Úvodní slovo čtenářům
Předkládáme Vám informace pocházející z rozhlasového rozhovoru se členy Mezinárodní asociace exorcistů. Autory jsou P. Francesco Bamonte a prof. Alberto Castaldini, kteří ve vysílání italského Radia Maria prezentovali nově vydanou knihu s názvem Il fascino oscuro di Halloween (Temné kouzlo Halloweenu), kde se jako autoři podrobně věnují pohanskému svátku Samhain, který slaví keltské národy od konce října do začátku listopadu. Věřím, že informace zde podané budou k užitku mnoha křesťanům, napomohou správnému chápání problematiky spojené se zmíněným svátkem, povedou čtenáře k ocenění hloubky křesťanských svátků Všech svatých a Věrných zemřelých, jimž je Samhain protikladem.
Mons. Karel Orlita, prezident asociace
Je důležité pochopit dynamiku masové události, která má dávný původ, ale zároveň nesmíme podceňovat morální aspekt a absolutní nebezpečnost některých projevů. Mezinárodní okultistické prostředí přisuzuje této slavnosti ústřední funkci. Oslava Halloweenu odpovídá přesné strategii. Připomeňme, že americký esoterik a hudebník Anton LaVey, zakladatel Satanovy církve, se radoval, že pokřtění slaví Halloween, a prohlásil: „Jsem rád, že křesťanští rodiče dovolují svým dětem uctívat ďábla alespoň jednu noc v roce. Vítejte na Halloweenu.
Mnoho, příliš mnoho prostředí, včetně škol, přivítalo Halloween. Vyučovací hodiny, témata ve třídách, malování, řemesla, recitály, tematické večírky seznámily děti a mládež s tímto importovaným svátkem. A na ty z rodičů, kteří tuto módu nepřijímají, se pohlíží s podezřením, ba dokonce je odsouvají na okraj společnosti.
Před několika lety v některých italských školách přišli s nápadem nabídnout dětem tuto hru (říkejme jí tak, ale brzy zjistíme, že to nebyla obyčejná hra). „Nakreslete stíratelnými fixy na podlahu kruh, do kruhu nakreslete pěticípou hvězdu, zavřete okna, aby nebylo světlo, a se spolužáky choďte pořád dokola. Kdo se bude točit, prohraje. Když někdo přestane, musí před další hrou zopakovat říkanku Periculum in mora, periculum in mora.“
Představte si tu scénu. Kruh s pěticípou hvězdou, kroužení kolem tohoto kruhu, držení se za ruce, vyslovování latinské formule – to jsou typické prvky magického rituálu. Zejména tato slova Periculum in mora, periculum in mora, tj. nebezpečí v prodlení, jako by říkala: „Je tu škoda, bude tu škoda, pokud se nebudeme točit dokola.“ Od koho by mělo přijít toto nebezpečí, tato škoda? Snad od „vyvolaných entit”? Děti tak byly nevědomky zasvěceny do čarodějnického rituálu.
Proč přivádět do tohoto okultního světa nevinné bytosti? To je hluboce špatné a je třeba to odsoudit. Nechceme vyvolávat žádné kontroverze, ani nechceme podporovat uzavřenou mysl nebo „rozpoutat hon na čarodějnice”. Záleží nám však na ochraně dětí a mladých lidí. Chceme informovat a poskytnout nástroje pro pochopení daného fenoménu. Přesné pastorační indicie by v tomto směru neuškodily. Bohužel se stalo, že nejedna diecézní kurie raději neposkytla kněžím, vychovatelům či katechetům žádné směrnice. Aby nevyvolala atmosféru konfrontace A tak se pravidelně každý rok najdou faráři, kteří oživeni nejlepšími úmysly pořádají v oratořích „karneval hrůzy”.
Naštěstí existují i farnosti, které nahradily strašidelný halloweenský maškarní průvod radostnou oslavou předvečera Všech svatých s chvílemi sdílení pro děti a mládež. Účastníci mohou dosvědčit, že zábava na nich nechyběla.
Přesto se najdou tací, kteří Halloween stále považují za dobrou příležitost, jak se předvést. Ve Ferraře 31. října 2023 vystoupil na festivalu „Monsterland Halloween Festival” známý portugalský kněz Guilherme Peixoto, a sjelo se publikum z celé Itálie i ze zahraničí. Také loni kněz z Kampánie položil na oltář při večerní mši tradiční halloweenskou dýni a označil nesouhlas s Halloweenem za „hloupou křížovou výpravu”. Jeho liturgický kousek se však nejeví nijak zvlášť moudrý.
Pozastavme se nyní u starých italských zvyků, které se kdysi dodržovaly a do jisté míry dodržují dodnes, u příležitosti svátku Všech svatých a památky věrných zemřelých. Dýňová tradice byla na našem venkově rozšířená až do doby po druhé světové válce. Rozhodně se však nedávaly na oltář. V Toskánsku se z dýní vyřezávala ústa, nosy a oči. Se zapálenou svíčkou uvnitř se umisťovaly před domy nebo do zeleninové zahrady, aby chránily rodinu a umlouvaly úrodu. I v Pádské nížině se až do konce 50. let 20. století vydlabávaly dýně nebo se používaly obyčejné lucerny se stejnou funkcí. Dýně v Apulii se nazývaly „hlavy očistce” a spolu se zapalováním ohňů symbolizovaly vítězství života nad smrtí. V provincii Foggia, v Orsaře, se 1. listopadu až do následujícího rána zapaluje velký oheň Společenství, které se distancuje od konzumního fenoménu Halloweenu. Tímto způsobem symbolizuje světlo víry, oslavuje památku zemřelých a vyzdvihuje společné bytí s okamžikem společenství mezi živými a těmi, kteří již nejsou na zemi.
Na konci osmdesátých let minulého století poslední svědci někdejší rolnické civilizace popisovali zvyky, které neměly za cíl strašit, ale spíše zachovat vztah k drahým zemřelým. V domácnostech se připravoval pokrm zemřelých s kaštany, bobulemi nebo sladkostmi a večer před spaním se nechával na stole, aby se duše mohly občerstvit v domech, kde žily. V selských rodinách se 2. listopadu vstávalo velmi brzy, aby se nechalo lože pro zemřelé, kteří se podle jejich víry vraceli do svých domovů. Rozhodně nešlo o oslavu smrti, ale o její pochopení v rámci tajemství existence, o gesto duchovního milosrdenství. Stručně řečeno, naši rolníci těmito gesty připomínali ono „společenství svatých”, které dnešní Halloween odstranil svým importovaným obsahem, strašidelnými a transgresivními maškarami, jejichž jediným účelem je řekněme pobavit se.
Dýně… Většina lidí, kteří vidí výlohy plné dýní o Halloweenu, si neuvědomuje, jaká temná legenda se za nimi skrývá. Dnes již industriální anglosaská tradice vyřezávání dýní ve tvaru obludného obličeje se časem spojila s ponurým příběhem, příběhem o Jackovi O’lantern, známém také jako Levný Jack. Byl to podvádějící irský kovář, který trávil dny v hospodě hraním kostek a nikdy se v životě nezavázal k ničemu dobrému. Jednoho dne se rozhodl prodat svou duši ďáblu, aby splatil své dluhy z hazardu. Když po nějaké době přišel ďábel, aby si vyžádal, co mu právem náleží, Jack ho požádal o poslední skleničku. Protože kovář jako obvykle neměl žádné peníze, ďábel souhlasil, že se promění v minci, aby mu umožnil zaplatit za jeho poslední drink. Ale lstivý Jack místo toho, aby si objednal pití, rychle vložil minci do svého měšce spolu se stříbrným křížkem, který ďáblovi zabránil, aby se znovu proměnil. Tímto trikem se šibalskému kováři podařilo ďábla oklamat a donutit ho k dohodě. Získal tak právo žít dalších deset let. Všechen zbývající čas však promarnil obvyklým zhýralým životem, a když po uplynutí smluvených let přišel ďábel znovu, požádal ho Jack, aby za něj vylezl na strom a utrhl poslední jablko, které by snědl před smrtí. Když ďábel utrhl ovoce z větví, Jack ho přilepil na strom tak, že do kůry vyřezal kříž. Touto další lstí dosáhl toho, že ho zlý duch nechal na pokoji a slíbil mu, že se navždy zřekne jeho duše. Po své přirozené smrti, která nevyhnutelně přišla i pro něj, se Jack objevil před branami ráje, ale svatý Petr ho nemohl vpustit dovnitř, protože za celou svou existenci neudělal jedinou čestnou nebo dobročinnou věc, a proto byl poslán do pekla, kde ho ďábel, dodržující smlouvu, kterou s ním kdysi dávno uzavřel, a rozzlobený podvody, které prožil, nepřijal a řekl mu, aby se vrátil tam, odkud přišel. Jack tak byl nucen věčně bloudit a hledat místo, které by mu poskytlo útočiště na věčnost, ale cesta byla temná, a tak požádal alespoň o světlo, aby viděl na cestu. Ďábel mu hodil hořící uhlík. Ztracená duše ho zapíchla do tuřínu, aby si vyrobila lucernu, a od té doby putovala světem s lucernou vyrobenou z tuřínu. V Irsku vznikla legenda o Jack O’lantern ze zvyku umisťovat zapálené řepy ke vchodu do domu, aby odháněly zlé duchy.
Zvyk vyrábět lucerny z tuřínu a dýní, který byl, jak jsme viděli, rozšířen i v jiných oblastech dávné Evropy. Zde však jde o něco jiného a složitějšího. Zatímco v italském folkloru docházelo k postupnému přizpůsobování těchto věrouk pohanského původu křesťanské vizi smrti, v případě Halloweenu jsme svědky jakési postmoderní regrese víry v mýtus, potvrzující vizi posmrtného života zbavenou naděje.
To bude jeden z aspektů, kterým se budeme zabývat v další části tohoto povídání. Halloween je součástí širšího fenoménu, jehož cílem je potvrdit v naší společnosti již ne pouze materialistickou, ale novopohanskou vizi života, založenou na falešné a pochmurné transcendenci. Mezitím roste zájem o magii a okultismus. Temná fascinace, kterou působí esoterický svět a všechny ty jevy, které kolem něj gravitují, jako je okultismus, satanismus, spiritismus, je stále více rozšířená ve všech společenských vrstvách a ve všech věkových kategoriích. Halloween je toho dokladem.
Zdroje: AIEINTERNATIONAL.IT, HTTPS://RADIOMARIA.IT/TRASMISSIONI/PADRE LIBERACI DAL MALIGNO/
Foto: Pavel Langer, Člověk a víra: 1. 11. 2024 mše svatá ze slavnosti Všech svatých, Olomouc.
Katolické noviny nabízí všechny články zdarma. Náš provoz se však neobejde bez nezbytné finanční podpory. Pokud se Vám Katolické noviny líbí, budeme vděčni za Vaši pomoc. Číslo účtu: 2701544173 / 2010 Děkujeme!