Svou 43. zahraniční cestu směřoval papež František do Mongolska. Do země, ležící mezi Ruskem a Čínou, kde je jen okolo 1500 katolíků, vkročil Petrův nástupce úplně poprvé v historii. V zemi působí jen pětadvacet kněží, a až na dva místní, jsou to misionáři. Podařilo se nám spojit s českým misionářem v Mongolsku, salesiánem Jaroslavem Vracovským, který působí v Šovó na předměstí hlavního města Ulánbátar od roku 2018.
Skutečnost, že papež směřuje své kroky zrovna do této země, mnohé překvapila. Přestože se cesta Petrova nástupce do této asijské země plánovala už dlouho, ještě letos v květnu nebylo oficiálně potvrzeno, že proběhne. „Už před dvaceti lety měl přiletět papež Jan Pavel II., ale nakonec se ta cesta pro zdravotní komplikace neuskutečnila,“ říká Jaroslav Vracovský s tím, že cesta papež Františka byla oficiálně potvrzena až na začátku června tohoto roku.
„Moc času na přípravy jsme neměli. Děti měly prázdniny, jely na venkov kočovat. Nicméně v Mongolsku se věci nepřipravují příliš dopředu, takže když jsme dávali dohromady program s vládou, divili se, že ho chceme tvořit dva měsíce dopředu. Ta mentalita je jiná, tady život plyne bez nějakých velkých stresů,“ popisuje misionář. Protože na začátku května zemřel nečekaně generální vikář a ředitel pastorační sekce, který měl mít přípravy návštěvy na starosti, převzal funkci koordinátora salesián bratr Andrew. Sestra salesiánka Hanako zase byla přizvaná do kuchařského týmu pro papeže Františka.
„V sobotu jsme my z naší periferie Ulánbátaru, pastorační pracovníci a zástupci farnosti jeli na setkání s papežem. Ráno po mši svaté jsme jeli autobusem ke katedrále. Tam se na program do katedrály kvůli bezpečnostním opatření dostali jen někteří, ale alespoň jsme se tam společně vyfotili. V Mongolsku nás katolíků není moc, tak to bylo takové rodinné,“ říká kněz, který se s papežem setkal vícekrát, například v Římě v rámci audiencí. „Ale nikdy to nebylo z takové blízkosti, přímo tváří v tvář. Dostal jsem od něj růženec a bylo to moc krásné,“ dodává.
Jde na periferii, kde ho čeká hrstka věřících
Obdivuhodné podle kněze je, že papež zamířil do země, kam se nikdo moc nechystá. Nebýt této návštěvy, tak by se o zemi ani nemluvilo. „Každý, kdo cestoval do Asie ví, jak je to náročné letět takovou dálku, navíc v takovém věku. Papež sem přiletěl s vědomím, že ho tu nečekají miliony, ale jen politická reprezentace a malé stádce. A přesto jde na periferii, kde mu lidi netleskají, kde je dokonce mnohým i jedno, že přicestoval. Nicméně on sem přichází jako posel míru, a to je z historického pohledu velice důležité,“ říká misionář.
Pokusy o vztahy Vatikánu s Mongolskem sahají do 12. a 13. století. Ale komunistický režim tvrdě prosazoval ateismus a potíral jakékoliv projevy náboženství. Když tedy po pádu komunismu do nově vzniklé Mongolské republiky přišli v roce 1992 první katoličtí misionáři, nebyl v zemi ani jeden katolík. O tři roky později jich zde bylo patnáct, kteří se rozrostli na současných cca 1500. „Toto setkání je historické. Papež poprvé vstupuje na mongolskou půdu, přichází sem podpořit a povzbudit to malé stádce,“ říká misionář a dodává, že mongolští představitelé ho přijali velmi velkoryse, setkal se s ním prezident, na hlavním náměstí proběhla slavnostní vojenská přehlídka, papež měl projev k politické reprezentaci. Řekl, že přichází jako posel míru, přátelství, který si velice váží šamansko buddhistické tradice, která tím, jak je zakořeněná ve stvoření, tak dává naději na posílení úsilí o záchranu stvoření.
„To, že nástupce apoštola Petra přijel mezi nás, je pro nás obrovské povzbuzení. Uvědomujeme si, že tvoříme globální světovou církev, že jsme navzájem propojeni, a že jdeme vpřed. V současné době se snažíme vykřesat alespoň světýlka víry, aby si lidé zamilovali Pána Ježíše, aby byli ochotni si udělat v neděli volno z práce a slavili s komunitou věřících Eucharistii. Máme naději, že papežova návštěva přinese plody z dlouhodobější perspektivy. Pastorace je tu náročná. Jsme z úplně jiných podmínek, z jiné kultury. Můžeme pracovat přes přátelství, blízkost, službu. Ale nesmíme čekat zázračné výsledky. Prostě jako ten rozsévač rozsévá, některé zrno padne na kamenitou půdu, některé do trní, některé na úrodnou půdu. My zaséváme – a Bůh ví,“ popisuje Jaroslav Vracovský.
Letos v polovině srpna se po mnohaletých odkladech a komplikacích podařilo vysvětit nový – první kostel Svaté rodiny na předměstí Ulánbátaru.
Přestože život v této zemi, kde většinu plochy tvoří pouště, polopouště a stepi, kde většina obyvatel nebydlí v domech, ale jurtách, kde v zimě je čtyřicet stupňů pod nulou, je hodně těžký a určitě chybí i finance (například na dostavbu zázemí při novém kostele), nejvíc prosí P. Jaroslav o modlitby. „Za nová povolání v této zemi, protože církev bez místních povolání nemá perspektivu a za to, aby lidé poznali Ježíše jako toho, s kým chtějí trávit každý den a aby toužili být jako On,“ říká s tím, že Mongolové jsou zvyklí žít v širokých rodinách a pro mladé je dost těžko představitelné, že by žili zasvěceným životem. I proto jsou v celé zemi jen dva místní kněží a někteří další uvažují o svém povolání. „Občas říkám, že pokud chcete začít číst nově Bibli, přijeďte do Mongolska a uvidíte Abraháma a Lota, jak se dělí o studny a o pastviny,“ říká kněz na závěr.
Více informací o aktivitách salesiánů v Mongolsku najdete zde
Kateřina Šťastná
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!