Historicky první konference senátního Podvýboru pro rodinu proběhla v úterý 17. října v prostorách Valdštejnského paláce. Toto setkání se konalo pod záštitou senátorky Daniely Kovářové a s ideou uspořádat ji, a to na téma patchworkových, neboli sešívaných rodin, přišla psycholožka Alicie Leix.
Patchworkových rodin, které vznikají po rozvodu, když rodiče navážou nová partnerství, přibývá. Protože je to téma úplně neprobádané a nové, považuje senátorka Daniela Kovářová za důležité se jím zabývat. Coby rodinná advokátka se často setkává při své práci s tématy „macech“ a výživného.
Jitka Chalánková, předsedkyně Podvýboru pro rodinu v úvodu konstatovala, že samozřejmě ideálem patchworkové rodiny nejsou, ale je to realita a poměrně častá, protože se to týká většiny dětí v České republice. A jak zaznělo i v podtitulu konference, mohou fungovat jako zesilovač nejen toho dobrého, ale i toho horšího. „Neměli bychom zapomínat na to nejdůležitější, a to jsou práva dětí, která jsou nadřazená všem ostatním,“ zdůraznila. Během přednášek ovšem dále zaznělo, že práva dítěte a jeho dobro nemusí být totožné s tím, co dítě chce.
Problém kupování si dětí
Psycholožka Alicia Leix v této souvislosti varovala před „kupováním si dětí“ v rodičovském sporu. „Současné děti jsou generací, která nás jednou bude živit. Oni musí získat sociální kompetence. Ale ty se získávají mnohaletou prací. A je normální, a je v popisu práce teenagera, že se vzpírá, odmlouvá, je drzý. Ale položme si otázku, co je v popisu práce rodiče dítěte v tomto věku? Rodiče by se tomu měli postavit, stanovit hranice, udržet domluvy a na jejich dodržování trvat a pokud je dítě nesplní, přinést konkrétní konsekvence…“ vyjmenovává psycholožka. Pokud mají rodiče stejný názor na výchovu a jsou jednotní, jde to poměrně dobře. Ale pokud se rozvádějí nebo se už rozešli, neshodnou se obvykle ani na výchově. A nastává situace, kdy je dítě kupováno jedním či druhým, nebo kdy jeden rodič usiluje o výchovu a hranice a druhý všechno sabotuje. Alicia Leix si klade otázku, jestli má smysl pro toho rodiče, který vychovává, se vůbec o něco snažit, když následující týden bude dítě u druhého rodiče, kde „může vše“?
A varuje: tam, kde je dítě kupováno, protože z toho koukají vyšší alimenty nebo možnost pokořit bývalého partnera, kde nemá žádné povinnosti, nemusí dodržovat ani zásady slušného chování, může klidně druhého rodiče vydírat. „Takové dítě se nenaučí sebeobětování, sebeupozadění. Nenaučí se, jaké to je, přizpůsobit se jiným a nenaučí se ani udržovat dlouhodobé vztahy, soukromé i pracovní… a toto je generace, která se jednou o nás bude starat,“ apeluje psycholožka a vybízí k hledání řešení a osvětu v této oblasti. Podle ní je důležité uvědomit si, že přání dítěte nemusí být jednoznačně k jeho prospěchu.
Dobro dítěte na prvním místě
Daniela Kovářová k tomu dodává, že v advokacii jsou různé postoje. Zatímco pro některé je hlavní požadavek rodiče – jejich klienta, jiní dávají na první místo dítě a jeho dobro.
„Patchworkové rodiny se rozmáhají, relativizují se hodnoty, které jsou prověřeny staletími. Bohužel se s tím nedá nic dělat. Naštěstí justice jako konzervativní instituce se těmto trendům přizpůsobuje velmi, velmi pomalu,“ konstatoval Pavel Kotrady, předseda Okresního soudu Vsetín. Připomněl, že v této oblasti nelze zobecňovat, a že každý případ je individuální. Na prvním místě ovšem musí vždy být nejlepší zájem dítěte.
Renáta Šínová ve svém vstupu nazvaném „Potřebujeme novou legislativu pro patchworky“ konstatovala, že nepotřebujeme. Ale bylo by potřeba něco ve vztahu ke střídavé péči. Podivuje se nad případy, se kterými se setkává, kdy najednou je otci dítěte upřena nebo omezena péče s vysvětlením, že „mužský vzor v rodině už zastává někdo jiný“. Stejně tak se ukazují problémy se snížením výživného z důvodu narození nového dítěte v rodině nebo změna životní úrovně v novém vztahu. Doposud se lidé v novém vztahu raději nebrali, protože by příjmy druhého manžela mohly znamenat snížení alimentů. Dnes, jak dodává Renáta Šínová, už se výklad posouvá i k nesezdanému soužití partnerů. Ale i to mají někteří tendenci „obcházet“.
Během konference hovořil také Pavel Rataj, párový terapeut o problémech v partnerství sešívaných rodin. Zmínil mimo jiné, že trauma pramení spíš z toho, že si partneři nerozumí, než kde dítě žije a kdo ho vychovává.
Hana Konečná z Jihočeské univerzity zase poutavě hovořila o problémech asistované reprodukce, kterými se zabývá už třicet let. Zajímavý byl vstup Jany Palonycové o výsledcích srovnávací studie Patchworkové a tradiční rodiny. Leona Hozová z Výzkumného ústavu práce a sociálních věcí zase představila výsledky výzkumu parentifikace, tedy stavu, kdy dítě neúměrně věku na sebe přebírá odpovědnost dospělého, a to buď emocionálně, anebo že neúměrně zastává péči o rodinu nebo o mladšího sourozence. Překvapivě vyšlo najevo, že děti, které vyrůstaly v narušeném, nezdravém prostředí, mají tendenci jít pracovat v pomáhajících profesích. Některým z těchto témat se budeme věnovat v samostatných článcích.
O kurníku, obětování se a církevním právu
Jedním z posledních přednášejících byl advokát Ronald Němec, který hovořil o moderních a patchworkových rodinách z pohledu církevního práva. „Chceme společnost, která prosperuje. Ale pokud neprosperuje rodina, nemůže prosperovat společnost,“ řekl v úvodu a vyprávěl, jak spolu se svými dětmi vymýšlel dárek pro maminku/manželku k Vánocům – jak koupili kurník, se synem vybagrovali díru, smontovali kurník a nakonec koupili slepičky i kohouta… „Pokud se ptáte, v čem spočívá dneska úplná rodina, a jak to souvisí s církevním právem, ta mj. spočívá v tom, že nejvyšší hodnota je láska a oběť. To, co my můžeme dětem jednou předat je vědomí, že se mají obětovat pro druhé. Že my, rodiče, se obětujeme pro děti a tím je učíme, že až budeme staří, jednou se oni obětují pro nás.“ Ve své práci pro jednu velkou paliativní službu se setkává se starými lidmi, kteří umírají sami. „Proč ti lidé umírají sami? A pokud mám patchworkovou rodinu, jak mohu přimět dítě, aby se staralo o cizího dědečka nebo cizí babičku?“ ptá se advokát. On sám, který měl tři tatínky, říká že většina dětí vnímá svého tatínka spíš biologicky. A přestože ho ztratil v sedmi letech, pamatuje si ho velmi dobře.
V závěru konstatuje, že dneska mnoho lidí podléhá reklamám. Uvěří tomu, že pokud chce být dobrý manžel, koupí své ženě drahé dárky, pokud chce být dobrý otec, musí být dlouho v práci a být úspěšný… ale církev ukazuje Ježíše Krista, který se obětoval za každého jednoho člověka. A i my se máme obětovat nejen za svou úzkou rodinu, ale i za širší okolí. A to zvlášť v době, která staví do centra „ego“, to jak já se cítím, jestli já se mám dobře, jestli já jsem šťastný, a že svoje finance dám sobě, hlavně ne těm „dětem z jiného manželství“.
Kateřina Šťastná
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!