Moje vyjádření k rámcovým vzdělávacím programům?
Nepovažuji se za odborníka, který se může tématu věnovat naplno. Jde o vyjádření skupiny odborníků, které jsem zaštítil. Nejsem bojovník proti nikomu. Vidím ale potřebu zastat se dětí, když jsem přesvědčen, že potřebují něco jiného, než se jim nabízí. Nevnucuji pohled víry nevěřícím, ale nemohu mlčky přejít to, co dětem ubližuje.
Žádal mě o radu kněz, kterého navštívila matka z jiného města s desetiletým synem, v jehož mobilu objevila dětské porno. Zjistila, že to mají všichni kluci ve třídě, kde o přestávkách dochází dokonce ke zneužívání slabších silnějšími. Vydal jsem se k řediteli České školní inspekce. Byl jsem hezky přijat, ale dověděl jsem se, že musím dát adresu školy, kde provedou inspekci. Sám nevím, o kterou školu jde. Jde mi o systém. To ovšem není věcí inspekce, nýbrž ministerstva školství. Mluvil jsem tedy s panem ministrem. Měl jsem s sebou předsedu sdružení církevních škol. Tam se zmínil jiný problém. Ve třídě 30 dětí, tři děvčata nevědí, jestli jsou ženy. Při jiném rozhovoru jsem to zmínil před lékařem, který odpověděl zkušeností: přišly čtyři kamarádky a všechny chtěly předělat na kluky. Reagoval otázkou: Kterou z vás to napadlo první?
Nepopírám skutečnost, že vždy existovaly výjimečné případy, ale mluvím o situaci, kdy se kdysi řídká výjimka stává přemnoženou. Pandemie vyžaduje mimořádná opatření. Připomeňme jinou oblast. Vždy se stávalo, že se někdy narodily poškozené děti. Když lékaři zaregistrovali neúměrný nárůst narozených s nedostatečně vyvinutými horními končetinami, začali problém zkoumat a objevili, že příčinou je s největší pravděpodobností nedostatečně osvědčený lék, který od té chvíle zakázali. Nejde mi o to, abychom brzdili pokrok, ale abychom byli ostražití a zodpovědní.
Zcela určitě je třeba respektovat důstojnost každého člověka bez ohledu na jeho jinakost. My křesťané k tomu máme zvláštní důvod ve skutečnosti, že každého člověka považujeme za Boží dílo. Pán Ježíš nás taky učí v každém člověku vidět jej samotného. Učí nás milovat i nepřátele a také hříšníky. To znamená: i lidi s jiným názorem. V každém případě ale od nás chce, abychom rozlišovali lidi a skutky. Hříšníky je třeba milovat, i když hřích je třeba pojmenovat a odsoudit.
Představa lidských práv vyrostla z křesťanského pohledu na člověka, na jeho důstojnost. Nezapomeňme však na spojení lidské důstojnosti s jeho Stvořitelem a Vykupitelem. Přestanu-li vidět člověka ve spojení s Bohem, jsem v nebezpečí, že udělám z člověka boha, který může nezávisle rozhodovat o tom, co je dobro. Jestli je však každý bohem, tedy tím nejvyšším, pak vzniká někdy až nenávistný konkurenční boj, protože absolutní může být jen jeden. O tom mohou vyprávět třeba podnikatelé, které zničila konkurence.
Abychom se vzájemně nepohltili, volíme toleranci, ale za cenu zrušení vrcholu, tedy absolutní hodnoty. Každý má svou pravdu a vše je relativní. Pak ovšem mizí jistota, jakýkoliv pevný bod. Když toto pronikne do politiky, ztrácí se jakákoliv jistota a ve světě informačních sítí roste prostor pro populismus. Může-li mít každý svou pravdu, otevírá se pole pro desinformace. Vychovatel vnímá ztrátu jistot a pevných bodů pro orientaci u mladé generace a vidí, že někteří hledají jistotu v uzavřené bublině stejně smýšlejících. Tady se dostáváme k genderové ideologii, kterou nejen já považuji za nebezpečnou. Papež František se o ní vyjádřil velmi ostře.
Problematika lidských práv se dnes stává obětí ideologické kolonizace, v níž hraje ústřední roli myšlenkový směr, který bývá označován jako teorie genderu; ta je mimořádně nebezpečná, neboť s cílem učinit všechny lidi domněle rovnými hodlá popřít největší možnou odlišnost, která mezi živými bytostmi existuje: pohlavní odlišnost. Tento základní rozdíl je nejen největším myslitelným rozdílem, ale také nejmocnějším z nich, protože dává základ příchodu nových lidských bytostí na svět. V tomto smyslu je úcta k vlastnímu tělu i k tělu druhých klíčová ve světle množících se nároků na nová práva, které prosazuje genderová teorie. Tato ideologie předpokládá společnost bez sexuálních rozdílů, čímž eliminuje antropologický základ rodiny. Papež František ukazuje na ztrátu touhy po dětech u mladé generace, což může způsobit nemalé společenské a politické problémy. Je třeba zdůraznit, že biologické pohlaví a sociokulturní roli pohlaví (gender) lze rozlišovat, ale ne oddělovat. Proto je třeba odmítnout všechny pokusy zastřít odkaz na neodstranitelný pohlavní rozdíl mezi mužem a ženou. Existují biologické prvky, které nelze ignorovat. Pouze uznáním a přijetím tohoto rozdílu ve vzájemnosti může každý člověk plně objevit sám sebe, svou důstojnost a svou identitu, říká dokument Dikasteria pro nauku víry Dignitas Infinita.
Kriticky vidím například Metodiku čtyř R pro 1. třídu /metodika wellbeingu nazvaná Respekt, Rozmanitost, Rovnost, Resilience (RRRR)/, kde jeden bod na téma genderu a identity říká: „Aktivity ve třídě mohou žákům pomoci prozkoumat vlastní genderovou identitu, zpochybnit stereotypy a naučit je, aby si vážili rozmanitosti a rozdílů a respektovali je.“ Při hře má učitel žáky vést k zaměření na genderovou identitu: „Žáci identifikují aktivity, které mohou chlapci i dívky dělat doma i ve škole bez ohledu na gender.“ Opravdu je třeba se v první třídě soustřeďovat na zkoumání vlastní identity a zpochybňování stereotypů, když právě v té době děti potřebují pomoc v budování vlastní identity a určitých jistot a základních pravidel, na kterých budou později svobodně stavět?
Přednáška pražského arcibiskupa J. Graubnera, konaná v Praze – Karlíně 18. 11. 2024
Fotografie: František Nedbal, Člověk a víra
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!