k astrologii, k hádání z ruky, k výkladu předtuch nebo věšteb, k jevům jasnovidectví, ptát se medií, v tom všem se skrývá vůle mít vládu nad časem, nad dějinami a konečně nad lidmi a zároveň touha naklonit si skryté mocnosti. Je to v příkrém rozporu se ctí a úctou spojenou s láskyplnou bázní, jakou dlužíme pouze Bohu.“ (KKC 2116) „Všechny praktiky magie a čarodějnictví, kterými člověk zamýšlí podrobit si skryté mocnosti, aby mu sloužily, a tak dosáhnout nadpřirozenou moc nad bližním, byť by to směřovalo i k jeho uzdravení, závažně odporují ctnosti zbožnosti. Takové praktiky jsou ještě více odsouzeníhodné, jsou-li spojeny se záměrem škodit druhým nebo když se dovolávají zásahu zlých duchů. Také nošení talismanů je hodno pokárání. Věštění nebo magie se často užívá ve spiritismu. Proto církev věřící před ním varuje. Uchylování se k tzv. přírodním léčebným metodám nesmí vést ani ke vzývání zlých mocností, ani ke zneužívání důvěřivosti druhých.“ (KKC 2117)
Svatý Jan Pavel II. obrátil pozornost na nebezpečí šířících se praktik pocházejících z Dálného východu: „Je třeba varovat křesťany, kteří se s nadšením otvírají rozmanitým nabídkám pocházejícím z náboženských tradic Dálného východu a týkajícím se například technik a metod meditací a askeze. V jistých společenstvích se to stalo jakousi módou, která je nekriticky přijímána.“ (Překročit práh naděje)
Kardinál Ratzinger poukázal na zásadní rozpor mezi západní a východní mystikou: „Charakteristickou vlastností tohoto druhu mystiky (jogína) je zkušenost identity: mystik tone v oceánu »naprosté jednoty « (…). Na posledním stupni tohoto prožitku mystik neřekne svému Bohu: »Jsem tvůj«, ale jeho formulace bude znít: »Já jsem ty«.“ (Víra – pravda – tolerance) Je záhodno zde připomenout i slova sestry Michaely Pawlikové, jež dlouhá léta působila v Indii: „Účinky západní a východní mystiky stojí vůči sobě v naprostém protikladu. Nejsou to různé cesty vedoucí na tentýž vrchol, ale je to dosahování zcela odlišných vrcholů: vrcholu pokory a vrcholu pýchy! Jedni dospívají k Pravdě, druzí k iluzi.“
Vědomí hříchu
Móda oddávat se praktikám pocházejícím ze spirituality, jež jsou křesťanství cizí, o níž psal sv. Jan Pavel II., a nárůst popularity pohanských rituálů uspávají svědomí mnoha lidí. Je snazší ospravedlnit své počínání, když „to dělají i jiní“. Těžší už však je přijmout pravdu o ohrožení, jaké představuje hřích, a o reálném působení zlého ducha. Svatý Jan Pavel II. v poselství adresovaném účastníkům prvních Světových dní mládeže učil takto: „Je třeba se neustále vracet ke kořenům zla a hříchu v dějinách lidstva a celého světa, tak jako se vrátil Kristus k tomuto kořeni ve svém velikonočním tajemství kříže a zmrtvýchvstání. Není třeba se bát nazvat prvního působitele zla jménem. Je to ďábel. Taktika, které užil a užívá, spočívá v tom, že se sám neodhaluje. Že zlo, od začátku jím vštěpované, má vycházet z člověka, jeho systémů a vztahů – mezilidských, mezitřídních, mezinárodních –, aby se tak stále více stávalo »strukturálním« hříchem a mohlo se stále méně identifikovat jako hřích »osobní«. Aby tedy měl člověk pocit, že je hříchu »zbaven«, a současně aby byl do něj stále více pohroužen. (…) Vždyť nelze svět odtrhávat od Boha a stavět jej v srdci člověka proti Bohu. Nelze ani odtrhávat člověka od Boha a stavět ho proti Bohu. To je totiž proti povaze světa a proti povaze člověka, proti niterné pravdě, která utváří celou skutečnost. Lidské srdce je opravdu neklid-né, dokud nespočine v Bohu.“ (Parati semper, 15) Vzdálení se Bohu, život v hříchu s sebou přináší tragické důsledky. Jasně to ukazují svědectví lidí nacházejících se
v různých duchovních ohroženích, kteří se podělili o své zkušenosti. Je na místě alespoň některé z nich přiblížit.
Důsledky seance reiki
Dozvuky jednoho „uzdravujícího zákroku“ reiki pociťuje paní Barbara dodnes.
„První symptomy tohoto léčení se přihlásily hned následujícího dne. Ovládl mě obrovský strach, sevřel se mi žaludek, měla jsem dojem, že mi z obličeje slézá kůže. Postupem času tyto pocity nabíraly na intenzitě a rozmanitosti. V hlavě mi začalo šumět a tento šum postupně přešel v pocit pečení a pálení obličeje a tlaku na zádech a hrudním koši. Nejhorší ale pro mne byl pocit, že mě po těle hladí nesmírně těžké dlaně, které mě přitlačují ke gauči, na němž jsem ležela. Současně jsem cítila, jak se jiné ruce mihají ve vzduchu kolem mého těla. Čím rychlejší to míhání bylo, tím silněji ta dlaň dopadala na mé tělo, což mi způsobovalo značnou bolest. Krom toho jsem cítila, jak se do mého těla zakusují zuby a drásají mě pařáty. Vrcholem mé bolesti byl pocit jehel probodávajících mou kůži a tělo podél páteře. Všechny tyto symptomy působily současně, o spánku nemohla být vůbec řeč. Zničená a naprosto zoufalá z pronásledování zlých duchů jsem se rozhodla spáchat sebevraždu. Svěřila jsem se Božímu milosrdenství a začala si podřezávat žíly… V tu chvíli u dveří zazvonil můj soused. (…) Pochopila jsem, že mou jedinou záchranou je Ježíš. Dnem i nocí jsem k Pánu vysílala prosby o záchranu. A díky vroucí modlitbě, častému přistupování ke svátostem, postu o chlebu a vodě a modlitbě lidí z Obnovy v Duchu Svatém všechna ta trápení zlého ducha dočista ustala. Čas od času se ještě některé symptomy vracejí, ale už se jich nebojím; dnes na tyto útoky Zlého pohlížím jako na pobídku k intenzivnější modlitbě a naprostému odevzdání se Ježíši. Nyní chápu, že Pán ve své lásce tyto útoky Zlého na mne dopustil, aby mě pobídl k intenzivnější modlitbě a častému přistupování ke svátostem.“
Silvova metoda kontroly mysli
Tomasz se soužil kvůli závislosti na pornografii a hledal z této své závislosti cestu ven. Na radu svého kamaráda zavítal na kurz Silvovy metody.
„První dva dny tohoto kurzu ukázaly různé rádoby psychologické metody umožňující zdánlivě zlepšit činnost paměti a napravit produktivitu mozku. Poslední den nás učili, jak lze diagnostikovat nemoci a na dálku je léčit. Bylo to vše o to pozoruhodnější, že jsem se na vlastní kůži přesvědčil o existenci skutečnosti, o které jsem neměl tušení, ale která nicméně působila. Dnes vím, že šlo o spiritismus a že to vědění pocházelo od démonů. Po zakončení kurzu jsem začal vehementně praktikovat nově nabyté dovednosti a vyprávět o tomto »magickém« světě svým příbuzným. (…) Měsíce míjely a můj stav, místo aby se zlepšoval, se zhoršoval. K dřívějším problémům se začaly přidružovat nové – stával jsem se postupně stále více smutnějším a podrážděnějším. Děly se se mnou podivné věci: stále častěji jsem měl hororové sny a budil jsem se v panické hrůze. Bál jsem se usnout, poněvadž jsem měl dojem, že kromě mě je v mém pokoji ještě někdo. Časem jsem při meditaci cítil, jako kdyby mě někdo dusil. Napadaly mě též sebevražedné myšlenky. (…) Naštěstí na mne Bůh ani v tomto mém stavu nezapomínal. První paprsek naděje zazářil, když mi přítel mých rodičů sdělil, že meditace, kterou praktikuji, je nebezpečná, a poradil mi, abych poslouchal promluvy P. Jacquese Verlindeho. (…) Otevřely se mi oči – v jeho povídání jsem se poznal a pochopil jsem, že to, co dělám, je zdrojem mých problémů. Zanechal jsem od té doby praktikování meditací a zašel jsem ke zpovědi. Od toho okamžiku zmizely všechny nadpřirozené experimenty.“
Zapletený s jógou
Wiesław zaslechl v rádiu, že jóga je relaxací, která zaručuje libé pocity. Navnaděn tímto ujištěním se rozhodl vyjít avizované nabídce vstříc.
„Neměl jsem potuchy, co to jóga je, ale viděl jsem to tak, že právě v ní najdu vyřešení svých problémů. Začal jsem tedy praktikovat východní meditace. (…) Samozřejmě jsem přestal chodit do kostela, abych se v »naprosté svobodě« duchovně, psychicky i finančně rozvíjel. Oněch cvičení se účastnili vystudovaní lidé, povětšinou velmi ochotní a citliví, nicméně zranění, z rozbitých rodin, žijících tak jako já v hříchu. Byli tam lékaři, právníci, učitelé, podnikatelé. Po třech měsících docházení na tato cvičení jsem se začal cítit mnohem lépe, přestal jsem pít a kouřit. (…) Zlo působí prostřednictvím magie ve dvou směrech. V první fázi budí dojem, že člověku slouží, přičemž ten si není vědom, že se otvírá působení satanovu – proto jsem já velmi brzy dostal to, po čem jsem toužil: zbavil jsem se závislostí a nízkého sebevědomí. (…) Na tomto místě je nutné poznamenat, že teprve tehdy se začíná satan projevovat velmi agresivně a snaží se zničit člověka, který se chce od něho odpoutat a následovat učení Ježíše Krista. (…) Byla období, kdy jsem se z toho snažil vycouvat. Jenže jsem to nezvládl, relaxační cvičení mě přitahovala a působila jak magnet, bylo to silnější než jakákoli závislost. Dnes vím, že šlo o pouta, satanovy okovy. (…) Po 11 letech bez návštěvy kostela jsem před očima guru poklekl a prosil jsem Boha: »Bože, řekni, o co tady jde? Kde to jsem?« A Pán se nade mnou slitoval. Okamžitě mě zalilo světlo Ducha Svatého. Pochopil jsem, že je to sekta a že guru ovlivňuje cvičením jógy myšlení účastníků, že jsme nástroje v satanových rukou zbavení samostatného myšlení. Na místě jsem se rozhodl odejít. Guru ovšem pochopil, že už vím, kým je – a v tu ránu se na mě vrhlo celé peklo! Rázem byl konec s mým zdravým sebevědomím, vystavěným satanem na písku. Započal se horor, přestal jsem logicky myslet. Satan zasáhl mé tělo, psychiku a hmotné věci. (…) Cítil jsem, že záchranou je pro mne Ježíš Kristus přítomný v církvi svaté. Mělo to však jeden háček: více než půl roku jsem nedokázal vkročit do kostela, nedokázal jsem se modlit, obzvláště ne růženec, jenž je účinnou zbraní proti satanovi. Nemohl jsem ani poslouchat Radio Maryja. Velmi často jsem ležel před poutním chrámem Božího milosrdenství v krakovských Łagiewnikách – tam mi bylo krapet lépe. Satan se mi mstil: vzal mi sílu, energii a chuť do života. Má duše byla zavalena haldami hříchů, mezi nimiž se vyjímala pýcha. (…) Nakonec se mi povedlo vejít dovnitř chrámu Božího milosrdenství a přistoupit ke svaté zpovědi. Překvapilo mě, že jsem neslyšel žádná obvinění. Kněz mi řekl: »Ježíš tě miluje. On jinak ani neumí, a odpouští ti všechny hříchy. « Já se však nedokázal modlit, dotíraly na mě chmurné myšlenky. Začal jsem se modlit Otče náš nebo Zdrávas, Maria a nevěděl jsem, jak to pokračuje dále… Celou tu dobu jsem však začínal stále znovu a znovu a bojoval jsem. Až mše svatá odsloužená u mne doma a modlitba kněze exorcisty nade mnou u mne doma přervaly okovy zla. Tehdy se udály nepředstavitelné věci: můj otec, který mě všude jen proklínal, mi konečně požehnal, můj syn přestal užívat drogy a stav mé dcery se rovněž zlepšil. Povšiml jsem si, že když se modlím, musí satan čekat za dveřmi mé mysli. (…) Vsadil jsem vše na Krista a jeho uzdravující moc v církvi. To mě zachránilo. (…) V mém opuštění područí okultismu mi kromě každodenní vytrvalé modlitby a svátostí zpovědi a Eucharistie pomáhají půst a almužna a také poutě na posvátná místa.“
Záchrana v Bohu
Výše citovaná svědectví ukazují, že jedině díky Boží moci se může člověk osvobodit z područí zlého ducha. Skrze svátosti pokání a Eucharistie a také skrze vytrvalou modlitbu uzdravuje Bůh lidskou duši, přetrhává pouta hříchu. Pán Ježíš zve každého hříšníka, aby se poddal zázračnému působení jeho milosti: „I kdyby byla duše jak rozkládající se mrtvola a i kdyby pro ni už z lidského pohledu nebylo vzkříšení a vše by bylo ztracené, není tomu tak u Boha. Zázrak Božího milosrdenství vzkřísí v plnosti také tuto duši.“ (sv. Faustyna, Deníček, 1448)
Převzato z Týdeníku Světlo č. 7/2025, původně in: Trwajcie w miłosći 4/2023
Obrázek: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!