Kdo se na něj koukne, toho pešek bouchne. Tak je to v říkance – dětské hře. Poslední dobou se v okruhu mých známých takto objevuje smrt. Od určitého věku to tak prostě je, patří to k životu. U mnohých lidí to ale vyvolává tíseň, deprese.
Odchod blízkých lidí z naší reality je bolestný. A to zvláště tehdy, když jde o odchod náhlý. U starších lidí či u lidí, kteří odešli po delší nemoci, jsme schopni se z šoku vzpamatovat rychleji. U mladších či u známých, kteří odešli nečekaně (např. po nehodě), máme v hlavě spoustu otázek a nejasností. Nejsme schopni najít smysl takového odchodu.
Ač je to opravdu někdy neuvěřitelné, ale jako příchod na tento svět, i náš odchod má smysl. Jen ho je třeba hledat mimo náš rozum. Tam totiž vidět není. Je třeba nahlédnout „za oponu“.
V neděli 2. února byl svátek Hromnic, svátek světla. Světla, které nám navzdory temnotě smrti přináší Bůh s vírou, že ať už jsou okolnosti jakékoli, vše nakonec dobře dopadne.
A tak i když smrt kolem nás obchází, můžeme se se světlem podívat „za oponu“ a najít naději. Naději pro ty, co právě odešli, i naději pro nás, kteří ještě chvíli zůstáváme. A zůstáváme nejen tak ku své potěše, zůstáváme proto, že jsme ještě neudělali, co máme za úkol. Třeba úsměv na tváří pro ty, které denně potkáváme.
Foto: redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2202574896 / 2010 Děkujeme
