Historicko-faktologický akční román Pavla Černého s doslovem spisovatele Jaroslava Čvančary
Když se řekne Tři králové, lze si mimo trojici, která chodí tradičně 6. ledna s koledou, vybavit i odbojovou skupinu Obrana národa, ke které patřilo legendární trio prvorepublikových důstojníků Mašín, Balabán, Morávek. Tři hrdiny, kteří německým okupantům a gestapu, které po nich horečně pátralo, dělali až neuvěřitelné kousky. Nejen že Němcům před nosem, těsně před jejich příjezdem, vybrali čs. armádní sklady plné zbraní, ale posílali též v rámci svých sabotážních akcí do srdce Třetí říše bomby maskované v uhlí, anebo v kufrech – jeden z nich jen náhodou nezabil jednu z nejvyšších osob nacistického režimu, říšského vedoucího SS Heinricha Himmlera. A k tomu všemu doslova doháněli k šílenství své pronásledovatele tím, že jim pravidelně až do úřadovny doručovali svůj odbojový časopis a nechávali jim zesměšňují vzkazy na místech razií okupačních bezpečnostních složek. Nebo si od pověstného brutálního gestapáka Oskara Fleischera, který měl pátrání po slavné trojici přímo v rozkaze, drze nechali v restauraci připálit doutník. Nejen o tom všem nyní vyšlo zcela nové, značně neobvyklé románové ztvárnění tohoto velkolepého hrdinského příběhu.
Štábní kapitán Václav Morávek. Doslovná noční můra pražského gestapa. Jedna z vůbec nejhledanějších osob nejen v tehdejším Protektorátu Čechy a Morava, ale i v celé Němci obsazené Evropě. Voják a vlastenec každým coulem. Sportovec, sportovní střelec a závodní jezdec na koni. Hluboce věřící křesťan, známý svou biblí, kterou prý nosil všude s sebou. Legendární odbojář, který pod upravenými oděvy s ustřiženými kapsami s sebou nosil ve speciálně vyrobených pouzdrech na tu dobu hotový arzenál. Tedy dvě pistole a doslovné hromady náhradních zásobníků, což mu dávalo zdaleka větší šance uspět v přestřelkách s gestapem. A této výhody využíval dosyta. Tedy více, než by si jeho protivníci přáli. Dle zpráv německé tajné policie při přestřelce v Karlově ulici Morávek vystřílel ze dvou svých pistolí 200 ran a ve svém posledním střetu pak více než 50 ran!
„Pobožný střelec“
Štábní kapitán Václav Morávek byl člověk s neuvěřitelnou odvahou, ale rozhodně i se smyslem pro humor, což dokládají jeho až recesistické kousky, které gestapákům prováděl. A také dělal vše proto, aby jej jednou gestapo rozhodně „nedostalo zadarmo“. Jak koneckonců právě Morávek řekl: „Věřím v Boha a své pistole“. A jak řekl, tak i konal. Morávek obstarával i spojení s jedním z vůbec nejdůležitějších německých agentů – vyzvědačem A54, tedy Paulem Thümmelem. A též úzce spolupracoval se paraskupinou Anthropoid, Gabčíkem a Kubišem. Tedy těmi, kteří později realizovali nejzásadnější čin odboje v Evropě proti hitlerovskému Německu – zabili generála SS Heydricha, vedoucího SD, architekta holocaustu.
Odbojová historie pplk. Josefa Balabána, pplk. Josefa Mašína a škpt. Václava Morávka, oněch Tří králů, jak je s despektem nazývalo pražské gestapo, je opravdu fascinující. Pojednává o příbězích, které trochu připomínají divoké bondovky či knihy Fleminga a následnou akční filmovou produkci. Ale na rozdíl od fiktivních knižních a filmových hrdinů jsou hrdinové tohoto příběhu skuteční. Oni opravdu žili a jejich činy následně popsané, neméně strhující, akční a dramatické se skutečně staly.
Nový nevšední román
Dle jedné dochované poválečné výpovědi úředníka pražského gestapa Dittmara Bingela byl po přestřelce v Karlově ulici, po onom slavném Morávkově úniku, nalezen jakýsi deník. Šlo o asi 20 stran jeho pamětí s názvem „Od důstojníka ke zločinci“, které si krátce předtím začal legendární odbojář psát. Tento pramen se však nedochoval. Leckoho může napadnout: pokud by Morávek snad válku přežil, jak by poté vše popsal? Jak by mohly takové memoáry vypadat?
A právě to se stalo takříkajíc výzvou pro známého mezinárodního policejního instruktora Pavla Černého, pplk. v. v., autora odborných knih a učebnic i stovek rozličných článků. Když Černý na konci devadesátých let psal sérii článků na téma Tři králové do magazínu Zbraně a náboje, ani ve snu by jej prý tehdy nenapadlo, že jednou o nich bude tvořit knihu. A to dokonce hodně nevšedně pojatou.
Jeho nová kniha s názvem „Morávkova zpověď – Věřím v Boha a ve své pistole“ vypráví o opravdových hrdinech, a to je řečeno naprosto bez patosu. Pojednává o příbězích, které v mnohém dalece překonávají zmíněné story agenta 007. Ale na rozdíl od fiktivních knižních a filmových hrdinů jsou hrdinové našeho příběhu skuteční. Oni opravdu žili a jejich skutky, neméně strhující, akční a dramatické, se skutečně staly. A nikoliv na druhém konci planety. Někde snad daleko, kde se nás to netýká, ale přímo zde kolem nás, převážně v Praze. V pojetí Pavla Černého jde nyní takříkajíc o faktologicko-historický román, kde po celou tuto strhující historii bude čtenář doslova s Morávkem. Hlavní snahou bylo předložit čtivou a napínavou knihu. Příběh je vyprávěn netradičně – přímo Morávkovýma očima, tedy v první osobě. Jak on sám celou situaci vnímal a prožíval. Mimochodem děj zde nekončí, jak by někdo čekal, smrtí hlavního hrdiny, ale pokračuje až do konce padesátých let.
Ve stylu Forsytha
Celá neobyčejná story je zde podávána takříkajíc ve „Forsythovském“ stylu. Napínavost prostupuje reálné děje, osoby a jejich pohnuté, nezřídka tragické osudy. Na této knize je též nemálo znát profesní minulost bývaléhé podplukovníka Černého, tedy jeho mnohaleté působení v prostředí ozbrojených složek, zvláště pak ve „zbraňové“ oblasti.
A stejně jako u již zmíněného Fredericka Forsytha, je u Pavla Černého znát, že i jiné kapitoly, než je přímo jeho „background“, jsou vždy vytvářeny spolu s erudovanými odborníky na danou tématiku. Tuto knihu lze číst jako klasický román, tedy nenechat se vytrhovat z četby doplňujícími odkazy v textu. Současně si však zvídavý čtenář může své povědomí o většině popsaných situací doplnit v podrobném poznámkovém aparátu. Kostra příběhu se v naprosté většině důsledně drží základních skutečností. Je takříkajíc „okována“ těmi nejhodnověrnějšími historickými zdroji. Výpověďmi, svědectvími, exaktními archivními nálezy. Nemálo z těch informací, poznatků a nálezů zde exkluzivně zaznívá vůbec poprvé. Zbytek byl ale dotvořen a v některých částech se mohla poněkud více popustit uzda fantazii. Zatímco pasáže ohledně zbraní, přestřelek apod. nebyl z hlediska odbornosti a profesního záběru Pavla Černého takový problém vytvořit, mnohde se nutně musel zamýšlet: jak by se Morávek v té které situaci asi choval? Jak by se cítil? Co by tak asi v danou chvíli řekl? Výsledek je více než uvěřitelný.
Tahle knížka ovšem není zdaleka jen o Morávkovi a Třech králích, Anthropoidu, Silveru A, apod. Lze ocenit, že je to vlastně takový velmi poutavou formou napsaný průvodce tehdejším protektorátem, seznamující čtenáře barvitě i dosti varovně s tehdejší strašnou dobou a opravdu úděsnými poměry, které zde panovaly. Může být i poučením, jistým mementem. Varováním, aby podobné časy už pokud možno nikdy nenastaly. Protože jak se říká, kdo nezná historii a nepoučí se z ní, může si jí třeba jednou i zopakovat. A zde není opravdu o co stát.
Pocta hrdinům
Stejně člověka těší, že zde autor „dává jména bezejmenným“. Tedy zmiňuje postavy a vzpomíná tímto na lidi, jejichž jména říkají něco jen málokomu. A tak pomáhá splácet náš společný dluh všem těm, bez kterých by ani Morávek, Mašín a Balabán, ani příslušníci paravýsadků z Británie, svou činnost dělat nemohli. Desítkám, či spíše stovkám odbojářů, kteří nesli podobné riziko jako naši zde zmínění hrdinové. A svoji pomoc platili životy svými i životy příslušníků svých rodin. Dané knižní dílo se tak stává poděkováním a holdem jim všem. Navíc publikace též nejlépe ukazuje, že jsme rozhodně nebyli národem zbabělců, kteří ve švejkovském stylu sklonili hlavu a mazaně čekali, až snad těžké časy přejdou. Natož abychom byli národem zrádců a kolaborantů.
Je skvělé, že právě podobně zpracované dílo může vyvolat potřebný zájem o naši pohnutou historii. Zvláště pak svou poutavou formou může oslovit mladší generaci, která čte knihy méně a méně. Morávkova zpověď spolehlivě vtáhne čtenáře do děje. Lze doufat, že bude opravdu hodně těch, kdo si tuto opravdu neobvyklou publikaci s chutí přečtou, jako já. Coby velmi napínavý, mistrně napsaný akční román, či jako zdroj potřebné osvěty. Nepochybuji o tom, že takových nebude málo…
Co říci na závěr? Lze věřit, že by se Václav Morávek v novém románu Pavla Černého určitě našel. Přeneste se tedy i vy v jeho vyprávění do válečných časů. Do kruté doby protektorátu začátkem 40. let. A ponořte se do nevšedního příběhu několika mimořádných lidí…
Foto: QK
Shrnutí k fotografii obalu knížky:
Kniha MORÁVKOVA ZPOVĚĎ, ANEB VĚŘÍM V BOHA A SVÉ PISTOLE vyšla na jaře 2024 v nakladatelství Euromédia. Jedná se o neobvykle pojatý příběh známého odbojáře Václava Morávka, doslovného černého snu pražského gestapa a jednoho z vůbec nejhledanějších mužů Němci obsazené Evropy, pojatý „forsythovským“ způsobem. Onu strhující historii zde čtenář prožívá doslova s Morávkem, jeho očima, jak to on tehdy vnímal a prožíval. Celá slavná story zde nekončí, jak by někdo čekal, smrtí hlavního hrdiny, ale pokračuje až do konce padesátých let. I když jde o značně čtivé a napínavé románové ztvárnění, děj je zde striktně okován exaktními historickými prameny a nebývale zpracovaným poznámkovým aparátem. Nemálo z informací, poznatků a nálezů zde zaznívá vůbec poprvé. Na knize spolupracoval historik a spisovatel Jaroslav Čvančara a též Jiří Košař, vůbec největší žijící expert na Václava Morávka. Tuto neobyčejnou knihu dotváří rozsáhlá fotogalerie, obsahující četná exkluzivní, dosud neuveřejněná fota.
Více zde: https://www.luxor.cz/clanek/607/moravkova-zpoved-verim-v-boha-a-sve-pistole
Zde odkaz na dokument Morávek kontra Gestapo, který knize předcházel:
https://www.youtube.com/watch?v=67RJoqsesew&t=331s
V souvislosti s touto publikací proběhlo též nemálo našich výzkumů, pátrání a rekonstrukcí, z nichž jsou některé v těchto krátkých dokumentech, viz:
https://www.youtube.com/watch?v=wIoDAnuLvxU&t=151s
https://www.youtube.com/watch?v=aTGHdF8nYf4
https://www.youtube.com/watch?v=Ca2-BGegVJI&t=5s
https://www.youtube.com/watch?v=Ci8xJ1CTM9s&t=4s
https://www.youtube.com/watch?v=9qC609ldoJ0&t=149s
K této knize byly složeny, což nebývá obvyklé, dvě skladby – a to od známé skupiny Taxmeni, pod vedením historika a spisovatele (a kapelníka) J. Čvančary, viz zde:
https://www.youtube.com/watch?v=NH_h88rtfq8
https://www.youtube.com/watch?v=3Hy35e2nqYU
Fotogalerie z představení knihy:
https://www.facebook.com/pavel.black.16/posts/pfbid0A7HMGLrYwukkjtrMuXvQt43bDdpdX5LCDucgQ9G9ySZLtG1HFvuBkkenJAqP1NSKl
a
https://www.novinky.cz/clanek/kultura-knihy-obrazem-moravkova-zpoved-verim-v-boha-a-sve-pistole-40471576?fbclid=IwZXh0bgNhZW0CMTAAAR0H190p3jYIIBEcIL-Zkf7JODH8rhHeWgzcF8ALZR3aISRErXZ-tLeCAJI_aem_AUrpYLfkjUCSx-N66ZUV60HEZw0CfwxrhuMWSNevWSr9F5M4JKyztesW4_DenjwE1jdA0g8GRAz-tww_1AQ_SWBB
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!