Homilie Jeho Excelence Mons. Jana Graubnera, arcibiskupa pražského, metropolity a primase českého, při Velikonoční vigilii Slavnosti Zmrtvýchvstání Páně 19. dubna 2025 v 20:30 hod. v katedrále sv. Víta, Václava a Vojtěcha
Aleluja, Kristus vstal, radujte se! Ano, je skutečný důvod k radosti. Jestli Kristus přemohl hřích a vykoupil lidstvo, jestli přemohl smrt a žije, pak je pravda všechno, co kázal a sliboval, pak stojí
za to se na něho spolehnout. Pak se ale tato událost týká osobně každého z nás. Pak ve světle této reality všechno vypadá jinak. Život má smysl. I utrpení, bolest a smrt může mít nesmírnou cenu pro postoj lásky a pro spojení s Kristem.
Kristovo zmrtvýchvstání je od počátku základem křesťanského hlásání a svědectví, je základem naší víry. O tom, že se Ježíš narodil a umřel, že byl ukřižován v Jeruzalémě, nebylo potřeba vydávat svědectví. To ani nebylo potřeba věřit. To každý věděl. Ale očití svědkové se soustřeďovali na sdělení osobní zkušenosti se Vzkříšeným, oni ho viděli zmrtvýchvstalého, dotýkali se ho, jedli s ním. Je vyloučeno, že by šlo o nějaký přelud. Takovou pochybnost měl přeci i jeden z nich, Tomáš, a právě ten dostal možnost dotknout se otevřených ran Kristových vlastníma rukama. Kdyby neměli učedníci takovou zkušenost, těžko by byli ochotni obětovat i vlastní život.
Jejich svědectví bylo přesvědčivé. Církev začala růst a hlásili se do ní mnozí. Nikdo nespočítá všechny ty, kteří v dějinách položili za Krista život. A nejde jen o události dávné. Církev má mučedníky v každé době, a má jich celou řadu i dnes. Krev mučedníků se stává semenem nových křesťanů a církev stále roste. I když u nás ten dojem nemusíme mít, dnes se ke Kristu hlásí víc než miliarda lidí.
I my máme mezi sebou ty, kteří budou za chvíli pokřtěni, a naše společenství se rozroste. Kdysi žili bez víry, bez Krista. Dnes však žádají křest proto, že Krista našli, objevili jeho přátelství a chtějí s ním žít. Vědí, čeho se zříkají a oč se budou muset snažit, aby získali to, co Kristus nabízí. Vědí, že kdo chce s Kristem žít, musí nejprve s Kristem umřít.
My používáme malou křtitelnici, v níž za chvíli posvětíme křestní vodu, abychom ji pak křtěncům lili na hlavu. V prvotních dobách se často používaly velké křtitelnice, které byly jako bazén, do něhož se sestupovalo po schůdkách. Katechumen na jedné straně odložil své šaty a před svědky se zřekl hříchu i všeho, co je s ním spojeno, zřekl se dosavadního způsobu života a pak sestoupil do křestního pramene, aby se v něm třikrát ponořil. Tím naznačil, že umřel s Kristem, utopil se. Ponořil se třikrát, protože Ježíš byl v hrobě taky tři dny. Pak křtěnec vystoupil na druhý břeh, kde vyznal svou víru. Nyní bude žít novým životem, s Kristem a pro Krista. Musí být mrtvý pro hřích a žít v milosti. Nesmí ztratit spojení s Kristem, protože to jediné je zárukou věčného života. Zůstane-li v tomto živém spojení s Kristem, pak mu neublíží ani tělesná smrt. To je důvod křesťanovy naděje, tam pramení jeho klid, s nímž je ochoten ve světě ztrácet. Nikdo a nic jej přece nemůže odloučit od Boží lásky projevené v Kristu Ježíši. Kdo s Kristem umřel, bude s Kristem žít.
Potom se křtěný osušil a byl pomazán posvátným olejem, kterému říkáme křižmo. Podobně se olejem mazali zápasníci, kteří vstupovali do arény. Život křesťana není pohodlný. Je to zápas, v němž jde o život, a nejen lidský, ale Boží, věčný. Olej se používal při biblickém ustanovování proroků a králů. Ve křtu se člověk stane dítětem Božím a dědicem Božího království. Křtem se však člověk nestane nezranitelným. Lidská slabost mu zůstává. Bůh jej však posiluje a s jeho pomocí je možné vytrvat.
Jako nový člověk dostal nové šaty – bílou řízu jako znamení milosti a čistého života. Ano, v tuto noc se objevovalo tolik lidí v bílém šatě křtěnců, že se této sobotě začalo říkat Bílá sobota. Latinsky Sabato in albis, tedy sobota v albách, v bílých šatech. Dodneška si bílou řízu – albu oblékají k bohoslužbě kněží a přisluhující, aby se připomnělo, že k oltáři se přistupuje v křestní milosti.
O této noci nově pokřtění také poprvé přistupují ke svatému přijímání. Přijímají Krista jako Chléb života, aby v jeho síle žili nový život i uprostřed světa, který si žije po svém.
Drazí bratři a sestry, většina z nás byla pokřtěna v dětství a tehdy to vyznání víry a zřeknutí se hříchu za nás dělali rodiče a kmotři. My jsme se vědomě ke křestnímu vyznání přihlásili už jako větší děti před prvním svatým přijímáním a pak jako dospělí při biřmování. Dnešní den je novou příležitostí obnovit své křestní závazky, své rozhodnutí pro Krista. Můžeme být nejen svědky křtu druhých, ale když my vědomě obnovíme životní volbu Krista, on nás obnoví svou milostí. Tak zakusíme přímé plody Velikonoc.
Obrázek: redakce
Proložený text – redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!