Pokud je nauka vydávána za nezměněnou, pak v případech, kdy se slova a činy současného papeže jeví jako nejednoznačné a nepřesné, nezbývá než se spolehnout na učení jasně formulované jeho předchůdci.
Debata iniciovaná dopisem kardinála Duky, odpovědí ze strany Vatikánu a následné podrobné analýzy tohoto oficiálního stanoviska, v němž kardinál Gerhard Ludwig Müller poukázal na jeho velké teologické mezery, má další pokračování. Jeho autorem je profesor Leonardo Lugaresi, italský patristik a znalec prvních křesťanských staletí. V listu, který publikoval jeho adresát, přední italský vatikanista Sandro Magister, jehož blog na stránkách týdeníku Espresso se stal středobodem mnoha teologických diskusí, poukazuje na zcela zásadní význam Müllerova rozboru. Najdeme v něm totiž jasné indikace, jak se postavit k záměrným a systematickým dvojznačnostem v některých otázkách magisteria, které papež František na jedné straně opakovaně prohlašuje za nezměněné, ale zároveň s nimi sám zachází jako by byly “tekuté” (ve smyslu Baumanovy “tekuté společnosti”).
Lugaresiho řešení je geniálně prosté. Pokud je nauka vydávána za nezměněnou, pak v případech, kdy se slova a činy současného papeže jeví jako nejednoznačné a nepřesné, nezbývá než se spolehnout na učení jasně formulované jeho předchůdci.
Přinášíme plné znění listu profesora Lugaresiho
Drahý Magistře,
domnívám se, že dopis, v němž kardinál Gerhard Ludwig Müller zveřejnil své hodnocení odpovědi, kterou Dikasterium pro nauku víry poskytlo na „dubia“ předložená kardinálem Dominikem Dukou jménem biskupů České republiky ohledně výkladu „Amoris laetitia“, je dokumentem velice významným.
Je jím nejen pro vysokou kvalitu jeho teologického obsahu, ale především proto, že obsahuje cenný návod, jak mnoha dobrým katolíkům pomoci vyjít z obtížného stavu aporie, v němž se v současnosti nacházejí, v soukolí mezi upřímnou touhou nadále poslouchat papeže a hlubokými rozpaky, neřkuli utrpením, které v jejich svědomí vyvolávají některé aspekty jeho magisteria, které se jim jeví jako zjevná diskontinuita, ne-li přímo protiklad k předchozímu učení církve.
Text kardinála Müllera představuje v jistém smyslu skutečný přelom v dynamice onoho procesu formulování otázek, „dubií“, jimiž se malá, nikoli však bezvýznamná skupina kardinálů snažila v průběhu těchto let napravit to, co se mnohým zdá být specifickým nedostatkem učení papeže Františka, totiž jeho nejednoznačnost.
Říci, že papežovo učení je často nejasné, neznamená být vůči němu nepřátelský nebo ho znevažovat: řekl bych, že jde spíše o konstatování zřejmého faktu. Jak jste vy sám připomněl v úvodu k Müllerovu dopisu, je známo bezpočet případů, kdy papež pronesl výroky, které jsou dvojznačné (ve smyslu, že umožňují protichůdné interpretace) a/nebo si odporují, jelikož se vzájemně rozcházejí, a pokaždé, když byl požádán, aby jednoznačně upřesnil jejich význam, se odpovědi buď vyhnul, nebo odpověděl, často nepřímo, způsobem neméně nejednoznačným a neuchopitelným.
V takovém „modu operandi“ se tedy dvojznačnost nezdá být náhodná, nýbrž podstatná, protože odpovídá tekutému pojetí pravdy, které se štítí jakékoli formy pojmového vymezení a považuje ji za zatvrzelost, jež křesťanské poselství zbavuje života. Axiom, že „skutečnost je nadřazena ideji“, na který se papež Jorge Mario Bergoglio opakovaně odvolává, je ve skutečnosti používán tak, že potírá princip nerozpornosti a z něj vyplývající nárok, že nelze zastávat určitou ideu a zároveň i její opak.
Novost postoje kardinála Müllera spočívá podle mého názoru v tom, že na otázky položené jeho bratry biskupy prefektovi Dikasteria pro nauku víry (a tedy potažmo i papeži, který ho jmenoval) odpověděl on, Müller, a učinil to tak, jak by to měl býval udělat jeho současný nástupce v tomto úřadu, tedy jasně, s racionálními argumenty, způsobem odpovídajícím tomu, co známe ze Zjevení, jak nám je předala posvátná Tradice a Písmo svaté.
Neznamená to však uzurpování si funkce, která mu nepřísluší, a podkopávání papežovy autority? Abychom mohli odpovědět na tuto otázku, je třeba mít na paměti, že při vší neuspořádané tekutosti současného „nového magisteria“ zůstává jeden pevný bod, který papež a všichni jeho spolupracovníci bez výjimky vždy znovu potvrzují a nikdy nepopírají, a tím je trvání na plné kontinuitě mezi Františkovým učením a učením jeho předchůdců, zejména Benedikta XVI. a Jana Pavla II. ‚Učení se nemění‘, bylo tisíckrát opakováno jako mantra, coby odpověď pochybujícím a znepokojeným katolíkům.
Právě na tomto místě navazuje Müllerova argumentace, která s odzbrojující prostotou ‚Kolumbova vejce‘ ukazuje cestu: Pokud je v nějaké otázce magisterium Jana Pavla II. a Benedikta XVI. jasné a jednoznačné a naopak Františkovo magisterium se jeví jako nejednoznačné a zdá se, že může být vykládáno v rozporu s nimi, z principu kontinuity vyplývá, že když my věřící nerozumíme (a papež nevysvětluje), můžeme se bezpečně obrátit na jeho předchůdce a řídit se jejich učením, jako by bylo jeho vlastní, protože on sám nás ujišťuje, že žádná diskontinuita neexistuje. Poslušnost rozumu a vůle lze ve skutečnosti zachovat jen vůči tomu, čemu správně rozumíme: nemůžeme přitakat výroku, jehož smysl nám není jasný.
Příspěvek kardinála Müllera nám v podstatě ukazuje směr, kterým bychom se měli ubírat: my katolíci máme velmi bohaté dědictví, které pochází z dvaceti století vývoje křesťanské nauky a které bylo v posledních letech dobře prohloubeno, formulováno a aplikováno na situace a problémy naší současnosti, zejména díky velkým papežům, jakými byli ti výše zmínění. U nich nacházíme odpovědi, které potřebujeme. Řiďme se jimi a nepochybíme.
To, co se dnes záměrně ponechává nejednoznačné, zůstává irelevantní rovněž pro svědomí, právě kvůli své nejasnosti, ve srovnání s tím, co bylo naopak jasně definováno v minulosti. Můžeme-li to tak říci, je to drženo v platnosti principem kontinuity.
Teprve ve chvíli, kdy papež bez dvouznačností prohlásí, že s magisteriem jeho předchůdců již nelze souhlasit, protože bylo zrušeno jeho vlastním, padne platnost této kontinuity. Spolu s tím by však padlo mnoho dalšího. A my můžeme důvěřovat, že se tak nestane.
Leonardo Lugaresi
http://magister.blogautore.espresso.repubblica.it/2023/10/20/nella-sua-lettera-a-duka-muller-insegna-anche-come-rimediare-alle-ambiguita-di-francesco-un-commento/
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!