V listu The New York Times často zveřejňují názorově zcela odlišné texty, protože velikost novin se pozná právě podle pestrosti myšlenek a pozic. O to smutnější je nevyvážená názorová podpora P. Marka Orko Váchy v Katolickém týdeníku 9/2025. Dopisy, fejeton i úvodní článek uvádějí jen nevýraznou podporu stanovisku arcibiskupství.
Při rozlišování v katolické církvi má hlavní slovo papež a biskupové, protože církev není demokracií, ale královstvím. Dodejme, že naštěstí, protože v otázkách víry a morálky, ještě mnohem více než v oblasti politiky, platí věta připisovaná Winstonu Churchillovi: „Nejlepším argumentem proti demokracii je pětiminutový rozhovor s průměrným voličem“.
Při posuzování akce „Hospodin v hospodě“ je jistě dobré odhlédnout od konkrétních protagonistů, abychom věc samotnou nezaměňovali s osobními charakteristikami a okolnostmi. Můžeme samozřejmě diskutovat o provedení, od liturgicky sporné hudby až po nedopitá piva na stolech, ale kdo odliší komára a velblouda? V katolické církvi spory rozlišují a „pískají“ právě biskupové, protože jinak co člověk, to názor. Ohledně liturgie je dobré připomenout papežské vyjádření, které ani nesouvisí s děním v Praze: „Musí se dbát na každý aspekt bohoslužby a je třeba dodržovat každou rubriku, aby shromáždění nebylo ochuzeno o to, na co má právo“ (papež František, Desiderio desideravi).
Je získaná pozornost lidí nebo evangelizační úmysl ospravedlněním liturgie v jakékoliv podobě? Předloni jeden italský kněz slavil mši v plavkách na nafukovačce v moři a dostalo se mu celosvětové publicity. Ne v řádu sto tisíc lidí jako u našeho hospodského experimentu na Břevnově, ale v řádu milionů. Ale jaký je takový úspěch v Božích očích? Je to skutečně evangelizace? A chceme se ptát?
Ptát bychom se měli, protože v evangeliu máme i následující záznam: „Ježíš v chrámě zastihl prodavače býčků, ovcí a holubů i směnárníky, jak tam sedí. Tu si udělal z provazů důtky a vyhnal všechny z chrámu i s ovcemi a býčky, směnárníkům rozházel peníze a stoly jim zpřevracel a prodavačům holubů řekl: Jděte s tím odtud! Nedělejte z domu mého Otce tržnici!“ (Jan 2, 14-16).
Tržnice tedy vadila, přestože prodávala v podstatě liturgické potřeby.
Co by asi tak Ježíš udělal v našem případě, kdy se chrámové dění přesunulo přímo do tržnice s jídlem a pitím, které liturgickými potřebami nejsou? Udělil by evangelizační michelinskou hvězdu za přípravu nadpřirozeného pokrmu v hospodě vzdálené dvě minuty chůze od chrámu? Nebo by spíše udělil důtku či přímo důtky za směšování posvátného a profánního těm, kdo obdobu s evangelijním příběhem v té hospodě nevidí? Přiznejme, že nevíme, ale jistou analogii není tak těžké zahlédnout.
Biskupové samozřejmě jednají mírně, kvůli jednotě v církvi. Nicméně kdyby někdo ten stůl s jídlem a pitím nejblíže improvizovanému obětnímu oltáři beze slov převrátil, ať už to pívo zaplacené bylo či ještě nebylo, asi by Ježíše následoval dost věrně. Horlivost pro Hospodinův dům by nás měla stravovat i v hospodě. Jestli je potřeba se někomu omluvit, je to na prvním místě Bůh. I pro liturgii platí, že kdo je věrný v malé věci, je věrný i ve velké.
Foto: Jana Havlová, ČaV
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!