- Skončil rok 2024. Jakou největší duchovní událost podle Vás přinesl? A jakou událost roku 2024 považujete Vy za nejdůležitější?
Pokud jde o lokální měřítko, jedná se o doprovod několika konvertitů ke Kristu. Zvláště těch, kteří sami sebe vydávali za militantní ateisty.
Pokud jde o celoplošné měřítko, nic velikého nevidím. Možná by se ze slušnosti mělo říct, že je jím ukončení synodální cesty. Ovšem cesta není cíl.
- Co se Vám osobně v roce 2024 podařilo?
Napsal jsem dvě knihy a začal psát třetí. Byl jsem jmenovaný členem Mezinárodního centra pro experimentální a aplikovanou hypnózu v Miláně a byl oceněn medailí za rozvoj medicíny. Ovšem jsem si vědom čehosi, čemu se říká polní tráva.
- Původně jste byl jáhnem latinského ritu. Nyní působíte jako řeckokatolický kněz. Jaké je národnostní složení Vašich farníků?
Působím jako birituální kněz (tj. východního i západního obřadu – pozn. red.), tedy sloužím oba obřady. Pokud jde o latinskou církev, jde o české věřící, pokud jde o řeckokatolickou církev, jedná se výlučně o Ukrajince a Rusy. Na moje bohoslužby dochází i pravoslavní. Uděluji jim svátosti, protože věří v Kristovu přítomnost v Eucharistii.
- Máte spojení s Ukrajinskou řeckokatolickou církví? Pokud ano, máte aktuální informace o životě katolíků v bojující Ukrajině?
Spojení přímé nemám a o životě katolíků na Ukrajině vím jen z doslechu. Ovšem to už jsou informace z druhé ruky.
- Čím podle Vás, jako kněze a lékaře, nejvíce trpí česká a evropská společnost a jak ji lze léčit? Jaké byste navrhoval duchovní a hmotné nástroje?
Typicky novinářská otázka, které se nikdy při rozhovoru nevyhnu. Těch chorob je mnoho. Více, než by obsáhl tento rozhovor. Pokaždé odpovídám, že nevím, kudy z toho ven. A vzpomenu na svého profesora, který říkal: „Pokud něco neumíš, tak to nedělej, pokud tě nikam nezvou, tak se tam necpi, a pokud něco nevíš, tak to přiznej.“ A já odpovídám, že nevím. Bojím se jen toho, aby to nevyřešila válka.
- Měl jste být stomatologem, ale nakonec jste se rozhodl pro psychiatrii. I dnes jste se svou volbou spokojený?
Naprosto! Už jako student medicíny jsem zjistil, že zubař je lékař. Což se dá nastudovat. Řemeslník, což se dá okoukat. A umělec. Na to třetí jsem neměl. Mám prý šikovnější jazyk než prsty.
Mimo to mohu spojit, jako kněz a psychiatr, lidské psyché a lidské spirito.
- Dočetla jsem se, že Tomáš Halík Vám byl svědkem na svatbě. Mons. Halík má v římskokatolickém prostoru poměrně vyhraněné názory. Souhlasíte s ním?
Nevím, kterého Tomáše Halíka máte na mysli. Znám dva. Jednoho, kterého jsem poznal před více než 50 roky, a druhého, který je farářem v pražské Akademické farnosti. Tomu prvnímu jsem rozuměl, tomu druhému nerozumím. Nejsem totiž přítelem žádných, jak zde říkáte, vyhraněných názorů. Ať konzervativních, nebo progresivních.
- Žijeme v chaotické době. Co byste poradil lidem jako obranu proti pocitu zmaru z tohoto chaosu?
Vydržet až do konce. Jak říká můj patron svatý Ignác z Loyoly: „Dobrý voják rány nepočítá.“
- V jednom rozhovoru jste zmínil progresivní katolíky. Jak vnímáte jejich postoje?
Na jedné straně si myslím, že mají v dobré vůli dobrý cíl, na druhé straně vidím, že k němu nejdou dobrou cestou. Kdykoli s nimi vedu diskusi, vždy jim doporučuji otevřít si v bibli nejprve verš Římanům 12,2. („A nepřizpůsobujte se tomuto věku, nýbrž proměňujte se obnovou své mysli, abyste mohli rozpoznat, co je vůle Boží, co je dobré, Bohu milé a dokonalé.“ – pozn. red.).
- Máte nějaká očekávání pro rok 2025?
Pokud jde o mě samotného, nevidím to tak špatně. Cítím se zdráv, ale jeden nikdy neví.
Pokud jde o naši tak zvaně liberálně demokratickou společnost, vidím to hůře.
Pokud jde o církev, nechám se překvapit. Jen se trochu obávám zemětřesení pod kupolí svatopetrského chrámu.
Foto: z archivu M. Kašparů
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!