Děkovná řeč Jeho Eminence kardinála Dominika Duky OP při převzetí ceny Jánose Esterházyho v horní komoře maďarského parlamentu v Budapešti dne 7. března 2025
Vážení,
Rád bych vyjádřil velké poděkování za udělené ocenění, které nese jméno významné osobnosti, hraběte Jánose Esterházyho – muže, jehož jméno je úzce spojeno s historií maďarského národa a Uherského království. Jeho rodinný původ po matčině linii, Alžbětě Tarnowské, nás propojuje téměř v přímé linii misijní činnosti sv. Vojtěcha, našeho společného patrona.
Toto mé připomenutí vystihuje nejen život, ale i politickou činnost Jánose Esterházyho, představitele Maďarské ligy, která působila při Společnosti národů v Ženevě. Byl hluboce věřícím katolíkem s plným vědomím dějinné role státu, kterému náleží titul antemurale christianorum – a to nejen v historii, ale i v našich bouřlivých vlnách času.
Z hlediska mé rodné země bych chtěl především ocenit postoj hraběte Esterházyho (jako katolík a Čech) k volbě doktora Edvarda Beneše československým prezidentem, což byl požadavek Svatého stolce, formulovaný v listě mému předchůdci, kardinálu Kašparovi, tehdejším státním sekretářem Svatého stolce, kardinálem Eugenem Pacellim (pozdějším papežem Piem XII.). Tento požadavek byl tlumočen všem katolickým poslancům-volitelům v předvečer volby prezidenta apoštolským nunciem, pozdějším kardinálem Pietrem Ciriacim.
Mnohem větší statečnost vyžadovala jeho politická činnost v době Slovenského státu, kdy byl poslancem Slovenského sněmu. Při projednávání zákona o vystěhování Židů (číslo 68/1942) své odmítavé stanovisko vyjádřil ve slovenském jazyce.
V roce 1945 byl hrabě Esterházy internován sovětským velením v Bratislavě. Gustav Husák ho přesto vydal sovětské armádě, přesněji řečeno sovětské NKVD za spolupráce československé StB. Následně byl odsouzen k deseti letům nucených prací a deportován na Sibiř.
Dne 16. září 1947 jej Národní soud v Bratislavě v nepřítomnosti odsoudil k trestu smrti. V roce 1949 byl Esterházy předán československým orgánům a na základě prezidentské milosti mu byl ve stejném roce trest zmírněn na doživotní žalář. Zemřel 8. března 1957 ve věznici na Mírově, kde se ocitl ve společenství více než tří set vězněných katolických kněží a několika set vojáků československého západního zahraničního odboje i dalších politických vězňů. Takový je alespoň stručný výčet úředních dokumentů.
Nyní pár osobních připomínek. Mírovskou věznici jsem měl možnost osobně poznat jako školák v prvních letech základní školy. Spolu se sestrou a maminkou jsem tam putoval na návštěvy mého otce, uvězněného vojáka západní armády. Nevěděl jsem tehdy nic o statečném a čestném vězni, kterým byl a zůstává hrabě János Esterházy.
Jako kněz působící v duchovní správě jsem v 70. letech sloužil v Jáchymově – proslulém nejen svými radioaktivními lázněmi, ale i uranovými doly, kde v dobách nejtvrdší diktatury stalinsko-gottwaldovské éry pracovaly tisíce politických vězňů. V době mého působení (1972–1974) již byla těžba ukončena, neboť až do roku 1965 pod sovětským vedením jáchymovských uranových dolů splácelo Československo dluh za tzv. osvobození.
V Jáchymově jsem se při slavení Eucharistie setkával s propuštěnými vězni a jejich rodinami, kteří sem přijížděli, aby poděkovali za záchranu z jáchymovského pekla. Také letos budu v tamním chrámu sloužit mši svatou za umučené a týrané vězně.
Právě tam jsem poprvé uslyšel jméno majora Brykse. Nikdy by mě nenapadlo, že se jednou stanu účastníkem symbolického pietního uložení ostatků těchto dvou mužů a dalších obětí na motolském hřbitově v Praze. Rok co rok zde vedu modlitbu u kříže, v jehož patě jsou vytesána jejich dvě jména, aby žalovala Bohu i veřejnosti o zločinnosti komunistické tyranské nadvlády.
Při této příležitosti jsem měl možnost vyslechnout svědectví přeživších spoluvězňů Jánose Esterházyho o jeho opravdové víře, zbožnosti, statečnosti a přátelství.
Beatifikace zůstává před námi jako nesplněný úkol a také nenaplněná rehabilitace, kterou uskutečnila Moskva již v roce 1993.
Nejenže děkuji Sdružení Rákóczi za udělení ceny hraběte Esterházyho, ale především chci poděkovat za velký příklad, který on sám vydal.
Foto: Redakce
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!