Němečtí biskupové zavádějí genderovou ideologii do škol a pastorace. Sotva jim vadí, že nonšalantně odmítají Písmo svaté, přirozený zákon, křesťanskou antropologii a učení církve.
Sotva lze pochybovat o tom, že v církvi v Německu existují silné síly, které chtějí do vzdělávání a kázání implantovat učení genderové ideologie. Katolická morální nauka není jedinou součástí učení, která jde ke dnu. Jak jsme již informovali, hamburská arcidiecéze zveřejnila novou rámcovou koncepci sexuální výchovy na katolických školách. Jak jasně ukázali bývalí žáci a iniciativa rodičů, je bohužel třeba uznat, že ústřední tvrzení koncepce jsou ve značném rozporu se závaznou sexuální naukou katolické církve. To je ještě velmi mírně řečeno. Rámcová koncepce Kentelera a Sielerta je v podstatě čistá kultura, a proto je pro katolíky nepřijatelná.
Ve zvláštním čísle Herder Korrespondenz s názvem „Herder Thema – SICHTBAR ANERKANNT -Vielfalt sexueller Identitäten “ se vyjadřují mimo jiné dva němečtí biskupové. V rozhovoru s Marianne Heimbachovou-Steinsovou a Andreasem Lobem-Hüdepohlem se biskupové Heinrich Timmerevers a Ludger Schepers vyjadřují pod titulkem „Skutečnost je důležitější než idea“. Timmerevers je drážďansko-míšenským biskupem a předsedou biskupské komise pro školy a vzdělávání. Schepers je pomocným biskupem v Essenu a biskupským zmocněncem pro queer pastoraci. Timmerevers v rozhovoru přiznává, že v souvislosti se svým zapojením do Fóra 4 synodální cesty musel vyvinout zcela novou citlivost pro lidi, kteří se liší od binárních. Následuje řada výčtů lidí, kteří změnili svou genderovou identitu, a co to s biskupem udělalo. Šokující je, že pastýř církve zde není schopen oddělit pochopitelnou osobní citlivost od racionálního učení církve – v tomto případě teologie stvoření. Biskup se zastaví u citlivých věcí. „Toto setkání zcela převrátilo mé myšlení,“ vyznává se biskup v rozhovoru doslova. Něco podobného jako v Hamburku lze očekávat i v případě celé Německé biskupské konference, když Timmerevers přiznává: „V současné době pracujeme na textu, který se zabývá přínosem křesťanských škol k tomuto tématu.“ Schepers je rovněž členem redakčního týmu a opakovaně nastoluje otázku údajné diskriminace. Podle Scheperse, pokud by bylo možné, aby se školy staly bezpečnými místy, bezpečným prostorem, pak by to bylo pro společnost dobré. Zde je třeba zdůraznit: Školy by měly být bezpečným prostorem pro tzv. queer lidi. Každý, kdo denně sleduje zprávy o tom, co se v současné době děje v německých školách, si rychle uvědomí, v jakém paralelním vesmíru němečtí biskupové žijí. Jistě by se našly i jiné problémy než ideology vymyšlená sexuální diverzita, zejména pro školy, kde na některých místech až 90 procent žáků neovládá běžný vyučovací jazyk.
Teologie stvoření je také lehkou rukou odmítnuta, když Schepers říká – zcela banálně – že žádný člověk nebyl přítomen, když Bůh všechno stvořil. Alespoň připouští, že Bůh stvořil všechno. Podle Scheperse jsou v něm zahrnuti všichni lidé: muži, ženy a všechno mezi tím. Zatím nevíme, jaké nové poznatky se objeví. Takto lze katolickou nauku o stvoření jednou větou odmítnout a předat ji poněkud větrnému obrazu vědy. Dokonce varoval před určením, že je to tak či onak.
Je zde zřejmé napětí s učením církve, když Katechismus katolické církve, který autenticky prezentuje víru církve, v č. 369 píše: „Muž a žena jsou stvořeni, to znamená z Boží vůle, v dokonalé rovnosti jednak jako lidské osoby, jednak ve svém mužství a ženství. Být „mužem“ a „ženou“ je něco dobrého a Bohem určeného: muž i žena mají nezcizitelnou důstojnost, která jim přichází přímo od Boha, jejich Stvořitele [srov. Gn 2,7.22]. Muž i žena jsou stejně důstojní „k obrazu Božímu“. Ve svém mužství a ženství odrážejí moudrost a dobrotu Stvořitele.“
Na tomto místě by bylo také vhodné podívat se na dopis „’JAKO MUŽI A ŽENY VÁS VYZÝVÁ“ K DIALOGU O RODOVÉ OTÁZCE VE VZDĚLÁVÁNÍ (2. února 2019)“ od Dikasteria pro kulturu a vzdělávání. Dopis na několika místech jasně zdůrazňuje bipolaritu člověka podle stvoření a zabývá se různými genderovými teoriemi do nebývalé hloubky. Mimochodem, tento dokument také vyvrací často slýchané obvinění, že církev nepřijímá poznatky humanitních věd. Je a zůstává s podivem (nebo možná ne), proč tento dokument nehrál žádnou roli na 4. fóru synodální cesty. V ústřední myšlence dopisu se objevuje následující výtka: „Antropologická dezorientace, která často charakterizuje kulturní klima naší doby, jistě přispěla k destrukci rodiny, s tendencí destabilizovat rozdíly mezi muži a ženami, které jsou považovány za prostý výsledek historicko-kulturní podmíněnosti.“ (s. 5). (č. 1), mohou se biskupové Timmerevers a Schepers pohoršovat, protože celá diskuse v Herderově brožuře není o ničem jiném. Morální učení církve je v mnoha bodech dekonstruováno, nahrazeno genderovou ideologií a obohaceno o sexuální rozmanitost. Nic z toho není katolické!
Také drážďansko-míšenský biskup jasně určuje tento směr: „Církev se musí změnit i ve svém učení, tj. rozvíjet se a prohlubovat.“. Přeložme si to: „Bůh se mýlil!“. Jde o změnu nauky, která byla vždy popírána. Nyní se stále častěji připouští. Schepers tuto cestu vysvětluje, když zdůrazňuje, že teologie musí zpochybňovat stávající myšlenkové vzorce. Například biskupský komisař pro queer požaduje, aby teologie měla za úkol říci, jak by mohla vypadat úspěšná sexualita před manželstvím, a to nejen pomocí zákazů. Německý queer biskup tak vyzývá k odklonu od jedné z nejstarších, biblicky dobře podložených nauk církve, která zásadně odmítá a zavrhuje jakoukoli formu sexuální aktivity mimo manželství. Písmo svaté používá v celém Novém zákoně slovo „porneia“ (πορνεία), které se často překládá jako ‚smilstvo‘ nebo „nečistota“ do němčiny. Označuje širokou škálu sexuálních hříchů, včetně smilstva, cizoložství a dalších forem sexuálního zneužívání. Není zde prostor pro hodnocení nebo odsudek. Požadavek na změnu nauky v tomto bodě je proto nemalým problémem.
Každý, kdo chce vědět, co čeká věřící v Německu v příštích letech v oblasti křesťanské antropologie a morálního učení, by neměl váhat a měl by si výše uvedenou brožuru zakoupit a pečlivě prostudovat. Mnohé z textů v brožuře získají normativní charakter pro uskutečnění díla zkázy, které započalo Fórum 4. Neměli bychom se však bát konfrontovat biskupy s jejich jednáním, neboť realizace takových koncepcí představuje masivní rozchod s učením, a tím i s jednotou církve. Není důvod, proč dokumenty, jako je koncepce z Hamburku, neposílat Svatému stolci prostřednictvím nunciatury. Důležité je, že nesmí jít o akcionismus, ale že to musí udělat ti, kterých se to týká, sami a také dát tuto obavu najevo. Jde o spásu duší, která je pro církev nejvyšší prioritou. Tyto výzvy nezůstanou v Římě bez odezvy, i když je k tomu zapotřebí trpělivosti.
Katolíci nesmí následovat biskupa, který se odvrací od učení církve výše uvedeným způsobem. Vyjádřené protesty jsou vhodné a potřebné. Nic však nenahradí ujištění se o vlastní víře a učení. Když selžou pastýři, musí se aktivně zapojit sami katolíci. Současné omyly jsou až příliš lákavé a chytlavé, protože přicházejí spolu s „dobře zažitými“ termíny, jako je antidiskriminace a tolerance. Pro získání jistoty doporučujeme přečíst si katechismus i výše zmíněný dopis výchovného dikasteria. Pokud by se ve školách (i jinde) skutečně prosadila rámcová koncepce sexuální rozmanitosti, jako je ta hamburská, lze rodičům jen doporučit, aby své děti do tzv. katolických škol neposílali. Po nyní úspěšném zničení víry v důsledku naprostého selhání katecheze se nyní část německého episkopátu připravuje na přestavbu církve v Německu na eko-socialistickou církev ducha doby. To nikdo nepotřebuje. V neposlední řadě by mělo být jasné, kde synodální cesta pokračuje ve svém díle zkázy. V ordinariátech a komisích se prostě pokračuje v tom, co bylo rozhodnuto nebo (srov. základní text Život v úspěšných vztazích) nebylo rozhodnuto. Lze jen znovu a znovu zdůrazňovat, že synodální cesta není u konce a že takzvaný synodální výbor je neškodné divadlo Punch and Judy ve srovnání s tím, co se děje v tajnosti.
Pro všechny, kteří jsou nyní zděšeni, otráveni, frustrováni nebo prostě naštváni, přinášíme delší citát z dopisu výchovného dikasteria jako povzbuzení, které lze při vší úctě vmést biskupům do tváře:
„Tato kultura dialogu [kterou dokument popisuje dříve. Pozn. PW] také není v rozporu s legitimní snahou katolických škol zachovat si vlastní vizi lidské sexuality v souladu se svobodou rodin, aby mohly založit výchovu svých vlastních dětí na holistické antropologii schopné sladit všechny dimenze, které tvoří fyzickou, psychologickou a duchovní identitu. Demokratický stát totiž nemůže redukovat výchovný úkol na jediný názor, zejména v tak choulostivé záležitosti, která se dotýká základního pohledu na lidskou přirozenost a přirozeného práva rodičů na svobodnou volbu výchovy, jež odpovídá lidské důstojnosti. Každá školská instituce proto musí poskytnout organizační nástroje a didaktické programy, které toto rodičovské právo učiní reálným a konkrétním. Tímto způsobem se křesťanská pedagogická nabídka zhmotňuje jako skutečná odpověď na antropologii roztříštěnosti a provizoria.“
Zdroje: „Stvořil je jako muže a ženy“, Za cestu dialogu o genderových otázkách ve vzdělávání (2. února 2019).
Herderovo téma: Viditelně rozpoznáno. Rozmanitost sexuálních identit. Vydání 1. 2025. 64 stran. ISBN: 978-3-451-27580-7
Titulní obrázek: Vlajky Pride – brzy v každé katolické instituci? Foto: Matt Brown /Wikimedia/ CC-BY-2.0
Kath.net
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!