K dnešnímu dni bylo v Súdánu osvobozeno 160 000 unesených žen a mužů.
Současný prezident Mezinárodní křesťanské solidarity (dále CSI) John Eibner upozornil svět na zotročování v Súdánu v roce 1992. Krátce poté byli osvobozeni první otroci, kteří se vrátili na jih země.
Současný vedoucí projektu Franco Majok pravidelně organizuje v Jižním Súdánu repatriaci osvobozených otroků.
Nezávislý Súdán
Súdán vyhlásil nezávislost v roce 1956 a od tohoto data až do roku 2005 se zmítal v téměř nepřetržité občanské válce mezi centrální vládou a jižním regionem země.
V první válce mezi křesťany a muslimy ještě nešlo o sjednocení jižního Súdánu ale o snahu oddělit se od muslimů. O devět roků později, v roce 1983, vypukla druhá občanská válka. Od té první se lišila daleko větší brutalitou – zahynuly v ní dva miliony lidí. Severní Súdán byl velmi dobře vyzbrojen. Válce bezprostředně předcházely pokusy režimu v Chartúmu aplikovat islámské právo šaría i na nemuslimy. V téže době byla na jihu objevena ropa, kterou vláda chtěla stahovat k sobě na sever a prodávat dál.
Sever válku pojal jako džihád – svatý boj proti nevěřícím. V rámci džihádu centrální vláda pobízela dva arabské kmeny z oblasti kolem hranice mezi muslimskou a křesťanskou částí země, aby jejich bojovníci vyráželi přes hranici na jih, přepadali vesnice, ničili domy a násilím odváděli obyvatelstvo do otroctví. Otroci pocházeli z kmene Dinka, který s arabskými kmeny přes hranici sousedí. Dinkové jsou chovateli dobytka a tvoří 40 % obyvatelstva Jižního Súdánu. Muslimské sousedy dlouhodobě iritovalo, že vedle sebe mají kmen, který nepřestoupil na islám. Znali jen dvě možnosti: buď přijmete islám, nebo vás zničíme.
V roce 2011 se od Súdánu odtrhla Jihosúdánská republika. Vznikem nejmladšího státu světa došlo k osamostatnění křesťanských kmenů, čelících islamizaci ze strany většinově arabského Súdánu. Od té doby drží Arabové pořád v zajetí desítky tisíc křesťanů a animistů. Únosy byly zastaveny až v roce 2004, kdy byl podepsán mír a druhá občanská válka skončila.
Kromě Dinků žije v Jižním Súdánu dalších 63 kmenů. V každém z nich jsou i lidé, kteří prostě věří v Boha a neztotožňují se s žádnou církví, nebo animisté vyznávající staré africké tradice. Animisté jsou přirozeným spojencem křesťanů proti islámu. Děti animistů se ve škole často stávají křesťany a animistů proto pomalu ubývá.
80. a 90. léta – doba zotročování
Zotročování trvalo skoro dvacet let a svět víceméně mlčel. Změna nastala až v 90. letech. V roce 1992 do jižního Súdánu poprvé přijel John Eibner z Křesťanské mezinárodní solidarity a na vlastní oči se přesvědčil, co se tam děje. Vláda v Chartúmu CSI neviděla ráda, byla ještě válka, a tak delegaci CSI dokonce bombardovali. Eibnerovi a dalším se postupně podařilo ve světě prolomit mlčení. Bez CSI by hnutí za samostatnost pravděpodobně neuspělo a Jižní Súdán by vůbec nevznikl. CSI zpočátku narážela na potíže, protože vykupování otroků se nelíbilo úředníkům amerického státu. Argumentovali, že vykupováním otroků CSI povzbudí další únosy.
11. září 2001
Důležitým mezníkem bylo 11. září 2001, kdy si řada lidí v Americe uvědomila, že muslimské nájezdy se mohou týkat i Západu. Prezident Bush mladší podepsal zákon o míru v Súdánu (Sudan Peace Act z října 2002; zákon konstatoval, že vláda Súdánu páchá genocidu, vyčlenil peníze na pomoc částem země mimo kontrolu federální vlády). Tento zákon rozhodujícím dílem přispěl k nezávislosti. Usáma bin Ládin totiž zakládal al-Káidu v súdánském Chartúmu. Vláda USA byla po 11. září velice rozhněvaná. Po invazi do Afghánistánu a do Iráku byl Súdán třetí zemí, kde Američané plánovali zásah. Ale protože se první dvě války nevyvíjely dobře, rozhodli se místo invaze pro vznik Jižního Súdánu. Ovšem celý ten proces nastartovala dávno předtím CSI. Kdyby světu neukázala, co se v Jižním Súdánu děje, o útlaku nemuslimské populace vládou v Chartúmu by téměř nikdo nevěděl.
100 tisíc zotročených
Únosci se zaměřovali hlavně na mladé muže a ženy. Nebylo výjimečné, že staré vesničany po přepadu povraždili. Zapálili domy, dobytek odvlekli. Šlo o promyšlenou strategii s cílem Dinky ztrátou dobytka a demolicí vesnic oslabit natolik, aby kapitulovali a přestoupili na islám. Kapitulace – podvolení je podstatou islámu a samo slovo islám znamená podrobit se – nikoli být přesvědčen a konvertovat, ale kapitulovat před Alláhem. Únosci získávali pracovní sílu, kterou násilně obrátili na islám. Zároveň vláda v Chartúmu získávala půdu, na níž kmen Dinka hospodařil, a ropu, která tam pod zemí je. Vylidnili vesnice a začali s těžbou. Za války získané peníze používali na nákup zbraní z Číny, s nimiž zase vraždili v jižním Súdánu. Ropovod postavený v těch dobách pochopitelně vede na sever, takže Jižní Súdán svou ropu dodnes prodává do světa přes Súdán a ten si za přepravu účtuje polovinu ceny.
Možná není od věci připomenout, že prvním dokumentem v dějinách lidstva, který odsoudil otroctví, byla encyklika Sicut dudum vydaná papežem Evženem IV. ve Florencii 13. ledna 1435. Týkala se zotročování černých domorodců na Kanárských ostrovech španělskými obchodníky s otroky. Papež Evžen IV. jednoznačně v encyklice prohlásil, že černí domorodci jsou lidé, bytosti s rozumem a duší, a odsoudil jakoukoli myšlenku, která obhajuje otroctví, a označil ji za blud. Neuposlechnutí jeho příkazu osvobodit všechny otroky do 15 dnů od vydání encykliky znamenalo exkomunikaci. Otrokářství ze světa ale nevymizelo doposud. Pouhých několik tisíc kilometrů od nás jsou stále zotročeny desítky tisíc lidí.
Osvobozování
Klíčovou osobou procesu vyvádění otroků zpátky na svobodu je v současnosti projektový manažer CSI Franco Majok. Franco Majok (1963) se narodil v jižním Súdánu. V Egyptě, kam se dostal ve dvaceti letech, vystudoval učitelství, obor angličtina. Nikdy neučil, ve Spojených státech, kde od roku 1998 prožil dvacet let, pracoval nejprve jako sociální pracovník a později pro Křesťanskou mezinárodní solidaritu.
Retrívři
Osvobozování otroků financuje CSI, která shromažďuje peníze od soukromých dárců. Otroci jsou drženi na venkově, protože ve městě by majitelům utekli. Majitelé své otroky většinou využívají pro práci s dobytkem a na farmě. Vlastní vyhledávání a vykupování otroků se děje prostřednictvím tajných spolupracovníků ze severu (retrívrů). Jde o Araby, kteří se pohybují v terénu v malé skupině. Retrívři mají místní znalost a na venkově se dobře vyznají. Otroky vykupují výměnou za vakcínu pro dobytek, kterou dobytkáři pro svá stáda nutně potřebují. CSI dává svým retrívrům zásoby vakcín a jídlo pro osvobozené otroky. Jedna expedice může trvat až dva měsíce.
Retrívři překročí hranice a vytipují si otroky. První postup pak je, že za otrokářem přijde retrívr a nabídne mu za člověka vakcínu. Pro chovatele dobytka je kráva jmění, je to jeho bohatství. Kdyby mu pošla, utrpí velkou škodu. Druhý postup: za otrokářem přijde celý tým, deset, patnáct mužů. Jsou to silní chlapi, kteří majiteli řeknou, že tady tohoto otroka potřebují. Jdou do konfrontace.
Třetí možnost je vyhledat otroka o samotě a nabídnout mu útěk. Pokud retrívři na venkově narazí na černocha, zeptají se ho, zda nepochází z kmene Dinka, zda je v Súdánu dobrovolně, nebo tam byl zavlečen, a v případě, že ano, zda by nechtěl utéct.
Otrok většinou v první chvíli zareaguje ustrašeně, ale retrívři ho ujistí, že ho ochrání a vyvedou do Jižního Súdánu.
Rozhodnout se ale oslovený musí rychle. Retrívři jsou finančně motivováni, takže pracují rychle, otroky aktivně vyhledávají a oslovují. Případně mezitím část týmu retrívrů jde navštívit otrokáře s nabídkou vakcíny pro dobytek výměnou za otroka.
Pro CSI pracují dvě skupiny retrívrů. Jejich práce je velice nebezpečná, a proto neoperují nikdy jednotlivě ale vždycky jako silný tým. Do jisté míry je chrání i klanová příslušnost. Kdyby je napadl otrokářský klan, musí počítat s odvetou ze strany klanu, z něhož jsou retrívři CSI. Když skupina dokončí misi a přivede CSI osvobozené otroky, obratem se vrací na sever. Retrívři chodí zahalení a nepřejí si být fotografováni. Každá skupina má svoje vlastní auta, svoje základny, do kterých osvobozené otroky podle potřeby přesouvají. Na základně mají zásoby potravin a obnošených šatů, které nakoupili za peníze od CSI.
Předávka
Franco Majok se dostaví v domluveném čase na domluvené místo. Přítomen je i zástupce ministerstva pro humanitární záležitosti a policie. Hned na místě předávky je s osvobozeným navrátilcem vše zdokumentováno.
CSI takto osvobozuje každý rok asi 1500 lidí. První vyprošťovací akce proběhla před třiceti lety. To je doba, během které lidé v otroctví vstupují do manželství a rodí se jim děti. Dětem je dnes dvacet, třicet let a celý život prožily v nesvobodě. Stává se, že přicházejí rodiče bez dětí, a také otroci, kteří se v otroctví narodili a dospěli, a v Jižním Súdánu ještě nikdy nebyli. Otrokář děti otroků většinou prodá jinému otrokáři, takže lidé osvobození CSI už většinou neměli rodinu, která by žila pohromadě na jednom místě. A i kdyby žila, musejí počítat s tím, že je pán každou chvíli od sebe odtrhne.
Bolestná dilemata
Dilemata, která řeší otroci ve chvíli možnosti osvobození jsou mimořádně bolestná.
Většinou se rozhodnou tak, že opustí děti. Mají všeho dost: žádná úcta, žádná mzda, žádná šance dostat se v případě potřeby do nemocnice. Otrok je sám, když jí, když spí. Pánova rodina ho neustále bije a ponižuje. Potřebuje jen jeho práci, jako by šlo o hospodářské zvíře. CSI zaznamenala řadu případů, kdy na hranice přišla žena s pláčem, že na severu nechala dítě. Plánovala, že se později pro dítě vrátí nebo zařídí jeho vysvobození. Bohužel případů, kdy se podařilo vyvést po rodičích i jejich děti, je málo a z dítěte, jehož rodič utekl, se stane Arab, muslim. Přestává být Jihosúdáncem.
Pět osvobozovacích akcí v roce 2024
Majokův tým provedl v loňském roce pět osvobozovacích akci. Přivítání doma v Jižním Súdánu bývá navzdory problémům, se kterými se země potýká, neuvěřitelné radostné.
Cena za osvobození jednoho otroka není nikterak závratná a pohybuje se kolem 250 USD, tedy necelých 6 000,- Kč. Sestává z ceny vakcíny pro dobytek a nákladů na potravinový příděl, startovací balík věcí denní potřeby a kozu.
Příběhy otroků se v mnohém podobají – přinášíme svědectví tří bývalých otroků osvobozených v lednu 2025:
Adut Deng Kor
Věk: 45 let
Zajata: 1996
„Narodila jsem se ve vesnici Makuac Athian v rodině zemědělců. Moji rodiče byli zemědělci. Všechno bylo normální do chvíle, kdy na vesnici zaútočili Arabové. Moje matka byla zavražděna a já jsem byla Araby odvlečena do Súdánu. Otec a bratři byli od nás odloučeni a dodnes o nich nic nevím.
Arabové mě donutili, abych s nimi šla pěšky do severního Súdánu. Byla jsem cestou mnohokrát znásilněna a bita, když jsem se bránila. Před mýma očima byli zabiti dva muži z kmene Dinka. V severním Súdánu si mě vybral arabský pán, abych otročila jeho rodině. Pán mě znásilňoval a bil, pokud nebyl spokojený s mou prací. Dny strávené v otroctví byly hrozné. Spala jsem sama na zemi. Když jsem onemocněla, nesměla jsem jít do nemocnice. Byla jsem donucena přestoupit na islám a absolvovat mrzačení pohlavních orgánů.
Utrpení bylo každodenní do dne, kdy mě arabský retrívr Adam Musa vyhledal na trhu a odvezl do svého tábora. Přivedl mě zpět do Jižního Súdánu. Zanechala jsem dvě z mých tří dětí u arabského pána v severním Súdánu. Moc přemýšlím o svých dvou dětech, které zůstaly v Súdánu. Zkusím v Jižním Súdánu najít blízké lidi. Jsem ráda, že jsem svobodná. V Súdánu je ještě mnoho otroků a chtějí se vrátit do Jižního Súdánu. Budu farmařit, abych mohla začít nový život.“
Awien Majok Alou
Věk: 30 let
Zajata: 2001
„Byl jsem malá, když mě s matkou zajali Arabové a odvlekli do severního Súdánu. Vzpomínám si, že cestou Arabové některé zajatce zavraždili. Hladověly jsme a moje matka plakala. V Súdánu matka nepřetržitě pracovala pro rodinu Arabského pána. Viděla jsem, jak arabský pán ubil mou matku a já jsem zůstala zoufalá sama v otroctví. Vyrostla jsem v domě arabského pána jako otrocké dítě. Když jsem dospěla, arabský pán mě znásilnil. Donutil mě tvrdě pracovat pro jeho rodinu bez nároku na odměnu. Prala jsem, myla nádobí, uklízela dům, nosila vodu a dříví. Často jsem byla bita, jako žena zmrzačena a přinucená stát se muslimkou. Děti arabských pánů mě také znásilňovaly. Nikdy jsem nemohla jít k lékaři, když jsem byl nemocná. Šaty jsem měla jen obnošené. Pro arabského pána a jeho rodinu jsem nebyla lidská bytost. Utrpení skončilo až když jsem na trhu potkala Adama Musu, arabského retrívra, a ten mě přivedl zpět do Jižního Súdánu. Jsem šťastná, že jsem zpět ve své vlasti, mezi svými lidmi, kteří mě mají rádi a chovají se ke mně jako k lidské bytosti.“
Deng Achiech Geng
Věk: 35 let
Zajat: 1998
„Narodil jsem se ve vesnici Gok Machar v okrese Awiel North v početné zemědělské rodině a s 6 sourozenci prožíval šťastné dětství.
Jednoho večera zaútočili na vesnici Arabové. Všichni byli zajati a pod pohrůžkou smrti donuceni jít pěšky do severního Súdánu. Myslel jsem si, že mě někdo přijde zachránit, ale nic takového se nestalo. Tři dospělí byli cestou zabiti. Bál jsem se, že mě také zabijí.
V severním Súdánu mě arabský pán poslal do dobytkářského tábora, abych se staral o krávy. Vařil jsem si sám, spal sám a arabský pán mě hlídal s puškou. Pracoval jsem tvrdě, abych se zavděčil pánovi, ale ten se mnou přesto zacházel velice špatně. Mnohokrát jsem byl zbit, když se zatoulala kráva. Byl jsem donucen přestoupit na islám.“
Deng se jedné noci rozhodl utéct, ale na poslední chvíli si to rozmyslel, protože věděl, že pokud ho arabský pán chytil, zabije ho. Jeho život byl jen strach, tvrdá práce bez nároku na odměnu, urážení a nadávky. Deng mnohokrát přemýšlel o Jižním Súdánu, ale nevěděl, jak se vymanit z otroctví, dokud se nesetkal s arabským retrívrem Adamem Musou v lese, kde pásl krávy. Retrívr ho vzal do svého tábora a přivedl ho zpět do Jižního Súdánu. Cesta do Jižního Súdánu nebyla snadná. Vedl je Arab. Schovávali se pokaždé, když viděli nějakého Araba.
Deng bude farmařit a hledat své příbuzné.
Nesnadné začlenění do země původu
Začlenění osvobozeného otroka do společnosti, ze které pochází, není jednoduché a nějaký čas trvá – často dva tři, někdy až čtyři roky. Občas, i když poměrně zřídka, se to nepovede vůbec. Lidé, kteří prožili v otroctví někdy až třicet roků, se vrací do země, kde mezitím byla válka. Vrátí se, ale příbuzné se nepodaří najít, nebo zjistí, že rodiče jsou už mrtví, sourozenci rozptýlení, že naživu už je jen starý strýc. I v takové situaci se většinou chtějí vrátit mezi své, do svého klanu. Pokud se nenajde žádný příbuzný, umísťuje CSI navrátilce na území kmene Dinků (všichni otroci jsou z kmene Dinka) do obcí ochotných je přijmout. Problematická je i situace mladého státu, jehož hospodářství dlouhodobě držel nad vodou ropovod, který na pobřeží Rudého moře ještě donedávna přepravoval více než 150 tisíc barelů ropy denně. V únoru ale tato důležitá infrastruktura, která generovala 90 % příjmů státu, přestala fungovat. Navíc se část ropovodu nachází v oblasti, kde od roku 2013 probíhá občanská válka. Na jedné straně je vláda prezidenta Salvy Kiira a na druhé opoziční síly vedené Riekem Macharem. Miliony obyvatel se potýkají s nedostatkem potravin, léků i paliva.
Julius Kahanec je dobrovolný spolupracovník CSI CS
Foto: archiv autora
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!