Kristus vstal! Kristus žije! Drazí přátelé, v této chvíli naplňuje naše srdce velikonoční radost z Kristova vítězství a současně v nás roste naděje. Vždyť pro svoje spojení s Kristem všichni budou povoláni k životu. Jestliže jsme s Kristem zemřeli, budeme s ním také žít. Tajemství dnešního dne má základní význam pro život každého z nás. Máme před sebou jistý cíl života a jasný směr našeho snažení. Máme pevný bod, z něhož se díváme na skutečnosti světa a života. Díváme se z pohledu věčnosti, z úhlu spásy.
My, kteří jsme uvěřili Písmu, nemáme žádný problém s dokazováním Kristova zmrtvýchvstání. Máme však, myslím, problém vytrvalosti v životě z víry a přesvědčivosti našeho svědectví. V Písmu se setkáváme s velikonočními postavami, které po tom, co se setkaly se Zmrtvýchvstalým, nemohly o tom mlčet. Všude vydávaly svědectví a jejich svědectví bylo přesvědčivé. Jejich společenství se úplně proměnilo a úžasně rostlo. Jak to, že my máme problém s vydáváním svědectví, které by svět přijal, jak to, že naše společenství tak neroste? Snad jsme sami neprožili tak silné setkání s živým Kristem. Snad toto setkání teprve hledáme.
Podívejme se, kdo se setkal s Kristem. Marie Magdalena, která plná bolesti pláče u hrobu Ježíšova, protože ho miluje. Ženy, které spěchají pomazat mrtvé tělo, protože to nestihly při pohřbu. Jdou udělat dobrý skutek. Pak učedníci na cestě do Emauz. Jsou plní bolesti a zklamání, ale když se k nim připojí nepoznaný Kristus jako neznámý poutník, otevřou mu srdce. Naslouchají, když jim vykládá Písma. Boží slovo jim nejen přinese pokoj, ale i zapálí srdce a oni změní vztah k cizímu poutníkovi, nabídnou svůj dům, pozvou k večeři. Pak se jim dá poznat. Nenechají si to pro sebe. Stejně jako ženy to spěchají říct apoštolům. Tam, ve společenství církve, když mluví o Zmrtvýchvstalém, se Kristus zjeví znovu. Napřed byl přítomen v jejich mysli, v jejich řeči. Pak jim otevřeně zjevil svou přítomnost.
Kristus se tedy zjevuje těm, kteří milují, těm, kteří konají dobro pro druhé, těm, kteří jsou shromážděni v jeho jménu ve společenství živé církve, když ona svědčí o Zmrtvýchvstalém. Tady je rada i pro nás, pokud se chceme setkat s Kristem. Pro oslovující setkání s Kristem je málo, když jen hledáme důkazy. Petr a Jan, kterým ty zvěsti připadaly jako plané řeči, utíkali k hrobu, aby se přesvědčili, ale Ježíše neviděli. Přesně popsali, kde ležela, která rouška, jeho však neviděli. Hledat Ježíše není totéž jako hledat důkazy pro svou víru. Vedle toho je vidět, že Ježíš má ohled i na naše pochybnosti. Vidí, že nás takové setkání s živým Bohem musí vyvést z míry. Přesahuje nás. Nechápeme. Děti, nemáte tu něco k jídlu? Pojí s nimi, aby se mohli přesvědčit, že nejde o ducha. Pochybujícímu Tomáši nabídne dotek svých ran. Vlož ruku do mého boku. Ale pak dodá: Blahoslavení, kteří neviděli a uvěřili.
Ta setkání jsou tak silná a přesvědčivá, že vedou k jednání. Ženám řekl: jděte a povězte to mým bratřím, ať odejdou do Galileje. Kam? Do Galileje, o níž se na jiném místě Písma říká, že je to Galilea pohanů? Poslechnou, tvrdě tam pracují, i když se to nedaří. Rybolov je neúspěšný. Najednou se zase zjeví. Hoďte síť na druhou stranu! A v síti uvízne 153 ryb. Tolik prý tehdy znali národů na světě. I nás posílá Pán do světa pohanů. Pokud i tam plníme Boží vůli, pokud se i tam namáháme ve společenství církve, ukáže se nám i tam.
A jednou se ukázal dokonce pěti stům najednou. Ano, i dnes je příležitost při velkém setkání mládeže, či velké pouti prožít společenství živé církve. Tam nejde o manifestaci množství, či atmosféru davu, ale taky budování církve.
Společenství učedníků stále rostlo. Drželi pohromadě. Všechno měli společné. Těšili se všeobecné oblibě. Tak nezvykle krásné a zdravé společenství je plodem Kristovy smrti a zmrtvýchvstání. Žije z Ducha Svatého. Je to tajemné tělo Krista, svatá církev, i když složená z chybujících lidí.
Ta krásná církev však měla taky problémy. Byli pronásledováni i zabíjeni. V Ježíšově jménu nesměli mluvit, aby se neděly zázraky. Považovali však za nemožné poslouchat více lidi než Boha. Nemohli mlčet o tom, co viděli a slyšeli.
Kdo skutečně poznal Krista, ten se chce Kristu líbit i kdyby se mu celý svět smál. Kdo opravdu věří ve vzkříšení, ten se žene za Kristem, aby ho uchvátil, a všechna lákadla světa považuje za bezcenný brak. Ne, že by světem pohrdal, ale proto, že objevil nesrovnatelně větší hodnotu.
Sestry a bratři, i tyto Velikonoce nabízejí víc než radostné aleluja. Ukazují cestu k osobnímu setkání s živým Kristem. Dávají jasnou orientaci, vzpruhu i naději. Jsou zase tak bohaté, že není možné to všechno vstřebat za den. Pokusme proto žít vskutku velikonočně celou velikonoční dobu. Snad potom poznáme radost z velikonočních plodů.
Foto Boží Hod velikonoční 20. 4. 2025 ve Svatovítské katedrále: Anička Guthrie, ČaV
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!